Podle této Baron-Cohenovy teorie má každá osoba (bez ohledu na to, zda je to muž nebo žena) určitý "typ mozku". Někteří jedinci mají "ženský mozek", protože spíše empatizují než systematizují; jiní mají "mužský mozek", protože spíše systematizují než empatizují, pak jsou jedinci, kteří dokáží systematizovat i empatizovat, ti mají "vyrovnaný mozek".

To, jaký máte mozek, není určeno vaším pohlavím, ale muži mívají častěji systematizující mozek, kdežto ženy častěji empatizující mozek.

Muži čtou raději časopisy o údržbě automobilů či motocyklů, o pilotování letadel, o plachtění, o matematice, o počítačových hrách či programování. Ženy se raději baví s přáteli, radí jim s rodinnými problémy, starají se o přátele, sousedy či domácí zvířata.

Ze studií vyplývá, že mají-li děti k dispozici přehrávač filmů z jediným kukátkem, na filmy se kukátkem dívají daleko delší dobu chlapci než dívky -- chlapci dívky prostě od kukátka odstrčí.

Děti ženského pohlaví, už od věku dvanácti měsíců, reagují empatičtěji na smutek či zoufalství jiných lidí. To pak pokračuje i v dospělosti: ženy častěji sdílejí emocionální problémy jiných a utěšují jiné lidi.

Při testech, kdy měli děti určit, zda někdo řekl něco, co mohlo druhého zranit, mají už od sedmi let věku daleko lepší výsledky dívky. Ženy také citlivě reagují na výrazy tváře. Lépe umějí dekódovat neverbální komunikaci, jsou schopny interpretovat jemné nuance tónu hlasu či výrazu tváře, umějí posuzovat charakter daného člověka.

Muži většinou projevují příměji agresi; ženy většinou projevují nepřímou, skrytou agresi, například šířením pomluv či podpásových poznámek.

Vědci zkoumali, jak lidé reagují na nového příchozího, zejména přivedením nového dítěte do skupiny dětí, které si spolu už hrají. Je-li nový příchozí dívka, většinou chvíli stojí a pozoruje, co se děje, a pak se snaží se k probíhající činnosti připojit. Většinou to vede k tomu, že je do skupiny přijata. Příchozí chlapec se naopak snaží hru změnit a připoutat pozornost všech vůči sobě. Už od věku šesti let jsou dívky lepšími hostiteli. Dávají příchozímu větší míru pozornosti. Chlapci často ignorují pokus nového příchozího se zařadit.

Studie, provedené na Cambridge University, prokázaly, že už při narození se dívky dívají déle na lidskou tvář, chlapci déle na mechanickou konstrukci, zavěšenou v prostoru. Bylo také zjištěno, že to, jak dlouho se děti dívají člověku do očí, je určeno tím, jakému množství testosteronu byly před narozením vystaveny.

Chlapci se daleko více zajímají o automobily, letadla, revolvery a mechanické hračky -- o systémy. Rádi věci sestavují, rádi si hrají s hračkami, které mají jasnou funkci.

Totéž je vidět v dospělosti. Některá povolání jsou téměř výlučně mužská. Jde o povolání, v nichž se konstruujjí systémy. Matematika, fyzika a inženýrství jsou především mužské disciplíny.

Při systematizujících testech prokazují muži lepší výsledky. Lépe umějí číst mapy.

Rozdíly mezi mužským a ženským mozkem jsou jistě do určité míry způsobeny rolí kulturního prostředí, ale z nejnovějších studií vyplývá, že jsou rozdíly částečně ovlivněny i biologicky. Vyplývá to zejména ze studií vlivu hormonů. Před časem byl ženám předepisován syntetický ženský hormon, ve snaze zabránit spontánním potratům. U chlapců, kteří se narodili těmto ženám, se začaly projevovat ženské charakteristiky. Děti, které mají malou míru testosteronu, se dívají častěji lidem do očí.

Autor argumentuje, že tyto rozdíly nám mohou pomoci pochopit choroby jako autismus a Aspergerův syndrom, což se zdají být extrémní realizace mužského mozku. Takovíto lidé mívají problémy s empatií, avšak přitom jsou schopni buď normálního anebo vynikajícího systematizování.

Jedinci, postižení autismem a Aspergerovým syndromem mají problémy při vytváření společenských vztahů, mají potíže při komunikaci, mají neobvykle silné, úzké zájmy a silně dodržují pravidelné chování. Posedlosti u dětí s autismem se často soustřeďují na "systémy".