18. 7. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
18. 7. 2003

Třídní boj ve Francii - realita odporu proti vládním sociálním reformám

Petr Záras
Hořící barikády, slzný plyn, tisíce policistů a dlažební kostky. I taková je realita odporu proti vládním sociálním reformám ve Francii. V zemi, kde se politici snaží prosadit obdobná omezení na sociálních výdajích jako v ČR, se pracující nezdráhají jít do otevřeného konfliktu se státní mocí a říct hlasité NE. Tlachání na mítincích totiž vlády nezastraší.

Přímou akcí proti politikům

Sociální hnutí proti plánované penzijní reformě francouzské vlády eskaluje od počátku května. Statisíce pracujících se zúčastnily dvou generálních stávek a masivních protestů proti reformám, které nutí lidi pracovat déle, aby měli nárok na důchod v plné výši.

V úterý 3. června pochodovalo na 5 000 lidí v Calais k dálnici A26, kde byli brutálně napadeni policií za použití obušků a slzného plynu.Ve čtvrtek 5. června vzplanula v La Rochelle pobočka Federace zaměstnavatelů (MEDEF) a několik dalších kanceláří MEDEF bylo napadeno po celé zemi. Následujícího dne ochromila stávka autobusovou dopravu v Paříži a Marseille.

Protestující přerušili rovněž elektrické vedení na pařížském nádraží Gare de Lyon, čímž zadrželi vlaky o celé hodiny. Stávkující zaměstnanci autobusové dopravy a solidární posily obsadili depo na severním předměstí Paříže, kde ozbrojeni baseballovými pálkami bojovali s policií. Zaměstnanci technických služeb v Lyonu vysypali komunální odpad na prostranství před místní radnicí. K akcím se připojili i učitelé, chystané reformy by se totiž dotkly také výrazně negativně školského sektoru. Jak vidno, francouzští pracující jsou ochotni udělat proti asociální politice vlády cokoliv.

V úterý 10. června pochodovaly desetitisíce lidí Paříží, v den, kdy se konal již třetí generální stávka od počátku května. Před budovou Národního shromáždění se rozhořely potyčky s policií, zatímco politici uvnitř diskutovali o chystaných sociálních škrtech. Stávkující dělníci a kontingent asi stovky anarchistů se postavili policejním obuškům, slznému plynu a vodním dělům, když začali vytrhávat dlažbu a vrhali ji po policii. Při postupu útočící policie vyrostly v ulicích hořící barikády.

Asi 350 lidí se před policejním útokem ukrylo v budově opery, kde byli znovu napadeni policií. 65 lidí bylo zatčeno. Ekonom Societe Generale, Olivier Gasnier, komentoval dění toho dne slovy: "Radikalizace stávek a obrazy násilí, jako ty, které jsme mohly vidět nyní v Paříži, by mohly narušit klid v myslích konzumentů. (The radicalization of the strikes, the images of violence like those seen on Tuesday evening in Paris could disturb consumers' peace of mind)" Stávky stojí francouzskou ekonomiku stovky milionů dolarů a odrazují investory. Právě finanční nákladnost stávek může být jedním z prostředků nátlaku na vládu. Ta reformu těžko prosadí, budou-li ji stát stávky proti ní srovnatelně velkou cenu, jako plánované ušetření.

Pracující v Lille zapálili továrnu Coventry a na demonstraci v centru města, které se účastnily desetitisíce lidí, přinesli balíky čistících prostředků, které se tam vyrábějí. Stávkující je vrhali na pořádkovou policii, čímž se vládním represivním složkám dostalo tolik potřebné koupele. Policie reagovala v těchto dnech již tradičním použitím slzného plynu a obušků. Kolem páté hodiny ranní zablokovaly stovky dokařů, železničních dělníků a prodejců ryb přístav v Boulogne sur Mer, kde postavily barikády, zapálily je a bránily proti útokům pořádkových sil až do čtyř hodin ráno druhého dne. V Nice obsadili stávkující Národní divadlo, jehož prostory začali používat jako místa setkání a diskusí v otázkách sociálního boje. Demonstrace se rovněž konaly v Marseille, Rouenu a Nantes.

Ve středu 11. června obsadilo dvě stě lidí radnici v Toulouse a před přivolanou policií práskli dveřmi. O den později potkal stejný osud Operu v Lyonu, jejíž okupované prostory byly využity stávkujícími k plánování dalších akcí. Jiná akce toho dne přinutila lyonské kino Path zavřít na celý den.

V Lille zablokovaly tři stovky studentů, dělníků a nezaměstnaných tři hlavní dálnice. Spontánní demonstrace asi tisícovky lidí prošla městem blokujíc dveře obchodních a vládních společností odpadkovými koši a popelnicemi a pokusila se o průnik policejními liniemi. Kancelář UMP, jakési žluťácké organizace založené na podporu vládní politiky, byla rozzuřenými pracujícími napadena a poškozena. Lidé proti ní vrhali odpadky a skandovali hesla jako "Policejní stát, stát UMP!". Uskutečnily se také blokády významných komunikací v Toulouse, Avignonu, Paříži, Bastii, Perpiganu, Toulonu a Marseille. Další generální stávka byla svolána na 19. červen. Jak vidno odpor proti vládní politice ve Francii neutichá.

Špidla jiný Raffarina?

Oč vlastně ve Francii jde? V kostce řečeno, vládní reforma chce po lidech, aby pracovali déle za méně peněz. Úplně totožně s vládnoucími u nás se odvolává na stárnutí populace a brání se neudržitelností sociálního systému. I u nás se můžeme od dobře živených ministrů dozvědět, že sociální dávky jsou příliš štědré a důchody vysoké. Zvláště trapně tato slova zní od odulého ministra sociálních věcí Škromacha, který si se svými příjmy a úplným odtržením od problémů pracujících dovolí hodnotit jejich často pod úrovní chudoby se nacházející výdělky jako přehnaně vysoké. Na první pohled může znít argumentace vlád logicky - vydávali jsme moc peněz a už si to nemůžeme dovolit, navíc nám stagnuje ekonomika.

Co už ale vláda neříká je fakt, proč ony výdaje vůbec jsou. Sociální dávky, nemocenské nebo důchody nedostávají lidé jen proto, že by nějaký hodný ministr neměl to srdce dívat se na chudobné (i když v dobách, kdy limuzíny neměly kouřová okénka a nejezdily tak rychle, mohl občas ministr nějakého zahlédnout). Sociální ústupky obyčejným lidem jsou, stejně jako třeba práva odborově se organizovat nebo osmihodinová pracovní doba, výsledkem třídního konfliktu, kdy se lidé proti špatným podmínkám bránili a vlády byly nuceny jim ustupovat.

Jisté sociální výhody jsou pak přímým důsledkem snahy státu o udržení statu quo. Tedy je možné, že si vláda nyní již tyto "výdobytky" dovolit nemůže, ale není to problém pracujících, ale pouze jí samé.

Není jediný důvod, proč by měli obyčejní lidé odnášet neschopnost systému udržet sociální smír, který si stát vybral namísto otevřeného konfliktu a zpochybnění sebe sama. Je to - použijeme-li obdobnou logiku - stejně absurdní, jako byste chtěli po úředníkovi, kterého chcete uplatit kvůli konfiskaci střechy nad hlavou (neboli po pracujících, aby vám nevypálili parlament), aby vám dal půlku svého platu, protože si již nemůžete dále dovolit platit mu úplatky (tedy v našem případě udržet důchody a sociální výdaje).

Cílem vládních reforem, jak u nás tak ve Francii, je kromě snížení státních výdajů i zvýšení ekonomického růstu. To, přeloženo z politického newspeaku, znamená růst HDP, tvořený krom jiného zejména růstem zisků kapitalistů. Proto jsou za peníze z daní nás všech budovány průmyslové zóny, které jsou pak za výhodných podmínek poskytovány nadnárodním koncernům, proto existují daňové úlevy a daňové prázdniny pro velkopodnikatele. Na druhé straně roste daňové zatížení obyčejných pracujících, ty není kam lákat, oni státu "růst ekonomiky" ve významnější míře nepřinesou. Také roste nezaměstnanost.

Pánové Škromach a spol. možná nepochopili, ale spíše nechtějí vidět, že se nejedná o několik málo povalečů neochotných dělat, jak nám nezaměstnané líčí vláda nebo často média, ale že prostě existuje z povahy systému vyplývající nezaměstnanost v takové míře, že zkrátka velká část lidí práci nesežene i kdyby se rozkrájela. A jaký je škromaší recept? Snížit dávky v nezaměstnanosti, však ono je to donutí si práci najít (sic). Také další kroky MPSV jsou úžasné. Absolventům škol, kteří si neseženou práci, nebudou vypláceny dávky. Spolu s plány vlády posunout hranici odchodu do důchodu o několik let výše to v podstatě znamená, že staří lidé budou muset déle pracovat, aby dostali důchod, zatímco mladí budou mít právě kvůli tolika zaměstnaným důchodcům ještě menší šanci "uplatnit se na trhu práce" (zní to opravdu hrdě)... A za trest nedostanou ani korunu.

Obdobné dilemata řeší i pracující ve Francii. Jedním z faktorů reformy kromě již zmíněného důchodového věku a sociálních výdajů, je i školská reforma. Ta má decentralizovat zdroje financování škol a tlačit školy, aby si samy sháněly prostředky. To podle školských odborářů povede k privatizování velké části škol, zániku mnoha dalších a rozhodně k rozdílům v přístupu ke vzdělání jednotlivých vrstev obyvatel. I proto učitelé na mnoha školách stávkují již několik měsíců, přičemž mezi metody jejich protestu patří i vysoké známkování všech žáků nebo odmítání dozoru nad zkouškami.

Zkrátka protestovat proti nesmyslným vládním nápadům a věcem, které jsou proti zájmu lidí patří ve Francii k naprosto běžným záležitostem. Asi nikoho nepotěší, když týden nejezdí MHD, nebo měsíc nikdo neodváží odpadky, ale ve společnosti tam panuje mnohonásobně větší vědomí toho, že tyto nepříjemnosti nejsou namířeny proti obyčejným lidem a tak i tolerance a solidarita mezi lidmi je ve Francii větší. Vzpomeňme si na únorovou stávku tramvajáků v Praze, jak z nich média udělala málem teroristy a postoje velké části veřejnosti k ní (tedy spíše nepochopení, že tramvajáci jen brání svoji pracovní úroveň).

Francouzi mají o důvod více protesty proti vládní politice podpořit. Jedna z předchozích vlád se totiž podobné reformy snažila prosadit již v roce 1995. Odpovědí byl, stejně jako nyní, masový odpor, který nejenom že reformu nedovolil, ale přivodil i vládní krizi. Tedy ne že bych měl něco proti korytům pánů ministrů, ale už je pomalu i u nás čas postavit se na odpor.

Stávky ve Francii pokračují

Odpor francouzských pracujících proti připravované vládní reformě veřejných financí pokračuje. Podle posledních zpráv se do protestních akcí zapojili i pracující v kultuře, podporováni mnohdy i samotnými umělci.

Na protest kvůli úpravě vyplácení dávek v nezaměstnanosti pracovníkům v kultuře, kterou se rozhodl francouzský ministr kultury prosadit o tři měsíce dříve, vstoupili pracující v tomto sektoru do stávky. Stávkující totiž vládní plán označují za snahu o likvidaci umění, které má ve Francii eminentní důležitost, a to i v ekonomickém slova smyslu.

Stávka již dokázala paralyzovat řadu význačných kulturních událostí, včetně slavného divadelního festivalu v Avignonu. Ten byl sice v 8. 7. zahájen, ale v zápětí musel být, díky stávce technického personálu a rozhodnutí mnoha umělců nezúčastnit se, dočasně uzavřen kvůli totálnímu organizačnímu kolapsu. Avignonský festival přitom každoročně přitáhne do města až 100 000 návštěvníků a obohatí místní kasu až o 15 milionů euro. Zatím ovšem není jasné, zda stávka ochromí festival nadobro. Stávkovou vlnou ve francouzské kultuře byly zasaženy i další význačné kulturní "podniky". Na jejich místo přichází protesty. 12. 7. pochodovalo před místem konání filmového festivalu v La Rochelle na 1000 lidí, jimž vévodila rakev naplněná hudebními nástroji jako symbol probíhajícího pohřbu francouzské kultury.

Do potíží se dostala i skupina Rolling Stones, jejíž pařížský koncert byl na poslední chvíli ohrožen solidární stávkou technického personálu. Stávky propukla po prvním ze tří koncertů Rolling Stones, které se mají v Paříži uskutečnit. Kapela tak musela, pokud chtěla vystoupení zachránit, povolat dobrovolníky, nejbližší personál kapely, ochranku i asistenční personál jako stávkokazy.

                 
Obsah vydání       18. 7. 2003
19. 7. 2003 Británie šokována smrtí, kterou způsobila politická mstivost
18. 7. 2003 Údajný ministerský "zdroj" kritiky britské vlády byl zřejmě nalezen mrtvý Jan  Čulík
19. 7. 2003 Smrt dr. Kellyho: tragická cena pohrdání svobodou tisku
18. 7. 2003 MFD: článek o korupci ministrů potlačen na příkaz německého vlastníka?
17. 7. 2003 Jan Urban "nebude vysvětlovat, za čí peníze jel do Iráku" Jan  Čulík
18. 7. 2003 Jan Urban: Neschopný Jan Čulík opět udavačem!
18. 7. 2003 Špidlova úspěšná cesta do USA a co o ní daňoví poplatníci nevědí Zdeněk  Jemelík
18. 7. 2003 Nebezpečí internetu pro dospívající dívky
17. 7. 2003 Není "mediální partnerství" vlastně korupce? Jan  Čulík
18. 7. 2003 "Mediální partnerství" nemusí být korupce
17. 7. 2003 Pro vedení ČT inspirace z Tolkiena Jiří  Janeček
17. 7. 2003 Jak chci rozvíjet Českou televizi Jiří  Janeček
18. 7. 2003 Memento 17
Že by to bylo jen v té výslovnosti?
Miloš  Dokulil
18. 7. 2003 O pozitivní a negativní žurnalistice
18. 7. 2003 Komentář kontra zpravodajství Jan  Maršák
18. 7. 2003 RFE/RL: Stěhovat se nebudeme, nebudeme a nebudeme Štěpán  Kotrba
18. 7. 2003 Třídní boj ve Francii - realita odporu proti vládním sociálním reformám Petr  Záras
18. 7. 2003 Ohlédnutí za odboráři: fiasko protestů proti reformě veřejných financí Ondřej  Slačálek
18. 7. 2003 Město Slaný: Ve stopách Rudolpha Giullianiho Jaromír  Hanák
17. 7. 2003 Bush a jeho Bůh:
naletěla Bushka Bryndová "arabské dezinformaci"?
17. 7. 2003 Šílený Bush a jeho Bůh Bushka  Bryndová
16. 7. 2003 Jak Jan Urban ve veřejnoprávním rozhlase šíří propagandu ve prospěch Bushovy vlády Jan  Čulík
17. 7. 2003 Jan Urban: svůj názor na válku opírám o dost hluboké znalosti Jan  Urban
17. 7. 2003 Poslechovost ČRo 6 a českého vysílání BBC Jan  Čulík
17. 7. 2003 Měřítko negativity není ještě měřítko kvality Štěpán  Kotrba
17. 7. 2003 To, že je česká žurnalistická praxe špatná, neznamená, že nemá být novinářství kritické Jan  Čulík
17. 7. 2003 ČTK jako velkovýroba překrucovaných pseudoinformací Štěpán  Kotrba
1. 7. 2003 Hospodaření OSBL za červen 2003
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech

Francie RSS 2.0      Historie >
18. 7. 2003 Třídní boj ve Francii - realita odporu proti vládním sociálním reformám Petr  Záras
13. 6. 2003 Ako udržať prostredníctvom prerozdelenia čo najspravodlivejší dôchodkový systém?   
9. 6. 2003 (D)Evian(ti) Radovan  Geist
9. 6. 2003 Francúzski socialisti hľadajú identitu: Neistí a nesmelí medzi ľuďmi Ivan  Štefunko
13. 5. 2003 Jean-Pierre Raffarin: premiér, který nechce být č. 1 Josef  Brož
8. 4. 2003 Zrádní Francouzi   
21. 1. 2003 Elysejská smlouva: Zaburácí znovu francouzsko-německý motor? Josef  Brož
8. 1. 2003 Jacques Chirac, prezident odsouzený k životnímu úspěchu Josef  Brož
23. 4. 2002 Může být Le Pen francouzským prezidentem? Josef  Brož
1. 2. 2002 Pierre Bourdieu: sociální filozof bez kontextu? Josef  Brož