23. 5. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Jan Kavan
23. 5. 2005

Levicová frakce v levicové straně má své opodstatnění

Projev Jana Kavana na ustavující konferenci Frakce sociálně demokratické levice ČSSD v Praze dne 14. 5. 2005 a závěrečný dokument ustavující konference Frakce

Myslíme si, že je správné, tak jak je to běžné v západní Evropě, v Británii, v Německu, ve Francii, aby existovaly permanentně takovéto levicové frakce, které si za svůj cíl budou brát jaksi takovou snahu hlídat, aby se od těchto tradic, od této práce strana neodklonila, aby ve snaze třeba takzvaně modernizovat sociální stát ho neposunula doprava tak, že by ho začala nejenom oklešťovat, ale dokonce zcela demontovat.

Jan Kavan pro Press klub Frekvence 1 17. 5. 2005, 18:10

Vážené přítelkyně, vážení přátelé, kolegové, dovolte mi říct pár slov o tom jak vznikla myšlenka založit Frakci sociálně demokratické levice v ČSSD, co jsme již za tu dobu udělali a při té příležitosti také reagovat na nejčastější kritiku či obavy, které Frakce u některých členů ČSSD vzbuzuje.

Za prvé bych chtěl zdůraznit, že někteří z nás začali poprvé uvažovat o založení levicové skupiny uvnitř ČSSD krátce po drasticky prohraných volbách do Evropského parlamentu. Pád Vladimíra Špidly a diskuse okolo vznikající Grossovy vlády přesunuly pozornost jinam a tak jsme se k myšlence vrátili v listopadu loňského roku.

Reagovali jsme především na absenci vnitrostranické diskuse o obavách, že se politika naší strany začíná posouvat do středu či dokonce někam k pravému středu. Reagovali jsme na úvahy o spoluúčasti pacientů na úhradě výdajů za standardní kvalitní zdravotní péči, reagovali jsme na úvahy o nalezení nějaké formy školného, na úvahy o privatizaci některých veřejných služeb, reagovali jsme na okouzlení "blairismem", kterému propadli někteří naši představitelé, na úvahy o takové modernizaci sociálního státu, která by model sociálního státu nepřizpůsobila současným našim a evropským podmínkám, ale naopak by sociální stát oklešťovala až k jeho postupné demontáži. Reagovali jsme na úvahy o takové politice, která by mohla ohrozit důstojné bydlení zvláště našich sociálně slabších spoluobčanů nebo důchodovou politiku, která by ne zcela odpovídala principu solidarity s našimi staršími spoluobčany. Tedy když to shrnu, reagovali jsme na obavu, že se strana může vzdálit od svého programu a může ve své politice oslabit principy solidarity, sociální spravedlnosti a soudržnosti.

V neposlední řadě jsme reagovali na množící se příklady arogance moci a manipulace na stranických konferencích, kde se začaly prosazovat formy klientelismu, korupce a různých výměnných obchodů na úkor kvalitních přesvědčených sociálních demokratů levicové orientace. Zdůrazňuji, že nešlo o žádné zhrzené osobní ambice jednotlivců, ale reagovali jsme na potřebu systémové změny, která by jednak posílila vnitřní demokratičnost naší strany a jednak by zajistila respektování vnitřní plurality názorů, tedy existenci různých názorových proudů, které jsou ve velkých demokratických levicových stranách ve světě naprosto běžné. Frakce je výrazem snahy takovýto názorový proud poněkud institucionalizovat.

Přiznám se, že v této snaze jsem se nechal inspirovat i příklady existence podobných levicových frakcí v našich sesterských stranách, například v britské labouristické straně, ve francouzské socialistické straně nebo v německé SPD. Tam se nikdo již desítky let nepozastavuje nad tím, že v levicové straně vznikla levicová frakce, jak se podivují někteří naši představitelé. A kde jinde by měla levicová frakce vzniknout? Třeba  v britské konzervativní straně nebo v české ODS? A co by tam měla dělat? Přesvědčovat vedení strany, aby do své politiky promítalo princip solidarity? Solidarity s nezaměstnanými, s chudými, s nemocnými, se starými či s lidmi práce?To je směšné. Měla by asi podobný úspěch jako kdyby se ČSSD pragmatickým posunem doprava snažila přesvědčit pravicové voliče, že by ji měli dát přednost před skutečně pravicovými stranami.

Levicová frakce v levicové straně má své opodstatnění pokud bude připomínat naše společné hodnoty a principy a prosazovat takovou politiku, která se těmto hodnotám nebude zpronevěřovat. Bude mít opodstatnění pokud se jí podaří vyvolat bohatou vnitrostranickou diskusi o tom jakými kroky, jakými prostředky, jakou konkrétní politikou můžeme nejlépe a nejúčinněji dosáhnout společných cílů. Z toho, co jsem řekl je doufám všem nad slunce jasnější, že frakce míní pracovat pouze na půdě strany a neuvažuje tedy o vytvoření nějaké strany uvnitř strany, která by se pak osamostatnila a vytvořila nový politický subjekt.

Nejčastějším argumentem proti Frakci je obava, že tím dojde k tříštění sil a ke štěpení strany. Pokud o tomto nebezpečí píší novináři tak je to třeba ostře odmítnout jako pokrytecký argument neboť většině novinářům jde jen o senzaci, o dramatickou zprávu, která zvýší prodejnost jejich novin a ne o záchranu ČSSD. Většina českých sdělovacích prostředků je pravicových a tak většina novinářů si spíše přeje, aby se ČSSD rozštěpila a oslabila. Jejich obavy o osud strany jsou tedy křišťálově čistým pokrytectvím. Obavy vyjadřované našimi členy jsou závažnější a vyjadřují spíše malou víru ve vlastní stranu a preferenci umělé a předstírané jednoty a stádního hlasování před názorovými střety, které si může dovolit právě jen silná strana, strana, která je vskutku demokratická a strana, která je vnímaná jako obhájce zájmů těch dolních deseti miliónů.

Ano, uznávám argument, že český volič není na frakce zvyklý, že někteří stále vnímají frakci tak jak je vnímala KSČ, tedy jako něco rozbíječského, nebezpečného. A pro nedemokratické strany jsou frakce skutečně nebezpečné. Takové strany musí od svých členů vyžadovat, aby drželi hubu a krok, jak to vyžadovala KSČ, zvláště když cítila, že ztrácí moc. Byl jsem 20 let členem labouristické strany a sledoval jsem v ní i činnost levicových frakcí. Četl jsem jejich noviny, občas jsem navštěvoval jejich mítinky, na nichž padala velmi ostrá slova a to i za přítomnosti novinářů. Nikdy jsem však nenarazil na snahu tyto aktivisty umlčet, na výzvy k držení huby a kroku, na obavu z rozštěpení strany.Frakce je vnímána v pravém smyslu toho slova, jako součást, jako menší část většího celku. A politická frakce ilustruje vnitřní demokratičnost strany, její připravenost v názorových střetech hledat to nejlepší optimální řešení daného problému. To vypovídá o stupni politické kultury, která by nás mohla inspirovat.

Velmi lituji, že ustavujeme Frakci den po hlasování o důvěře vládě, lituji, že jednání o jejím vzniku probíhala v době vládní krize protože to vytváří mylný dojem, opakuji zcela mylný dojem, že je tu nějaká souvislost. Otázkou je zda by vůbec někdy byla vhodná doba. Pokud bychom ustavení Frakce odložili třeba o půl roku tak bychom zas asi narazili na argument, že ohrožujeme volební kampaň. Jsem přesvědčen, že za několik let budeme takovéto frakce vnímat jako něco zcela běžného. Frakce přestanou přitahovat pozornost novinářů dychtících po senzačním bratrovražedném boji, ale naopak frakce se budou snažit připoutat pozornost ke svým argumentům a návrhům. Snad budou té době existovat i levicové soc.dem. nakloněné noviny.

Další protifrakční kritikou je argument, že tak vzniká dojem, že se ČSSD nemůže uvnitř dohodnout, že je rozhádaná, že mluví různými jazyky. Jsem přesvědčen, že dohadovat se můžeme jen v dialogu, ve výměně názorů, která může být i ostrá, ale může posléze vést i k nalezení konsensu, dohody. Dialog lze samozřejmě zakázat jako to dělala KSČ. A bude ticho. Blahodárné ticho nebo ticho na hřbitově idejí?

Nebudu se tu zabývat argumenty typu, že se někteří z nás chtějí pomocí Frakce zviditelnit anebo, že sledujeme uspokojení nějakých osobních ambicí. Za sebe mohu říci, že potřebu se zviditelnit necítím. Mám pocit, že jsem se již dostatečně zviditelnil a to nejen u nás, ale i mezinárodně. O žádné posty neusiluji a nemíním ani kandidovat v příštích volbách. Věřte nebo nevěřte, ale mou jedinou ambicí je aspoň trochu přispět k tomu, aby svět kolem nás byl spravedlivější a život v něm kvalitnější, důstojnější bez strachu o holou existenci, strachu z hladu, nezaměstnanosti nebo represe. Tom mne motivovalo od studentských let přes emigraci až ke vstupu do ČSSD.

Co jsme od loňského listopadu udělali? Oslovili jsme mnoho OVV ČSSD, ale jejich předsedové či předsedkyně naše emaily často neposkytovali dál a tak jsme oslovovali ty MO ČSSD, kde jsme měli nějaké kontakty. Na sjezdu a po sjezdu se na nás obracela řada jednotlivců spontánně. Dlouhé týdny jsme diskutovali základní Prohlášení, které jsme neustále upravovali na základě obdržených připomínek. V jednu chvíli jsme se museli rozhodnout, že nikdy nebude nic perfektního a text jsme uzavřeli a rozeslali.,

Vyzvali jsme ty, kteří souhlasí s hlavními myšlenkami tohoto Prohlášení, aby se stali členy FSDL. Byl jsem příjemně překvapen množstvím pozitivních reakcí. V krajích, odkud se hlásil větší počet příznivců jsme požádali ochotné aktivisty, aby pomohli jako krajští koordinátoři. Chtěl bych jim teď poděkovat neboť díky jejich práci sem řada z vás našla cestu. Bohužel se nám nepodařilo najít takové obětavé koordinátory v každém kraji a tak Frakce není dosud ukotvena ve všech krajích zcela rovnoměrně. To je jeden z nejbližších úkolů, kterým se musí přípravný výbor FSDL věnovat. Dokud se to nepodaří tak si myslím, že by měly všechny orgány FSDL být prozatímní a to včetně výboru, který tu dnes, doufám, zvolíme.

Jsem rád, že se k členství ve FSDL přihlásilo i několik poslanců, takže Frakce má nyní i vlastní reprezentaci v poslaneckém klubu ČSSD. Někteří váhají a část z nich se jistě připojí později. Jiní se deklarují jako jasné příznivci Frakce. Byl jsem například požádán Zdeňkem Škromachem abych ho na dnešní konferenci omluvil protože je v zahraničí, ale současně ministr práce a sociálních věcí vyjádřil Frakci svou plnou podporu. Zdeněk Škromach mi poslal před chvílí SMS, kterou bych Vám rád přečetl: "Vážený příteli, jak již jsem Ti říkal nemohu se zúčastnit dnešního ustavujícího jednání levicové frakce. Chtěl bych alespoň tímto způsobem pozdravit vaše jednání a vyjádřit podporu všem, kteří se rozhodli hájit tradiční hodnoty sociální demokracie. Jsem přesvědčen, že Frakce bude přínosem pro členy ČSSD a že pomůže k znovu nalezení síly k úspěchu strany a tím i občanů ČR. Pozdrav prosím mým jménem všechny účastníky jednání.".

Předpokládám, že se poslanci budou vyjadřovat nejen k aktuální politické situaci, ale že pohlídají, aby PK ČSSD třeba "omylem" nepodpořil zákony, které by byly v jasném rozporu s naším programem.

Jsem rád, že se do FSDL hlásí řada členů odborných skupin ČSSD, mnozí z nich zklamaní, že se jim nepodařilo v Lidovém domě dostatečně uplatnit jejich odborné poznatky. FSDL se bude chtít velmi seriozně věnovat programatickým otázkám. Experti z jednotlivých oborů se budou muset lépe naučit komunikovat stranické veřejnosti své analýzy, poznatky, návrhy a představy. FSDL se musí snažit jim k tomu vytvořit co nejpříznivější podmínky.

Příznivců a sympatizantů Frakce se hlásí více. Mnozí jsou členy ČSSD, ale někteří z ní před časem zklamaně odešli, jiní do ní dosud nevstoupili. Budeme se muset rozhodnout jak s nimi chceme spolupracovat.

Jsou to lidé, kteří stejně jako my odmítají jakýkoli kompromis s asociální "modrou šancí", kterou vnímají jako nesmírně nebezpečnou hrozbu naprosté většině občanům. Jsou to lidé, kteří s námi sdílejí základní kontury vize spravedlivějšího světa.

Na začátku tzv. vládní krize jsme mnohým z vás rozeslali krátký dotazník abychom se mohli aspoň zhruba orientovat ve vašich představách. Mnozí z toho úctyhodného množství, kteří dotazník vyplnili, vyjádřili podporu myšlence menšinové vlády. Vývoj šel nakonec jinak a na stoupencích menšinové vlády - i díky médiím --jaksi ulpělo podezření, že chtěli "spolupracovat" s KSČM. Měli bychom jasně říct, že jsme i v duchu bohumínského usnesení odmítali spolupracovat s KSČM na vládní úrovni, na úrovni exekutivy, ale neodmítali spolupráci na úrovni místní, krajské či při parlamentním hlasování o zákonech, které odpovídaly našemu programu. Odmítáme antikomunismus propagovaný často bývalými nomenklaturními kádry, nevnímáme KSČM jako nepřítele, ale jako nejzávažnějšího konkurenta. Právě levicová frakce ČSSD, která bude vracet stranu nalevo a do levého středu bude největším konkurentem KSČM a největší nadějí, že komunisté neovládnou celé levicové spektrum české politické scény, čímž by se KSČM nepochybně stala jednou z nejvýznamnějších politických stran v ČR.

Je třeba v ČSSD nalézt, kontaktovat a navzájem propojit lidi, kteří s námi sdílejí stejné postoje, stejnou hodnotovou orientaci. Je třeba nalézt nejvhodnější způsob jak rozšířit vliv Frakce a působit dovnitř strany na všech úrovních různými formami, včetně třeba internetových novin.

V diskusi, k níž nyní vyzývám bychom měli hovořit i o vašich představách vhodných forem práce ve vašich regionech, kde předpokládám budeme pořádat i veřejné mítinky se členy strany.

ZÁVĚREČNÉ PROHLÁŠENÍ ZAKLÁDAJÍCÍ KONFERENCE FRAKCE SOCIÁLNĚ DEMOKRATICKÉ LEVICE

V sobotu 14.5.2005 proběhla ustavující konference Frakce sociálně demokratické levice.

Sociální demokraté z většiny regionů České republiky, kteří cítí nespokojenost se současnou situací v ČSSD, jejím dosavadním směřováním a postavením v české společnosti se sešli v Praze, aby společně hledali cestu a způsob, jak sociální demokracii vrátit důstojnost a důvěru občanů ČR, ale i členů sociální demokracie samé.

Tomuto setkání předcházel dlouhý proces hledání a debat. A tak i když včera 13. května získala důvěru třetí vláda koalice v tomto volebním období a dosavadní kroky jejího premiéra Jiřího Paroubka jsou příslibem náprav předchozích chyb, cítíme nadále potřebu v započaté cestě pokračovat. Naším cílem není osobní konfrontace, ale naopak podpora těch proudů v ČSSD, které důsledně hájí programové cíle sociální demokracie.

Naším cílem je na půdě sociální demokracie v rámci jejího volebního a dlouhodobého programu, ale i v intencích Politické deklarace Evropské sociálně demokratické strany (PES), vytvořit prostor a instrumenty prosazování a realizaci dvou základních cílů.

  • Prvním cílem je posílení a prohloubení vnitrostranické demokracie, která omezí tak rozšířený klientelismus v řadách sociální demokracie a zamezí manipulaci v programových a personálních otázkách. Cestu k tomu vidíme v primárních volbách na všech úrovních, přímé volbě nejvyšších představitelů strany a ve využití instrumentu vnitrostranického referenda k řešení zásadních programových a politických otázek sociální demokracie.
  • Druhým cílem je vytvoření prostoru v rámci sociální demokracie pro setkávání , tříbení, hledání a formulování názorů a postojů levice k současným výzvám globalizujícího se světa, integrující se Evropy a probíhajících změn v naší zemi.

Takovéto hledání východisek můžeme zaznamenat v řadě sociálně demokratických stran Evropy, v nichž frakce jsou běžnou součástí politického života a jsou důležitým nástrojem vnitrostranické debaty. Posledním takovým vystoupením byla např. kritika "rostoucí moci kapitálu" z úst předsedy SPD Münterferinga.

Tváří tvář restauraci starých pořádků, odmítání principů sociálního státu, solidarity, sociální spravedlnosti a soudržnosti je aktivizace levice v celé Evropě výzvou pro dnešek.

Neokonzervativní a neoliberální tendence, které v posledních letech v  důsledku probíhajících změn nabývají převahy a pokoušejí se být určující silou dalšího vývoje u nás i ve světě, ohrožují základní sociální občanská a lidská práva, vydobytá našimi předchůdci během sociálních a politických bojů v minulých staletích.

Jsme toho názoru, že:

  • je třeba odmítnout a zabránit vzniku unilaterálního světa dle představ neokonzervativců, který ve svých důsledcích ohrožuje to nejcennější a nejdůležitější pro celý svět -- mírovou spolupráci národů a civilizaci.
  • je třeba odmítnout a zabránit návratu neoliberálního nespravedlivého světa, v němž pravidla určují jen vyvolení a bohatí, jehož hlavním výsledkem je, že bohatí jsou bohatší a chudí chudší.
  • je třeba odmítnout a zabránit liberálním reformám, které probíhají pouze na úkor chudších vrstev s jediným cílem maximalizovat zisk v zájmu bohatých.

Evropa stojí na křižovatce, buď půjde cestou přizpůsobení se tlaku globalizace, cestou sociálního a ekologického dumpingu, nebo svede zápas o evropský sociální model, který je velkou lidskou hodnotou a smyslem lidské civilizace. Není pochyb, na čí straně stojíme.

Demokracie bez sociální dimenze je neúplná. Politické svobody bez sociální spravedlivosti jsou nedostatečné.

                 
Obsah vydání       23. 5. 2005
23. 5. 2005 Zrušme komunisty, 7.A Bohumil  Kartous
23. 5. 2005 SRN: Po 39 letech začátek konce
23. 5. 2005 František Koukolík: Mozek a jeho duše Jan  Sýkora
23. 5. 2005 "Bez paměti žilo by se lépe ..." Jakub  Kára
23. 5. 2005 V BBC stávkuje 11 000 zaměstnanců
23. 5. 2005 Anglo-německý spor o obětech a vinících Richard  Seemann
23. 5. 2005 Michael  Marčák
23. 5. 2005 Prase na talíři Štěpán  Kotrba
23. 5. 2005 Lety, prasata a komunisté Boris  Cvek
23. 5. 2005 Akty vedoucí málem k všeobjímající lásce Ladislav  Žák
21. 5. 2005 Ježíšmarijá! Bohumil  Kartous
21. 5. 2005 Komunisté jsou ošklivá selátka Bohumil  Kartous
23. 5. 2005 Levicová frakce v levicové straně má své opodstatnění Jan  Kavan
23. 5. 2005 Levicová levice -- a co dál? Irena  Ryšánková
21. 5. 2005 Fotky Saddáma ve spodkách vyvolaly kontroverzi
23. 5. 2005 Konzervativní pravice a konzervativní komunisté si jsou bližší, než se zdá Milan  Valach
23. 5. 2005 Každá instituce je závislá, stejně jako každý člověk je závislý na společnosti, ve které žije. Jan  Samohýl
23. 5. 2005 ČSSD radí francouzským občanům Karel  Košťál
23. 5. 2005 Američané vzájemně solidární nejsou
23. 5. 2005 Liberalismus (?) a represe
22. 5. 2005 Co není liberalismus Petr  Fiala
23. 5. 2005 Jak se nechal politik ČSSD úkolovat policajty, honil autem kolegu z ODS přes půl Moravy a oba ohrožovali své okolí
23. 5. 2005 Mírně těhotná / velmi těhotná František  Schilla
23. 5. 2005 Nepříliš spolehlivé fotografie z Iráku
23. 5. 2005 Pár myšlenek o druhé světové válce IV. Boris  Cvek
23. 5. 2005 Průša a Votava natírají nejen Posselta
23. 5. 2005 Mnoho jich zemřelo a mnozí, trpící rakovinou, čekají
23. 5. 2005 The Awaited SVU Publications from the Czech Republic Are Now Available
23. 5. 2005 D -7: Do referenda o Evropské ústavě ve Francii zbývá 7 dní Karel  Košťál
23. 5. 2005 Zpravodajství iráckého odboje za dny 8. - 17. května 2005
6. 5. 2005 Hospodaření OSBL za duben 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
23. 5. 2005 Konzervativní pravice a konzervativní komunisté si jsou bližší, než se zdá Milan  Valach
23. 5. 2005 František Koukolík: Mozek a jeho duše Jan  Sýkora
23. 5. 2005 Mírně těhotná / velmi těhotná František  Schilla
23. 5. 2005 Prase na talíři Štěpán  Kotrba
23. 5. 2005 Lety, prasata a komunisté Boris  Cvek
23. 5. 2005 Levicová frakce v levicové straně má své opodstatnění Jan  Kavan
23. 5. 2005 "Bez paměti žilo by se lépe ..." Jakub  Kára
23. 5. 2005 Zrušme komunisty, 7.A Bohumil  Kartous
23. 5. 2005 Češi nevědí, co je to svoboda projevu, a neznají hranice slušnosti Jan  Čulík
21. 5. 2005 Fotky Saddáma ve spodkách vyvolaly kontroverzi   
21. 5. 2005 Ježíšmarijá! Bohumil  Kartous
19. 5. 2005 Potřebujeme demokracii? I. Milan  Valach
18. 5. 2005 Edvard Beneš --- stále nepochybně pochybný a nanejvýš kontroverzní? Miloš  Dokulil
18. 5. 2005 George Galloway ostře zaútočil na americké senátory, že ho obvinili z korupce   
18. 5. 2005 Masaryk: Zkušenost učí, že charakter politiky je stejný jak v zahraniční, tak ve vnitřní politice Tomáš Garrigue Masaryk