A k tomu potřebuje náležitou podporu ve sněmovně. Naznačil tedy sociálním demokratům, že se mají zbavit Paroubka a mohou znovu usednout ve Strakovce. Čerstvé Zaorálkovo vyjádření naznačuje způsob možného odložení sociálnědemokratického předsedy: Totiž do čela sněmovny.

Samozřejmě nelze dosud vyloučit, že se podaří  v řadách poslanců za ČSSD zakoupit krysu, kterou následně objektivní novináři Steigerwald, Komárek, Tuna a další zasypou květinami za údajnou státotvornost. Pokud se to ovšem přece jen nepovede, ve hře bude ještě jiná síla: Touha sociálních demokratů udržet si vládní posty. Prezident už skrze Jakla naznačil, že si to dovede představit. Teď je prostě na ČSSD, zda Paroubka šikovně uklidí. Uvidíme.

Hostinská utopie Václava Duška  dost možná žádnou utopií není (tedy až na ty veselé rozvody). Imaginární nádeník si samozřejmě nepočínal taktně - ale z druhé strany: Skutečně je povolební situace v ČR taková, aby se o ní hodilo mluvit jinde nežli v hospodě?

Jestliže převládne logika koryt a vznikne velká dvojkoalice, zbývá vlastně jediná otázka týkající se zákona zachování: Kam by se v takovém případě poděla veškerá nenávist proti levici, které jsme během předvolební mobilizace ODS byli svědky?

Vlastně nemá cenu cenu kolem této otázky dělat dlouhé okolky. V České republice je na politické scéně řada nenávistných postav a krajně pravicových subjektů, které se případně rády chopí štafety a ponesou žlučovité dědictví "skutečné, důsledné pravice" směle vpřed.

Těžko říci, která možnost z těch, jež se nyní nabízejí, je horší: Zda prosazení ekonomických experimentů ODS v koalici s lidovci a Zelenými, nebo varianta, v níž nenávist financovaná řadu měsíců z kont občanských demokratů nakonec připadne jako povolební bonus těm, kdo stojí napravo od ní.