Člověka by maně napadlo, že česká justice, majíc v poslední době dostatek másle na hlavě, zamyslí se nad sebou a vyvodí důsledky, zejména co se týče nejrůznějších uprchlých "šibalů", místy i podezřelých z vraždy, o nichž si z běžné populace už nikdo nemyslí,že by snad skončili v teplákách. Pan Krejčíř, již přes rok "uprchlý", prchá vesele dál, neb naše Ministerstvo spravedlnosti nebylo schopno vypracovat kloudný dokument, na jehož základě by byl vydán z JAR do České republiky. Jak také, když proti němu nebyl veden u nás proces, i když by mohl být stíhán i jako uprchlý.

NSZ, jindy tak dbalé svých povinností, že neváhá při sebemenší pochybnosti o procesních nesrovnalostech odvolat státního zástupce za pět minut dvanáct, to zřejmě nevyhodnotilo jako prioritu. Kdo by se honil kvůli pár miliardám, když máme na stole důležitější věci. Pan Krejčíř si dokonce může prodat i dům, proč ne, vždyť ho jeho společnost poctivě koupila. O panu Pitrovi netřeba ztrácet řeč. Každý z nás, kdyby měl dost času si vybrat, zda nastoupí výkon trestu či prostě odjede do Německa, by toto dilema vyřešil snadno, musel by ovšem mít podobné finanční možnosti jako zmínění pánové.

Další "perla"poslední doby je rozhodnutí jakéhosi pana soudce Sládka, že dítě, které nemá rádo otce, patří na psychiatrii. Kolegové mu rádi potvrdí, že nepochybil, a pan Jirsa, šéf soudcovské unie, bude hájit do posledního dechu jeho nezávislost i na zákonu -- dokonce na Listině základních práv a svobod, která je nedílnou součástí Ústavy -- základního zákona ČR.

Vypadá to ale, že propříště se policie, státní zastupitelství a soudy, konkrétně okresní soud v Českých Budějovicích, rozhodly podchytit šibaly v samém začátku a odsoudit je bez ohledu na to, zda skutková podstata byla naplněna či nikoliv. Jistá paní. K. totiž byla samosoudkyní odsouzena k podmíněnému trestu, za trestný čin neoprávněného čerpání podpory v nezaměstnanosti ve výši 5600 Kč po dobu jednoho měsíce. Nic nevadí, že na její přečin stát přišel, protože jej sama oznámila, peníze sama dobrovolně v požadované lhůtě vrátila a byla potrestána ve správním řízení vyřazením z evidence. Za tři měsíce byla předvolána policii k podání vysvětlení ve věci neoprávněného čerpání podpory v nezaměstnanosti. Vyslýchající policista ji neobvinil, ani jí neoznámil, že proti ní zahajuje trestní stíhání. Za další dva či tři měsíce od policejního obdržela trestní příkaz, aniž by se někdo obtěžoval jí sdělit, že byla obviněna. Obžaloba jí nikdy nebyla doručena ani písemně. Státního zástupce uviděla poprvé až u hlavního líčení.

Paní K. není pochopitelně tak hloupá, aby nevěděla, že pokud nastoupí do zaměstnání, má toto nahlásit pracovnímu úřadu, v jehož evidenci se nachází. A tady nastupuje další praxe běžná v našem právní státě -- od kdy je vlastně člověk zaměstnán? Možná byste také řekli -- od doby, kdy podepíše smlouvu. Stejně uvažovala paní K. která po předchozích zkušenostech nehodlala riskovat a na úřad práce šla své nové zaměstnání ohlásit až poté, co smlouvu držela v ruce. Což bylo, pro ni naneštěstí, až měsíc poté, kdy se začala "seznamovat s prostředím", čili pracovat jak nejlépe mohla, aby ji zaměstnavatel skutečně přijal.

Měsíční prodleva se ukázala jako osudná, neboť díky tomu, že podpora přesahovala 5000 Kč, mohla být paní K. obžalována z trestného činu poté, co policie sama aktivně vyhledala šibaly v evidenci úřadu práce. Této jejich aktivitě se dosti divím za situace, kdy se v Českých Budějovicích denně odehraje loupežné přepadení, nespočet vykrádaček a nevím o nikom, komu by bylo cokoli navráceno nebo vůbec sdělen kladný výsledek pátrání. Člověk by řekl, že mají práce dost jinde než se štrachat v papírech. Možná že takováto trestná činnost se lépe stíhá, neb obviněný nemá šanci se bránit nebo uprchnout, když ani neví, že je trestně stíhán, v domnění, že učinil svým povinnostem zadost, jako paní K.

A to ani nemluvím o právu na spravedlivý proces, které obsahuje povinnost orgánů činných v trestním řízení sdělit stíhanému obvinění, včetně práva na obhajobu, možnost nahlížet do spisu a možnost podat proti obvinění odvolání. Paní K pochopitelně podala proti rozhodnutí samosoudkyně rozpor a bylo nařízeno hlavní líčení. Soudkyně je stále táž a podle průběhu prvního stání je spolu se státním zástupcem rozhodnuta trestat. Budou se vyslýchat svědci, úřednice Úřadu práce v Českých Budějovicích, současná i bývalá nadřízená paní K., zřejmě ve snaze prokázat, že paní K., osoba vysokoškolsky vzdělaná a vědecky činná, se rozhodla úkladně připravit stát o 5600 Kč.

Takže, kdo by si myslil, že česká justice vzdala boj s ekonomickou kriminalitou, přijďte se 22. srpna ve 12.15 podívat do budovy Okresního soudu v Českých Budějovicích, a uvidíte, že ruka zákona se s podobnými případy stále umí vypořádat, a to v případě i sebemenší škody, neboť před zákonem jsou si všichni rovni, ať jde o stovky nebo miliardy. To je princip, ze kterého nejde slevit. Pan Krejčíř musí za své činy za trest řídit zahradnickou firmu v Jihoafrické republice, paní K. se škraloupem v trestním rejstříku bude profesně vyřízena, ale bude moci zůstat v Čechách, což nevím, jestli patřičně ocení. Padni komu padni. Závěr nechť si laskavý čtenář udělá sám.