Sir Cecil Parrott a jeho postoj k Československu a východnímu bloku

27. 8. 2009 / Štěpán Kotrba

O množství odkazů a poznámek rozšířená replika na jeden z detailů v článku Jana Čulíka "Svět neovládají generálové a tajné služby" jako polemiku s článkem Štěpána Kotrby "Moc za jakoukoliv cenu jako bezcharakterní a všeho schopný hybatel dějinných procesů"

Hlavní kvalifikací britského velvyslance Cecila Parrota na diplomatický post v Československu v roce 1968 nebylo to, že byl bohemista a překladatel Švejka do angličtiny, ale to, že zavedl od r. 1940 systematickou zpravodajskou analýzu veřejných zdrojů - svou prací v Information Research Departament  (IRD) Foreign Office.

IRD - Cvrlikání studenoválečnických ptáčků

Už během druhé světové války (od roku 1940) zajistil Parrott Britům poměrně dokonalý přehled - pouze tím, že založil Press Reading Bureau ve Stockholmu a v tajném sídle SIS "Parrott House" (hezká symbolika v překladu - "parrott" znamená papoušek nebo papouškovat, své paměti pak Parrott nazval The Serpent and The Nightingale - Had a slavík...) spolu s dalšími kolegy četl velmi detailně tisk, vydávaný v Němci obsazených státech. Získaná data využívalo za druhé světové války operační centrum britské SIS (Secret Intelligence Service) v Electra House (Political Intelligence Department) a armádní složka (Military Inteligence Deputary 6) ke konstruování černé propagandy a pro operace SOE (Special Operations Executive). Podle prohlášení britského publicisty a historika Roberta Williama Setona-Watsona, SOE vydala půl milionu liber na financování puče v Bělehradě 27. března 1941. V dokumentu oficiálního britského archívu (FO 371-224892) je popsán systém velkoplošných úplatků v Jugoslávii a Bulharsku jako pomoc pro Srbskou zemědělskou stranu, Nezávislou demokratickou stranu a organizaci Narodna Odbrana. Parrot přiznal odpovědnost SOE za bělehradský převrat v přednášce pro BBC 3. 12. ledna 1977 pod názvem "Decline of a Dynasty, the dynasty in question being that of the Karaðorðevićs"...

Kazimir Katalinić:The Declaration of Croatian Independence in the light of international documents. in: Journal of Croatian Studies , XXVIII-XXIX, 1987-88, Annual Review of the Croatian Academy of America, Inc. New York, NY ZDE

Tak Parrott a jeho kolegové z university strávili válku a jako ceněný specialista v této činnosti pokračoval Sir Cecil začátkem padesátých let - studoval Sovětských svaz a státy Varšavské smlouvy. Výsledky jeho práce mohly být využívány i při výrobě "diskrétní propagandy", jak to nazval Andrew Defty v stati 'Close and Continuous Liaison': British Anti-Communist Propaganda and Cooperation with the United States, 1950-51 (in: Intelligence and National Security 17, no. 4, zima 2002, str. 100-130). Stál u budování Foreign and Commonwealth Office - ministerstva zahraničí. Sám uměl srbochorvatsky, rusky a česky, byl hluboce prodchnut slovanskou historií, literaturou a hudbou. Už jako dvacetiletý získal jedinečný pohled na královském dvoře v Bělehradě, když byl jmenován vychovatelem prince Petera II. Tak to o něm tvrdí jeho syn, Jasper Parrott v recenzi překladu The Good Soldier Švejk pod názvem Sir Cecil Parrott and Czechoslovakia .

Konem čtyřicátých a začátkem padesátých let byl Parrot jediným "seriózním" zdrojem informací, či zdrojem širšího kontextu jinak zpravodajsky získaných informací, jejichž význam britská tajná služba a diplomacie nedoceňovaly. Information Research Department byl založen v roce 1946 jako tajná jednotka pro nastupující antikomunistickou propagandu v rámci Foreign and Commonwealth Office. Zakládajícím ředitelem byl bývalý novinář BBC a šéf propagandistického rádiového vysílání na Balkáně (PWE) Ralph Murray. Dalším z ředitelů byl John Rennie, později šéf MI6. Jeho nástupcem byl Leslie Sheridan, který pracoval ve Fleet Street, kde vytvořil pomocí novinářského krytí špionážní a propagandistickou síť. Posledním šéfem IRD byl Ray Whitney, později poslanec konzervativní strany. Útvar zrušil r. 1977 tehdejším ministr zahraničí David Owenem, protože ho prozradil jeho researcher Richard Fletcher. Owen to pro The Guardian (18. srpna 1995), zdůvodnil tak, že se IRD zapojil do šedé oblasti žurnalistiky a do manipulací, které byly vyhrazeny pro tajné operace MI6, nikoliv pro "civilní oddělení". IRD se zapletl do britských zpravodajských operací v Indonésii, v Severním Irsku v propagandě proti IRA, do manipulací novinářů BBC v letech 1950 - 1980 či do manipulací při Suezské krizi r. 1956.

Stephen Dorril: MI6 - Fifty Years of Special Operations - Fifty Years of Legal Thuggery, 4th Estate, 1996, reprint 2000. ISBN-10: 1857020936 , ISBN-13: 978-1857020939 ZDE

James R. Vaughan, University of Wales, Aberystwyth: 'Cloak without Dagger': How the Information Research Department Fought Britain's Cold War in the Middle East 1948-1956. in: "Cold War History 4, no. 3, str 56-84, Routledge, duben 2004 ZDE

IRD hrál hlavní roli v západních zpravodajských a kulturních médiích v letech 1948-1977. Financoval nakladatelství 'Ampersand', vydavatelství 'Bellman Books', 'Background Books' a další, působil v Palestině i v a zaměstnával naráz i 300 pracovníků. Tajné zpráva ministerstva zahraničí v únoru 1948 popsala vytvoření IRD jako reakci na "vývoj komunistické hrozby pro celou strukturu západní civilizace". Počátky IRD leží v doporučení, které poskytla Imperial Defence College.

Ve své knize o IRD Lashmar a Oliver píší, že "IRD měla jeden jediný cíl: rozšiřovat výstupy své kontinuální propagandy (tj. směs naprosté lži a zkreslených faktů) mezi špičkové novináře, kteří pracovali pro velké agentury, noviny a časopisy, včetně Reuters a BBC, stejně jako všem ostatním dostupným kanálům. IRD pracoval v zahraničí na diskreditaci komunistických stran v západní Evropě, které by mohly získat podíl na moci zcela demokratickými prostředky, a doma na diskreditaci britské levice".

Paul Lashmar, James Oliver: Britain's Secret Propaganda War. Sutton Pub Ltd. 1999. ISBN-10: 0750916680, ISBN-13: 978-0750916684 ZDE

J. Ransom Clark, emeritní profesor politologie Muskingum College, New Concord, Ohio: United Kingdom - Post-World War II, Information Research Division (IRD) ZDE
C. G. McKay: From information to intrigue: studies in secret service ZDE

Do formující se IRD, v tu dobu už analyticko-syntetické zpravodajské složky ministerstva zahraničí, přišel Parrott z informačního odboru britské ambasády v Praze, kde pracoval v roce 1948 - a jako tiskový a kulturní atašé sledoval Gottwaldův převrat. V roce 1955, dva roky po Stalinově smrti, byl prvním atašé a charge d'affaires na britské ambasádě v Moskvě - sledoval nástup Chruščeva. O pět let později, v roce 1960, byl v Praze zase - tentokrát jako velvyslanec - a dlouhodobě monitoroval politiku "oteplení". Přitom budoval "kulturní styky" mezi Británii a Československem. Parrott dobře věděl, jakou moc mají tvůrci veřejného mínění. Dotvrzuje to i jeho syn, když říká, že

"Krásný, barokní Thun-Hohensteinův palác, domov britského velvyslanectví, se stal místem setkání pro umělce a intelektuály hladovějící tak dlouho po kontaktu se svými protějšky ze Západu.. Hodně to zlepšilo úsilí sira Cecila přinést z Velké Británie do Prahy nejširší výběr spisovatelů, hudebníků, umělců, vědců, politiků a odborových předáků."

V roce 1966 požádal Parrott o předčasný důchod a pokračoval ve výzkumu v Lancasteru, kde založil oddělení pro studium střední a jihovýchodní Evropy . V srpnu 1968 vzal své auto do Prahy a "jel se setkat s kolegy a přáteli, a také zásobit univerzitní knihovnu českou literaturou", jak o něm píše jeho syn Jasper. Kupodivu tak ho v Praze zastihl právě 21. srpen... Věřit této historce můžeme, ale také nemusíme. Domnívám se, že Parrott byl vždy tam, kde se něco důležitého dělo. On byl "svou prací" posedlý.

O tom svědčí i další historka, tentokrát zdrojovaná z archivu speciálního zpravodajství RFE: Několik týdnů před vpádem vojsk organizoval Parrott "soukromé" návštěvy českých politiků a novinářů v Británii a jejich přijetí na vládní úrovni. Takto se díky němu dostali do Británie jako hosté britské vlády i Ota Šik (8. 7. 1968, přijat ministrem zahraničí Michaelem Stewartem na neformálním obědě) nebo dva vedoucí českoslovenští novináři - šéf domácího zpravodajství v Československém rozhlase Karel Lánský, a politický komentátor Československé televize Bohumil Toninger (31. července - 13. srpna 1968, oficiální hosté britské vlády).

RFE Special 10. 7.1968 a 31. 7.1968 in: East-West Contacts - A Monthly Survey. ZDE

Guardian, 27.1. 1978, David Leigh: Foreign Office's covert propaganda ZDE

Information Research Department - Wikipedia ZDE
Dr Andrew Defty (SISG): Britain, America, and anti-communist propaganda, 1945-53 - The Information Research Department (Cass Series - Studies in Intelligence) Routledge 2004, ISBN-10: 0714654434, ISBN-13: 978-0714654430 ZDEZDE

O pokračování jeho logiky diplomatického působení hovoří i fakt, že v letech 1966-1968 jej v čele pražské ambasády vystřídal Sir William Barker (*1909) rusista, zaměstnanec Foreign Office od roku 1943 a chargé d'affaires z Prahy v roce 1947, který se přestěhoval do Moskvy jako konzul v srpnu 1947, kde pak působil i jako atašé v letech 1960-63... Než odešel do důchodu, stal se profesorem rusistiky na univerzitě v Liverpoolu (1969-76).

Po obsazení Prahy Rusy bez protestů "svobodného světa" propadl dle vzpomínek svého syna Parrott deziluzi. Založil Comenius Centre, kde posléze působil doktor Igor Hájek, a až do smrti se soustředil na Československo, Jugoslávii, Maďarsko a Polsko. Pražskému jaru se už věnoval pouze jako pedagog vyučující slavisty. Započal svou akademickou dráhu a začal překládat na vyzvání vydavatelství Penguin Haškova Dobrého vojáka Švejka.

Jasper Parrott: Sir Cecil Parrott and Czechoslovakia ZDE

Haškologa Parotta si ve své podstatě vážím - pochopil Švejka. Pochopil mentalitu Čechů. Na ministerstvo hlásil, že pokud se Británie nedistancuje od Adenauerových historických pohledů a kdyby se připojila k požadavkům sudetských Němců, byla by britská pozice v Praze ohrožena a posuzována s podezřením. Nad rámec svých pravomocí kritizoval u labouristického MP Jamese Callaghana Macmillanovo opomenutí odsoudit revizionistické skupiny v SRN. Když byl v Rusku, chodil v Moskvě na Šostakoviče a ve svých článcích chválil kulturní uvolnění v Sovětském svazu koncem padesátých let. Jako velvyslanec pašoval nahrávky Beatles do Prahy, organizoval návštěvy britských hudebníků jako Sira Malcolma Sargeanta a Alana Bushe do Československa. (viz: korespondence a rukopisy Williama Alwyna, knihovna Cambridge University) A díky jemu a jím prosazovanému kulturně empatickému přístupu se britští zpravodajci a diplomaté v Praze (i jinde ve střední a východní Evropě) nikdy nechovali jako američtí kovbojové. Nedávali nohy na stůl a neplivali žvejkačky na zem. Dokázali kultivovaně a citlivě komunikovat, rozuměli motivacím a kulturním kontextům, výrokům a krokům svých partnerů. Až na výjimky nedělali kroky, které by je trvale znemožnily.

Cecil Parrott : Musical Expression in the U.S.S.R., 1959 in: Alex Inkeles (Havard University), Kent Geiger (Tufts University) - ed.: Soviet Society A Book Of Readings, The Riverside press, Cambridge, Massachusetts 1961 ZDE

Situaci okolo klíčových západních diplomatů v Československu popsal na konferenci poměrně přesně i Pavel Žáček z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, nynější ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů.

Pavel Žáček: Czechoslovak and Soviet State Security Against The West Before 1968 ZDE

Otázky na zapojení tajných služeb do Pražského jara nekladu pouze já. V lednu 1970 si je položil ve Sněmovně lordů i Hrabě z Lyttonu , když na debatě o vpádu okupačních vojsk do Československa prohlásil:

Zajímal jsem se často, zda CIA je ve Spojených státech pod náležitou kontrolou ; a já někdy se zajímám i o to, zda MI6 jako velmi mírná instituce k nesrovnání s nějakou jinou tajnou službou - je pod náležitou kontrolou zde. ... Víme co naši lidé dělají? Existuje nějaké vysvětlení pro podezření, že zde byly stopy nějakých zákulisních tahů a špionáže ? Máme vůbec pořádnou kontrolu nad našimi vlastními lidmi? Neznám. Nevím.

24.3. 1970 Czechoslovakia: Britain and Russian occupation ZDE

Uzavření Komenského centra v důsledku snižování nákladů univerzity konzervativní vládou Margaret Thatcherové v roce 1983 nepřežil. Sir Cecil Parrot zemřel v roce 1984. Pokračování Pražského jara se nedožil.

Koncept objektivní pravdy se ztrácí

3. tajemník britské ambasády - rezident MI6 v Praze v letech 1997 - 1999, Christopher Hurran, byl právě tou výjimkou - po Praze jezdil od mejdanu k mejdanu hisotrickým černým londýnským taxíkem s klaxonem... Verbovka iráckého agenta-diplomata musela počkat, i když se všichni američtí špióni modlili, aby se to Hurranovi povedlo. "MI6 se nicméně vždycky dokázala poučit", konstatoval tehdy v Suday Telegraphu defektor KGB Oleg Gordievskij, když Hurrana poslali domů s ostudou poté, co jeho mejdanový výlet přinesla v hlavním zpravodajství televize Nova. Posuďte sami, jak se MI6 učí: Hurran dnes pracuje jako výkonný ředitel National Infrastructure Security Coordination Centre (NISCC).

Důvod k poučení má MI6 opět - poté, co byli zatčeni v Afghánistánu dva "novináři" nebo co jí íránské úřady zatkly několik osob z řad pracovníků britské ambasády v Teheránu pro podezření z činnosti neslučitelné s diplomatickým statutem. A náhle nastal klid bez eskalací protivládních protestů. Důvodů k poučení bude mít MI6 v nejbližší době víc. Protože doba důkladných vědců a stratégů Velké hry je dávno pryč. A ti mladí... no, nestojí za nic.

BL, 26. 12. 2007: Brit a Ir vyhoštěni z Afghánistánu; i britská MI6 vyjednávala s Talibanem ZDE

BL, 27. 12. 2007, Štěpán Kotrba: Poškozování národní bezpečnosti se nevyplácí ani v zemi opia ZDE

Ostatní omyly Jana Čulíka nechávám bez povšimnutí... Chce se mi nicméně položit řečnickou otázku, proč by státy - včetně Velké Británie - vynakládaly tolik peněz na zpravodajské služby, když by politici neměli konkrétní představy, co za ty peníze mají očekávat a jaký reálný přínos to pro ně může mít? Vyškolit analytika trvá deset let. Vyškolit a usadit kvalitního operativce trvá ještě déle. Po celou tu dobu jde o nejistou investici.

Jen zmíním oblíbený citát z George Orwella: Samotný koncept objektivní pravdy se ztrácí ze světa. Do dějin se zapíšou lži.

Lží cynických pravicových intelektuálů je, že lid povstal a svrhl tyrany. Lží romantických levicových intelektuálů je, že lid povstal a svrhl tyrany. Pravda z archivů, které se otevírají po desítkách či dokonce stovkách let, ale i teorie masové psychologie bývá ale strukturovanější a složitější.

Trocha teorie nikoho nezabije

Brian Martin: Free speech versus bureaucracy, in: Information Liberation London: Freedom Press, 1998 ZDE

Cecil Parrot: The Tightrope , Faber and Faber, 1975. ISBN 10: 0571102565 ZDE
Sir Cecil Parrott: The Serpent and The Nightingale, 1977. (pokračování The Tightrope) Faber & Faber, leden 1978, ISBN-10: 0571108695, ISBN-13: 978-0571108695 ZDE
Cecil Parrott: Czechoslovakia--its heritage and its future forty-seventh Earl Grey memorial lecture delivered at the University of Newcastle upon Tyne, 2. 5. 1968. Univ. of Newcastle upon Tyne ZDE

Pozn. JČ: No, nevím. Z výše uvedeného vyplývá, že role Sira Cecila Parrotta byla spíš nadšenecká. Vyplývá to i z jeho textů od padesátých let. Dlouhá léta se snažil zjišťovat reálné informace o východním bloku z otevřených zdrojů a pak zprostředkovávat kulturní výměnu mezi Československem a Británií. To, co z jeho práce přežívá, je především jeho překlad Švejka a jeho vědecká práce (napsal o Haškovi v angličtině knihu). Zcela souhlasím, pokud se britské tajné služby v padesátých letech snažily o podvracení východoevropských totalitních režimů; bohužel to zjevně nebylo příliš efektivní. Bylo by velmi amatérské, kdyby se západní rozvědky nezajímaly o Pražské jaro 1968, jenže představa, že by liberalizaci šedesátých let v Československu vytvořily, by byla paranoidní a přehnaná. A že Parrott zařídil v roce 1968 návštěvu několika Čechů v Británii? No a co?

Za jak významnou považovali britští politikové Parrottovu práci, myslím výmluvně svědčí to, že lord Owen "pološpionážní" středisko IRD na ministerstvu zahraničí r. 1977 zrušil jako pozůstatek studené války s tím, že práci rozvědky nemá dělat MZV. A pak také to, že barbarská a primitivní premiérka Thatcherová vynikajíci vysokoškolské středisko Comenius Centre na univerzitě v Lancasteru začátkem osmdesátých let rozmetala.

Poznámka ŠOK: Šéfredaktor mi promine, ale "pološpionážní" metoda systematické zpravodajské analýzy veřejných zdrojů je jedna z nejefektivnějších zpravodajských technik dodnes. Získává se pomocí ní na 90% informací - a s minimálními náklady. Není to pouze ona vysmívaná "výstřižková služba", ale opravdu důkladná práce se zdroji informací a jejich klasifikace. Význam této techniky stále stoupá, zvlášť v éře bouřlivě, ale chaoticky se rozvíjejícího internetu a sociálních sítí. To, že tuto metodu použil jako první právě Parrott a SIS uprostřed druhé světové války, Sira Cecila dostalo do dějin špionáže. Američané tuto metodu zavedli šířeji (mimo projekt Manhattan) až někdy během začátku šedesátých let, kdy zaostávání jejich znalostí vadilo politikům a ohrožovalo operace. Efektivity se dočkalo vytěžování veřejných zdrojů až s nástupem Echelonu a systémy na analýzu internetového obsahu. USA dodnes nechápou mentalitu zemí, ve kterých se pouštějí do svých špionážních dobrodružství. Nechápou a nechtějí chápat jazyk a jeho sémantickou bohatost, kulturu, strukturu společnosti, mýty a kulturně-společenské vzorce. Na antropologické tuposti selhává jejich špionáž do té míry, že to mnohdy paralyzuje i vojenské operace. Jak se ukázalo v řadě islámských či řeckokatolických zemí.... Pochopit protivníka prostřednictvím jeho kultury radí už Sun'c, kterého ovšem moderní válečníci málo čtou. Úplně neefektivní tyto metody nebyly ale ani v době sice moderní , ale "předpočítačové". Zvláště v oblasti vědecké a technologické špionáže tvoří veřejně přístupné zdroje od osmdesátých let dodnes páteř odhadů vývoje a technologických schopností spojenců i protivníků. Japonsko na tom postavilo svůj hospodářský zázrak. Čína také a tento systém dovedla k dokonalosti. Je to práce nevděčná, mravenčí, ale nesmírně efektivní.

Rozmetání či omezení pracovišť slovanských studií na britských univerzitách je ten nejhloupější krok, kterého se může britská vláda dopustit. Margaret Thatcherová tím pouze ukázala intelektuální omezenost. Odborníky "na Rusko", či "na Balkán" stejně jako specialisty "na Čínu" bude Británie potřebovat i v budoucnu. Bude směšné, pokud bude její tajná služba muset hledat znalce kultur a jazyků na inzerát, jako se to před časem přihodilo CIA. Tajná služba s globálními ambicemi, která se přizná, že nemá dost lidí, kteří by uměli jazyky, kterými se hovoří v Afghánistánu, Íránu či Iráku, Indii či v Bangladéši, neznali místní náboženství a kulturu - a hledá je na inzerát pouze proto, že jejich vláda tam právě hodlá shazovat bomby, je službou omezených hlupáků. Britové to v minulosti - díky nutnosti dlouhodobě obchodovat a ovládat kolonie po celém světě - věděli.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 27.8. 2009