Začíná se připravovat boj o Arktidu

1. 12. 2009 / Miloš Kaláb

Kdyby oteplování Země neexistovalo, asi by museli lidé začít vyrábět oxid uhličitý i metan, aby je zahájili. Zatímco jedni se hrozí, že jim stoupající hladina světového oceánu zaplaví domovy a jiní vidí tající horské ledovce jakožto konec letního lyžování a konečně další upozorňují na to, že medvědi grizzly pronikají do oblastí, kde zatím byli doma medvědi lední, jsou velké skupiny lidí, jimž se zdá, že se vleče čas příliš pomalu. Arktický led má definitivně zmizet až v r. 2030? To musíme čekat tak dlouho, než se budeme moci vydat na dovolenou na severní pól - kde ji strávíme v plovoucím hotelu pozorováním velryb?

Na první pohled se toho zatím moc neděje. Nejrůznější podnikatelé už ale plánují, jak získat ze severního pólu zbaveného ledu co nejvíce peněz. Diplomaticky se mluví o silné, snad dokonce "bratrské" vzájemné spolupráci všech států kolem severního pólu, ale ve skutečnosti jde o to, kdo si zjistí nejvýhodnější postavení a obsadí je největším množstvím vojáků a nejmodernějších zbraní. Vždyť se možná bude jednat o přežití, začnou-li docházet zdroje jinde na světě!

Američané sdělují, že mají velký zájem o ochranu své národní bezpečnosti (ten zájem uplatňují na celém světě) a bezpečnosti podmořských přírodních zdrojů, aby se nedostaly do "nepovolaných rukou". Jejich námořnictvo přijalo 5-letý strategický plán (můžeme tomu říkat "polární strategická pětiletka"), podle něhož chtějí rozšířit svoje vojenské námořnictvo právě na osu světa. Aby se námořní síly cítily v bezpečí zatímco budou ochraňovat mořské dno, admirál Jonathan W. Greenert, zástupce velitele námořních operací, podepsal 33-stránkový spis, z něhož kanadská média zdůraznila tyto body:

"Zatímco mají Spojené státy ustálené vztahy s ostatními arktickými národy, změna životního prostředí a soutěž o přírodní zdroje by mohly vést ke zvyšujícímu se napětí nebo naopak poskytnout příležitost ke spolupráci. Proto je nutné vyvinout činnost nejrůznějšího druhu".

"Je nutné vyhodnotit skutečnou a požadovanou schopnost účastnit se podmořských válečných akcí, expedičních operací, vojenských útočných akcí, strategického přesunu armády na moře a regionální bezpečnostní spolupráce".

"Je nutné vyhodnotit dnešní a předpovězené nebezpečí, aby se mohlo určit, které nebezpečí je největší a kde je možné je očekávat v letech 2010, 2015 a 2030. Je třeba soustředit se na hrozbu americké národní bezpečnosti a na hrozby pro námořní bezpečnost".

"Je nutné identifikovat očekávané protivníky v různých časových úsecích a také jejich zainteresovanost a motivaci".

Odborník na severskou bezpečnost Kanady řekl, že nedávné vynoření americké ponorky u severního pólu naznačuje, že Spojené státy i jiné státy začínají předvádět svou vojenskou sílu v této oblasti bohaté na přírodní zdroje. Rob Huebert, zástupce ředitele Střediska pro vojenská a strategická studia připomenul, že americký dokument sice mluví o "spolupráci v arktické oblasti", ale to je pouze jeho fasáda, protože se jedná o dvojí druh jazyka. Na jedné straně mluví Američani o spolupráci, ale vzápětí zdůrazňují, že musí své vojenské síly vybavit novými zbraněmi. Zatímco lidé doufají, že se bude skutečně jednat o spolupráci ve prospěch všeho lidstva, pan Huebert si myslí, že se Američani snaží vyprovokovat Rusy. Ti udělají to, co obvykle dělají, což znamená více zkoušek interkontinentálních raket Bulava z ponorek u ruského arktického pobřeží.

Kanada byla jednou z prvních zemí, které rozpoznaly strategické souvislosti s táním arktického ledu. Kanadské vlády - jedna po druhé během posledních let - chápaly situaci velice dobře, ale v typickém kanadském duchu se neodhodlaly zatím utratit žádné peníze. Nynější vláda ministerského předsedy Stephena Harpera mnohokrát oznamovala, že vybuduje arktické vojenské výcvikové středisko, poskytne hospodářskou podporu severským oblastem Kanady, postaví nový přístav i nový ledoborec a ustaví flotilu arktických hlídkových lodí. Na některých projektech se pracuje, ale v mnoha případech potrvá celé roky než budou dokončeny.

Zástupci ministerstva obrany sdělili nedávno parlamentnímu výboru, že plány na postavení 6 až 8 arktických hlídkových lodí předpokládají minimální výzbroj, několik dodatečných zbraní a možná i jedno dělo, ale o tom se uvažovalo až později. Pan Huebert měl mnoho kritických slov na adresu kanadské vlády a v podstatě si povzdechnul, že se "moc šetří penězi". Problém ale může být v tom, že má Kanada nepředstavitelně velkou rozlohu, obrovské území na severu, kde žije velice málo lidí a její obyvatelstvo není nijak početné, dnes snad něco přes 35 milionů. Armáda, válečné námořnictvo a letectvo jsou při tom známými bumbrlíčky, když se rozdělují daně vybrané od obyvatelstva.

Na rozdíl od Kanaďanů, budovaly jiné malé státy jako Norsko a Dánsko během posledních 15 let svoje arktické válečné námořnictvo a letectvo v duchu vysoké bojeschopnosti. Norové utratili 7 miliard dolarů na stavbu nejdražších lodí, jaké kdy postavili. Jejich 5 fregat je schopno operovat v oblasti kolem severního pólu s vysokou leteckou výkonností díky tomu, že jsou vybaveny nejmodernějšími bojovými systémy Ageis z USA. Pan Huebert si povzdechl: "Tyto státy jasně chápou, že budoucnost není zdaleka tak růžová, jak ji malují různé projevy pro světovou veřejnost". Dodal, že navíc ke svým válečným plavidlům umístí Američani (u města Anchorage na Aljašce) 36 neviditelných stihaček F-22 Raptor, které jsou považovány z nejlepší na světě. "Není-li sever důležitý, proč dávají Američani pětinu svých velice drahých bojových letadel právě do blízkosti Arktidy?" dal si řečnickou otázku pan Huebert. "Neříká vám to něco? Vždyť i Číňani stavějí 2 nebo 3 nové ledoborce a budou mít tedy flotilu ledoborců větší než Spojené státy - a mnohem větší než Kanada".

Bude tedy Arktida příštím místem, kam půjdou bojovat čeští vojáci?

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 1.12. 2009