Češi by bývali rádi, kdyby rozbili Rakousko, ale realita byla jiná

6. 1. 2010 / Michal Musil

Myslím, že v současné debatě o Masarykovi, respektive úloze Čechů při rozpadu Rakouska-Uherska na stránkách Britských listů již většina relevantních argumentů zazněla. Domnívám se, že zejména Karel Dolejší přesvědčivě vyložil širší kontext nezadržitelného rozpadu mnohonárodnostní monarchie, která prostě v jisté fázi přestala plnit svou historickou roli, o které druhdy hovořil Palacký. V závěru války v podstatě kromě části armádních špiček a osazenstva Hofburgu o její další existenci nikdo nestál. Němci hleděli do Říše, Slované se zařizovali po svém, a ani Maďaři, kteří si tehdy ještě neuměli představit katastrofu Trianonu, nehodlali krvácet za udržení integrity Rakouska (respektive Předlitavska).

Chtěl bych nicméně upozornit, na jeden aspekt celé zajímavé diskuse na BL, týkající se "viny" TGM, respektive Čechů na rozbití Rakouska-Uherska. Jedna strana polemiky (Jan Čulík a další) argumentují, že Češi byli hybateli rozbití R-U, přičemž se velmi často (byť ne vždy explicitně) opírají o argumentaci z rozsáhlé větve/linie (sudeto)německé a anglosaské literatury spojené kritickým pohledem na ČSR.

Je pro mne překvapivé, že k podpoře tvrzení, že Češi byli aktivními bořiteli R-U, nikdo z diskutujících neučinil pokus dovolávat se vlastního českého sebehodnocení z oné doby. Je snadno doložitelné, že drtivá většina elit a politické scény první ČSR se hrdě hlásila k podílu na rozbíjení R-U a odvozovala svou legitimitu právě od účasti v odboji proti monarchii. Hádky o to, zda byl důležitější domácí odboj nebo Masarykova a Benešova zahraniční akce byly po dlouhá léta jedním z mnoha doprovodných jevů existujícího napětí mezi skupinou Hradu a nacionalistickou pravicí.

Jako absolvent proslulého historického semináře profesora Kvačka si tak nyní nemohu při četbě BL nevzpomenout na dlouhé a vzrušující diskuse, které jsme coby studenti na téma "úloha Čechů v rozpadu Rakousko-Uherska" vedli. Snad mi proto odpustíte, když si místo formulování vlastního závěru pokusím parafrázovat pana profesora, který tehdy s úsměvem shrnul diskusi asi těmito slovy:

(Tehdejší) Češi by strašné rádi, kdyby to co se o nich nyní píše (jak rozbili Rakousko) byla pravda, ale realita byla zcela jiná. Na rozvalení státu pracovaly daleko mocnější síly, a role českého odboje byla z tohoto pohledu druhořadá. Role TGM a jeho politické akce byla kriticky důležitá pro vznik a charakter budoucího českého státu, nikoliv ale z hlediska rozpadu Rakousko-Uherska.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 6.1. 2010