Jak státní orgány ignorují zákony

21. 6. 2010 / Jiří Paroubek

Je opravdu frustrující, jak některé veřejné orgány jsou i v současné době, kdy nejsou podřízeny jednotné vládnoucí linii, schopné rozhodovat v naprostém rozporu se zákony. Za starého režimu se nikdo zvlášť nedivil, že třeba podle článku 28 tehdejší ústavy byla všem občanům zaručena svoboda slova a tisku (ovšem "v souladu se zájmy pracujícího lidu"), ale když něco někde řekl, mohli ho třeba i zavřít. Tehdejší stát v teorii převzal některé demokratické instituty, ale v praxi byl autoritativní, a proto tam, kde mu demokratická zákonná ustanovení nevyhovovala, je ignoroval. Co ale nyní, kdy stát nejen není autoritativní, ale občas to vypadá, že není vůbec?

Autor je ekonom. Pracuje na ministerstvu financí.

Že by zákony nedodržoval právě proto, že je slabý a podléhá tlakům mocných skupin? Nebo je to jednoduše nízkou úrovní příslušných úředníků? Ač sám úředník, těžko to mohu posoudit. Kolem sebe žádné tlaky nevidím, možná se do míst, kde se nacházím, nedostaly. Občas je vidět nějaká nekompetence, ale ne nějaká kdovíjaká. Většina z nás, úředníků, se úzkostlivě drží právních předpisů a zvažuje každé slovo. Spíše než svévole v rozhodování se naopak uplatňuje zásada Fiat iustitia, pereat mundus, tedy ať právo zvítězí za každou cenu. Zvenku je ale někdy slyšet o zarážejících případech.

Ponechám stranou Ústavní soud, jehož protiústavní rozhodnutí jsou kapitolou samou pro sebe, a připomenu neuvěřitelné rozhodnutí policie, které přijal i úřad Městské části Praha 1, z roku 2007 ve věci výstavy Bodies v pražské Lucerně ZDE, která se pak v roce 2009 konala i v Brně ZDE.

Podle § 4 odst. 1 zákona o pohřebnictví (zákon č. 256/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů) je zakázáno mj. vystavovat lidské pozůstatky kromě v otevřené rakvi.

Policie však rozhodla, že na této výstavě nejsou vystavovány "lidské pozůstatky, ale výstavní exponáty". Rozhodnutí, které by se dalo shrnout jako "sice se nesmějí vystavovat lidské pozůstatky, ale když se vystaví, jsou to exponáty a proto se vystavovat smějí", nemůže být důsledkem nějaké nekompetence, ba ani chorého mozku, snad jenom nějaké sázky, kterou úředníci policie mezi sebou uzavřeli. Zajímalo by mě, kolik se jich vsadilo, že to projde, kolik, že ne, a jaká částka, věc nebo čin v sázce byly. Ríkal jsem si, jestli se něco podobného může opakovat. V posledních týdnech se ukázalo, že může.

Letos 15. dubna jsem napsal a den nato poslal Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 7 dopis tohoto znění: »Dne 6. dubna t. r. uveřejnily Lidové noviny na str. 14 dole v rubrice Poslední slovo fejeton spisovatele Ludvíka Vaculíka Prostřední strom, v němž se v předposledním odstavci píše: "Bodem druhým jsou ty černé vdovy v Moskvě. Jednají správně." Bylo to osm dní poté, kdy v moskevském metru dvě tzv. černé vdovy zavraždily čtyřicet náhodných cestujících. Tímto výrokem se L. Vaculík a odpovědný redaktor Lidových novin dopustili trestného činu schvalování trestného činu podle § 365 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, podle nějž "kdo veřejně schvaluje spáchaný zločin nebo kdo veřejně vychvaluje pro zločin jeho pachatele, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok". L. Vaculík bydlí v Praze 7 (podle pražského telefonního seznamu ve Veletržní ulici 235/21), a proto je na Vašem státním zastupitelství zahájit kroky k jeho trestnímu stíhání.« Dostal jsem pak dopis, že mé podání bylo postoupeno Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 5, a od něj pak dopis datovaný 26. 5. 2010 tohoto znění (cituji po opravě několika pravopisných chyb a překlepů):

»Zdejšímu státnímu zastupitelství bylo z důvodu místní příslušnosti postoupeno Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 7 Vaše podání ze dne 15. 4. 2010, které upozorňovalo na možné spáchání přečinu schvalování trestného činu dle § 365 odst. 1 tr. zákoníku.

Meritem podání je fejeton uveřejněný v Lidových novinách dne 6. 4. 2010 s názvem "Prostřední strom", jehož autorem je Ludvík Vaculík. Hlavním obsahem fejetonu je zamyšlení nad urychlovačem částic ve švýcarském vědeckém středisku s různými konsekvencemi jeho významu a pojetí. Fejeton je zakončen dvěma nesouvisejícími tématy, Velkým pátkem a tzv. černými vdovami v Moskvě, kdy autor uvádí formulaci "Jednají správně" a v kontextu s ní uvádí, že Rusové stále nechápou, že mají odtáhnout (z Čečenska).

Objektem trestného schvalování trestného činu dle § 365 odst. 1 tr. zákoníku je zájem společnosti na potlačování zločinnosti, tím, že zákon stíhá projevy, které jsou způsobilé vytvořit podmínky a nálady, příznivé pro spáchání trestného činu. Vyjádření sympatií musí směřovat vůči samotnému trestnému činu, kterého se konkrétní pachatel dopustil. Z formulace či z kontextu takového prohlášení musí jednoznačně vyplývat právě schvalování příslušného zločinu, tj. jeho provedení, následky atd., tak aby bylo nepochybné, že pachatel tohoto trestného činu je chválen právě za jeho uskutečnění. V případě, že formulace nesměřuje přímo ke spáchanému zločinu, ale vztahuje se např. k motivům či společensko-historickým konsekvencím jeho spáchání, nedochází k naplnění skutkové podstaty trestného činu.

Předmětný literární útvar je vyjádřením náhledu autora na různé události jím vnímané v okolním světě, jak jsou výhradně vnímány autorem. Z tohoto pohledu je nutné hodnotit celý jeho obsah, kdy v části, kdy se autor ve třech větách literárně dotkl atentátů v Moskvě, je vyjádření jeho názoru na odůvodněnost takového činu z hlediska dlouhodobého rusko-čečenského konfliktu. Je zřejmé, že je zde dána do souvislosti snaha určitých čečenských skupin o získání samostatnosti (tato snaha je mnohými lidmi i státy považována za oprávněnou), kdy autor zcela zjevně odsuzuje postup Ruska, s následkem, kterým byly právě atentáty. Interpretace tohoto vyjádření může být některými čtenáři považována za nepřijatelnou či urážející, nicméně z hlediska trestního práva není důvod k ingerenci orgánů činných v trestním řízení.

Ve smyslu § 16a odst. 6 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, Vás vyrozumívám, že shora uvedený podnět je bez dalšího opatření zakládán a na další obsahově shodná podání již nebude brán zřetel. Pokud nesouhlasíte se způsobem vyřízení svého podání, máte možnost ve smyslu § 16a odst. 7 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, požádat o přezkoumání vyřízení nejblíže vyšší státní zastupitelství, tj. Městské státní zastupitelství v Praze.«

Když tedy někdo do novin napíše, že vražedkyně, které zabily čtyřicet náhodných cestujících, jednají správně, schvalováním trestného činu to podle státního zastupitelství není. Co by potom už schalováním trestného činu bylo? Jestli někdo vymyslí jednoznačnější příklad schvalování trestného činu, než je tento, ať ho napíše. Do té doby si musím myslet, že § 365 odst. 1 trestního zákoníku mluví o něčem, co nemůže nastat, alespoň podle Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5.

Je neuvěřitelné, že někdo může napsat, že "formulace nesměřuje přímo ke spáchanému zločinu", když tato formulace po doplnění podmětu zní: "Vražedkyně jednají správně." Sotva si lze představit formulaci směřující ke spáchané vraždě v Moskvě příměji, než je formulace Vaculíkova. L. Vaculík nepíše, že odsuzuje atentát, ale chápe jeho motiv, jak to dělají ti, kdo se chtějí přímému schválení atentátu vyhnout. Píše přímo, že vražda čtyřiceti lidí je správná. Co může být jasnějším případem schvalování trestného činu?

V posledních měsících se některé noviny a časopisy tak "odvázaly", že nejen některé z nich přetékají nenávistí k politickým soupeřům a pořád dokola opakují jejich nepravdivé a dehonestující charakteristiky, jako například právě Lidové noviny v nedávné volební kampani, ale dokonce dokonce porušují zákon, jako tu učinily Lidové noviny fejetonem L. Vaculíka. A to nemluvím o internetových diskusích, kde se dají najít i texty inspirující k vraždám, jako je například úvaha, že je postavit ke zdi ty, kdo volí komunisty ZDE.

Když se situace vyvinula tak, že soukromá média v rámci eskalace, kterou rozpoutala, narážejí na hranici stanovenou zákonem a někdy ji i překračují, pak aby se ještě nezhoršila, je potřeba, aby aspoň státní orgány plnily své úkoly a tuto hranici hájily. Je smutné, když ji hájit nechtějí a nedodržování zákona, kterého se soukromé subjekty nebo ony samy dopouštějí, popírají tak provokativním způsobem.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 21.6. 2010