Katedra přežití a trvalé udržitelnosti

30. 9. 2010 / Petr Víšek

Rád bych se přidal k Josefovi Ludvíkovi a jeho podnětnému článku "Navrhuji založení interdisciplinární katedry trvalé udržitelnosti". Doporučuji ovšem doplnit obsah činnosti takového pracoviště o problém samotného přežití. Tedy "Katedra přežití a trvalé udržitelnosti", píše Petr Víšek.

Naše civilizace je potencionálně ohrožena řadou významných rizik, které mají celoplanetární, kontinentální nebo lokální dimenzi. K celoplanetárním patří například kosmický výron gama záření, střet s asteroidem, ale i ropný zlom, pandemie a pod.

Banální nevysvětlené mizení včelstev ohrožuje 30 % produkce potravin, a je zkoumáno, kdo ji nahradí? Možnost kontinentálního ohrožení radioaktivním spadem si Evropa ověřila po výbuchu v Černobylu. Jako téměř kontinentální se jeví dešťové nebo teplotní excesy zasahující více zemí.

Lokální ohrožení může způsobit chemické nebo radioaktivní zamoření, sucho (a následný nedostatek pitné vody) nebo devastující povodně či extremní spad sněhu, který by inhiboval dopravu a tedy i ekonomiku a zásobování obyvatel, a to na dlouhou dobu.

Přitom jsou ohrožena především města. Kolaps vodovodní sítě způsobí následně kolaps sítě kanalizační. Bylo by třeba města bez vody, kanalizace a energií opustit? Kam a jak? Již ověřená jsou rizika technicky nebo politicky motivovaných výpadků zdrojů plynu či ropy. Doba ledová údajně přišla během několika měsíců, co dělat v případě dlouhodobé nebo trvalé sněhové pokrývky území státu?

Česká kotlina má například v případě inverze pro zamoření zvlášť nepříznivou dispozici. Bylo by potřeba taková rizika modelovat a především, a to neprodleně zvyšovat odolnost obyvatel, a země. Rizika mohou mít krátkodobé účinky (týden, měsíc), ale mohou být i dlouhodobé či trvalé, při nichž by bylo třeba opustit celá území. Kam a jak?

Je třeba se zamyslet nad zvýšením odolnosti obyvatel i pro případ krátkodobých pohrom. V některých evropských zemích (zpravidla zemí s válečnou zkušeností) jsou občané vedeni k tomu, aby byli několik dnů soběstační, pokud jde o potraviny a vodu, popř. energie (paliva vč. pohonných hmot) tak aby se záchranné akce mohly zaměřit nejprve na technické otázky, dopravu apod. Není vtipem, že když u nás padne náledí nebo napadne sníh, občané si již ráno lámou nohy, když "musí" jít pro rohlíky. Česká republika má 6240 územně izolovaných obcí a je zřejmé, že garance určité soběstačnosti a odolnosti musí být vytvářeny již v této struktuře. Konec konců současné zkušenosti z povodní to potvrzují.

Tři poznámky na závěr. První je, že na některých světových univerzitách taková pracoviště již dávno existují. Druhá je, že každý zodpovědný stát musí takové otázky analyzovat a doufám, že je tomu tak i u nás. A za třetí. Studium potenciálních rizik a způsobů jejich řešení nám umožní mnohem lépe pochopit mnohé strategické dimenze naší současnosti a budoucnosti.

Možná se budeme lépe a jinak dívat na potravinovou soběstačnost, na zdroje uhlí, ale i na zdroje palivového dříví, na tuzemské ovocnářství, na potencionálně významný potravinový zdroj rybníkářství a na další jako je porodnost či zdravotní stav obyvatel. A také na územní požadavky a limity pro Stavební řád.

Umožní to také lépe pochopit význam skutečnosti, že je naše území střechou Evropy pokud je o sladkou vodu a povede k pochopení nutnosti totálně zvyšovat schopnost zadržení vody v nově budovaných rybnících a jezerech. Umožní to další pohled na potřebu disponovat dostatečným integrovaným záchranným systémem vč. mobilizovatelných technických a lidských záloh apod.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 30.9. 2010