K debatě o iluzorním boji s hyperkorektoností a sklouzání českého diskurzu do "hungaristce" aneb Viktore, díky!

Smutný pohled, když čeští vědci sklouzávají k sexistickým a šovinistickým vtípkům

7. 10. 2021 / Lucie Poláková

čas čtení 5 minut

Můj milý deníčku, tak konečně byly v Chebu ty neurovědy… teda ti vědci… teda ta očekávaná a odkládaná konference se špičkami české neurovědy, co jsem se na ni těšila víc než půl roku! V Chebu! Smekla jsem před lidmi z MAP2 Cheb, za tu skvělou organizaci i výběr přednášejících, všechna čest. A přednášely tam opravdu elity, na jejichž knihy a myšlenky upozorňuji své studenty už několik let. Bylo narváno. 300 účastníků! Z toho nejméně 250 učitelů z praxe… Potkala jsem psychology, sociální pracovníky, asistenty pedagoga, vlastně rozmanité publikum. Všichni  jsme přišli kvůli tomu skvělému obsazení řečníků, rozuměj deníčku, kdy našinec ze Sudet uvidí zase tuhle přehlídku, aniž by musel cestovat ze západu do Prahy?

Zahájil starosta Jalovec, časy se dařilo držet. Výkop měl pan doktor Stránský. (MUDr. Martin Jan Stránský - Způsob výuky v souladu s poznatky o funkci mozku). Byl vynikající. Téma, obsah, forma, smysl pro humor. Říkali jsme si vespolek u stolu, že nasadil laťku  dost vysoko. 

No a pak to přišlo.. Následující tři řečníci (MUDr. František Koukolík, DrSc., FCMA - Mozek a kritické myšlení; doc. PhDr. Laura Janáčková, CSc. - Štěstí, hledání ztraceného grálu; prof. MUDr. Vladimír Beneš, DrSc. - Mozek - Co umíme dnes a co bychom mohli umět zítra) a nám  u stolu postupně padala brada… a elity z podstavců, kam jsme si je za posledních pár let postavili. 

Byla to tuze smutná podívaná deníčku.  A já se ptala sama sebe, co je to za sílu, která odborníky s velmi vysokým kreditem pudí k tomu  vzít si na závěr či už průběhu svých přednášek na mušku třeba: autorky diplomových prací na téma gender nebo Magdu Vašáryovou za citaci pro Deník N o tom, že tradiční rodina dávno neexistuje. Příště se jiná přednášející musela při své přednášce o štěstí minimálně třikrát navézt do chlapů, protože aby byla zábava? Jako kdyby zakázka byla „pobavte nám ty pedagogy, oni to mají těžký“. A my zase u stolu na sebe hleděli, jestli to není nějaký test, jestli to není zkouška našeho kritického myšlení, o němž byla přednáška pana Koukolíka. Jestli do té zpětné vazby napíšeme, že to bylo zbytečné a sexistické?

Když pak poslední řečník na řadě dělal vtipy na své triko a na triko svých kolegů, přišlo nám to opravdu zábavné, protože umět si udělat „srandu sám ze sebe“ může být často dost dobrá psychohygiena a ještě lepší sebereflexe. Když ale použil slovo „čmoud“ při vyprávění o žadateli o  lékařskou stáž z Indie, nebo se potřeboval nutně strefit (asi 5x) do aktivistů upozorňujících na závažnost  klimatických změn, byli jsme si téměř jistí, že to celé je test a my účastníci konference v Karlovarském kraji jsme testované objekty a čeká se, zda se někdo ve zpětných vazbách, či dokonce ihned v prostoru pro otázky vymezí vůči tomu, co jsme slyšeli.

No milý deníčku, test to nebyl. Nebyl to ani zlý sen. Když pan Koukolík skončil, odhodlaně jsme na sebe s kolegyní z naší VOŠky mrkly: „Jdeme na něj?“ V rychlosti jsem vyhodnotila, že já ne, ale moje odvážná kolegyně Iva šla. Šla se zeptat pana doktora, zda si uvědomuje, jak a koho během posledních 15 minut své přednášky postojově ovlivnil. Odpověď byla o tom, že on tedy není proti feminismu, že to, co udělá publikum s jeho osobními názory a postoji, není jeho odpovědnost. Tak na to já milý deníčku říkám, že to teda JE JEHO ODPOVĚDNOST!

Téměř každou hodinu, kdy učím sociální pracovníky na vyšší odborné škole v Chebu, jim zdůrazňuji tento odstavec etického kodexu sociálních pracovníků o sociální rovnosti: „Sociální pracovník zajišťuje rovnost každé osobě bez ohledu na původ, barvu pleti, rasu, etnickou příslušnost, národnost, jazyk, věk, pohlaví, rod, sexuální orientaci, zdravotní stav, náboženské vyznání, politické přesvědčení, manželský a rodinný stav a sociálně-ekonomický status. Přispívá k odstranění projevů a příčin sociální nespravedlnosti, diskriminace, útlaku a bariér vedoucích k sociálnímu vyloučení.“ Považuji za svoji odpovědnost jejich postoje k sociální rovnosti ovlivnit tak, aby byly v souladu s listinou lidských práv a aby pevně stáli za tím, že respekt k lidským právům je základ demokratické společnosti.

Proč ti to píšu můj milý deníčku? Protože tři ze čtyř přednášek, na které jsem se půl roku těšila,  zmiňovaný respekt podle mého názoru postrádaly. Jsem z toho opravdu smutná, i ze sebe jsem smutná… Sebrala jsem totiž odvahu to říci ve větším fóru pedagogů nahlas až při odpoledním workshopu, kde přednášející respekt k různosti sám akcentoval a důrazně si za tím v diskusi publika „o cikánech“ stál.  Jsem smutná, že celý sál tleskal a nikdo se v tom třísethlavém publiku nezvedl a neřekl nahlas: „Tak pozor,  PRRRR, tyhle postoje chceme předávat svým žákům a studentům ve školách?


0
Vytisknout
8378

Diskuse

Obsah vydání | 12. 10. 2021