čtvrtek 16.30: Američtí vojáci a irácká policie ve čtvrtek obklíčili iráckou rezidenci Ahmada Čalabího, člena Američany jmenované Irácké vládní rady. Čalabího poradci tvrdili, že americká vojska vtrhla do domu a hledala tam uprchlíky. Poradce, Haidar Musawi, obvinil Američany, že se snaží na Čalabiho vyvíjet nátlak. Čalabi byl dlouho favoritem Washingtonu, avšak v poslední době se začal na adresu Spojených států vyjadřovat kriticky ohledně toho, kolik moci Spojené státy plánují předat Iráčanům po 30.6.

Čtvrtek 18.00: Tisková kancelář Reuters ve čtvrtek znovu ostře zaútočila na americkou armádu. Poukázala na to, že Pentagon nijak nevysvětlil, proč loni v létě Američané v Iráku zastřelili jednoho jejího kameramana.

Irák je pro Američany daleko horší než Vietnam - fotografie týraných vězňů dokazují mj. i pošetilost snah vést válku jako morální křižáckou výpravu, argumentuje britský filosof John Gray.

aktualizováno ve čtvrtek ve 20.00: Iráčané ve čtvrtek pohřbívali osoby, které byly podle jejich svědectví oběti amerického leteckého útoku. Truchlící účastníci pohřbů konstatovali, že mezi zabitými byl i svatební zpěvák a jeho bratr hudebník. Americká armáda popřela, že její jednotky ve středu za úsvitu usmrtily více než 40 svatebčanů nedaleko irácko-syrské hranice. Podle iráckých činitelů na svatebčany začal střílet americký vrtulník. Náměstek šéfa policie v Ramadu, plukovník Zijad al-Džburi, uvedl, že bylo při útoku usmrceno 42 - 45 osob v opuštěné pouštní oblasti nedaleko hranice se Sýrií a s Jordánskem. Podle jeho informací bylo mezi mrtvými 15 dětí a 10 žen. Dr. Salah al-Ani, který pracuje v nemocnici v Ramadu, uvedl, že bylo usmrceno 45 osob. Americká armáda nejprve konstatovala, že nemá zprávy o žádném takovém incidentu. Televize tiskové kanceláře Associated Press získala videozáběry vozidla, na němž byly mrtvoly, které byly údajně při incidentu usmrceny. Na vozidle bylo i několik mrtvých dětí. Jedno dítě bylo bez hlavy.

Nejméně 10 civilistů bylo usmrceno a asi 60 zraněno, když izraelská vojska začala střílet na Palestince během protestů v městě Rafah na jihu pásma Gazy. Izraelská armáda vyjádřila hluboké politování nad mrtvými, ale konstatovala, že tanky a vrtulník střílely varovné výstřely, aby zabránily davům vstoupit do oblasti. Americký prezident Bush apeloval na obě strany, aby se chovaly umírněně a požádal Izrael o "vysvětlení".

Skupina 24 studentů byla rozdělena na dvě části. Jedna byla určena do role vězňů kdežto zbývající studenti se stali jejich dozorci. Pokus v suterénu Stanfordské univerzity měl trvat dva týdny, ale musel být předčasně zrušen.

středa 17.00: Jeremy Sivitz, americký voják byl ve středu odsouzen k ročnímu vězeňskému trestu a byl propuštěn z armády v prvním vojenském soudním procesu, týkajícím se týrání vězňů v iráckém vězení Abu Ghraib.

Každá nová generace má úplně jiné politické vnímání a myšlení. Zažil jsem pražské jaro ještě jako šestnáctiletý: československá vlajka má pro mě proto význam zásadního národního symbolu. S překvapením jsem zjistil, že pro dnešní čtyřicátníky, které formovala normalizace, tato vlajka naopak dlouho symbolizovala utlačitelské, prosovětské oficiality. Zatímco stárnoucí generace jsou právem antikomunisty, pro nejmladší českou generaci jsou už tato traumata nesrozumitelná. Je to generace v podstatě západoevropská. Antikomunismus je už neoslovuje. Nemůže: je-li jim dnes čtyřiadvacet, v roce 1989 jim bylo devět. Jsou to Evropané, nikoliv postkomunisté.

Reakce Ondřeje Štindla na svědectví Tomáše Koloce, publikované v Britských listech, o tom, "Jak jsem pracoval v Haló novinách", je zajímavou ilustrací těchto rozdílných vidění (O Hitlerově neúspěchu a jednom novináři bez práce, LN 14. 5. ZDE).

Vstoupili jsme do Evropské unie bombardováni sděleními politiků a médií, co prý nám Evropská unie vezme nebo přinese, jako bychom měli být pouhými pasivními diváky dění v EU. Zcela jsem postrádal veřejnou debatu nad otázkami budoucí aktivní role České republiky v rozšířené unii. Za několik týdnů budeme volit poprvé vlastní euro-poslance, takže je dle mého nejvyšší čas pokusit se zahájit veřejnou debatu na tím, co bude "českou" agendou v EU? Jaké priority by měli prosazovat čeští reprezentanti v Bruselu a Štrasburku? Může ČR sázet na daňový, sociální nebo ekologický dumping? Jelikož si netroufám diskutovat o možných českých prioritách ve všech oblastech, pokusil jsem se zamyslet na možným příspěvkem České republiky ke směřování Evropy k udržitelnému rozvoji.

Od roku 1945 bylo hlavním cílem zahraniční politiky USA udržet západní Evropu jako podřízenou, vysoce integrovanou součást jejích geopolitických strategických prostředků. Toho šlo snadno dosáhnout po druhé světové válce, kdy byla Evropa ekonomicky vyčerpaná důsledky války a kdy se většina jejích obyvatel,a zejména její ekonomické a politické elity, obávala komunistických sil -- kvůli vojenské síle Sovětů i kvůli popularitě západoevropských komunistických stran. Americký program na sebe vzal podobu Marshallova plánu ekonomické pomoci pro evropskou obnovu a vytvoření NATO.

J. Čulík si v březnu ZDE položil podobnou otázku (slovo "přinutit" nedomyslel: přinutit k interaktivitě je skoro jako přinutit k lásce, contradictio in adjecto). Nabyl jsem coby pedagog na dvou vysokých školách smutného dojmu, že zájmu o interaktivní modus ze strany studentů s narůstajícím odstupem od "revoluce" bohužel nepřibývá, naopak ubývá. Čeští vysokoškolští studenti nechtějí přednášet své referáty bez papíru a slyšet k nim názory spolustudentů, chtějí mi je vstrčit do ruky vytištěné na barevné tiskárně.

Poslanci nám zase zavařili! Jistě to není poprvé a bohužel ani naposled. V loňském roce schválili novelu zákona o obecním referendu (zákon č. 202/ 2004 Sb.), v němž provedli zásadní změnu. Moudří čeští zákonodárci totiž usoudili, že předcházející zákon dával zdivočelým občanům příliš pravomocí. Patrně inspirování slovenským příkladem, podmínili platnost místního referenda 50% účastí občanů na hlasování. Ve Slovenské republice se toto opatření velice "osvědčilo" a jistě jen díky němu zde bylo jen jedno platné celostátní referendum, a to o vstupu SR do EU.

Současná politika je založena na snižování daní. Jedná se o lež, kterou se nás politici snaží přesvědčit, že snižováním daní pro podnikatele bude vybudován blahobyt na této zemi. Říkají nám, že když budou nízké daně, tak se zabrání daňovým únikům a podnikatelé je budou rádi platit. Tuto blbost všichni říkají a nikdo jí nevěří. Jedinou daň, kterou by podnikatelé platili je nulová daň. A ještě by jim bylo líto dát peníze za poštovné, aby oznámili státu, že nebudou nic platit. Nikdo nechce nic platit - to je normální.

Oklahomský senátor James Inhofe protestoval na nedávných slyšeních v americkém senátu proti tomu, že se věnuje tak velká pozornost skandálu s mučením iráckých vězňů. Zdůraznil, že tito lidé nejsou ve vězení Abu Ghraib za dopravní přestupky, ale jsou to vrazi, teroristé a povstalci s rukama potřísněnýma americkou krví. "Jsem pravděpodobně jedinou osobou u tohoto stolu, která je více rozhořčena zvěrstvy zadržených než zacházením s nimi," uvedl.

Spojil jsem se v pátek s kanceláří tohoto senátora a zeptal jsem se, jak vysvětluje, že více než 2000 vězňů z Abu Ghraib má být propuštěno. Jestliže to totiž skutečně byli teroristé a nikoliv jen osoby podezřelé z různých zločinů, pak by přece nevedl k jejich propuštění ani skandál s jejich týráním. Senátor mi neodpověděl, ale jeho poradce mi sdělil, že mi senátor tento týden pošle email.

Suhaib Badr al Baz, kameraman televize al Džazíra, není terorista. Byl ale po dlouhých a bolestivých 74 dnů zadržován v americké vazbě.

V neděli 16. května 2004 se v televizi Nova vysílal poprvé debatní politický pořad Sedmička s moderátorem Českého rozhlasu Martinem Veselovským. Hosty byli místopředseda Senátu Přemysl Sobotka (ODS) a senátor Robert Kolář (US-DEU).

Uznávám, že teoreticky vzato měl v pořadu Kolář vystupovat jako zástupce vládní koalice. To však nefungovalo, protože deklaroval, že s nynější spoluprací US-DEU s vládnoucí ČSSD nesouhlasí, a přiznal, že se chystá z US-DEU vystoupit. Moderátor Veselovský měl proto se strukturou hostů problém. Měl ve studiu dva zástupce pravice, kteří si víceméně názorově notovali. Pokud bylo účelem pořadu poukazovat na aktuální politické problémy při práci současné vládní koalice, Kolář i Sobotka mohli docela důvodně zastávat postoj, že oni přece za chyby a nedostatky současné vlády nenesou žádnou odpovědnost. Pořad trpěl tím, že v něm nevystoupil žádný představitel vládní moci, který by se z kritizovaných nedostatků mohl zodpovídat. Chci-li kritizovat například nekvalitní rozhodování sociálně demokratického ministra zdravotnictví, měl bych kritiku jako moderátor vmést do tváře přímo jemu. Ptám-li se opozice, co si ona myslí o jeho chybách, je to dost špatná žurnalistika. Vlastně to dává opozici prostor k prezentování vlastní propagandy.

V neděli napsal Jan Čulík na žádost serveru Česká média tuto analýzu první Veselovského Sedmičky. Kompletní text je ZDE

Vojenská policie v Británii zatkla včera několik vojáků v souvislosti s fingovanými fotografiemi, na nichž údajně britští vojáci mučí irácké vězně. Údajně jsou vyslýchány až čtyři osoby. List Daily Mirror, který ty fotografie zveřejnil, popřel, že předal jména vojáků vojenským úřadům. Zdroj v deníku Daily Mirror konstatoval: "Armáda se na nás neobrátila." Britské ministerstvo obrany odmítlo poskytnout informace o zatčených osobách. Jeho mluvčí konstatoval, že proti nikomu nebylo zahájeno trestní stíhání.

Smysl práce může být různý... někdo pracuje na své zahradě, aby ji přivedl k obrazu svému, někdo pracuje především pro peníze, jiný zcela nezištně z nadšení pro ten nebo onen ideál... a konečně je také možné, že práce samotná je důvodem práce, neboť člověka prostě baví. Je ale ještě jeden velice rozšířený smysl práce, o němž a o jehož důsledcích se chci zmínit trochu podrobněji. Dalo by se říci: práce jako místo -- nebo: pracovat, aby se nepracovalo.

Během tří uplynulých let se roční poplatky za služby stavebních spořitelen v průměru více než ztrojnásobily. Nespokojeným klientům se podařilo vyvolat reakci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Jak jsme již dříve informovali v článku Stavební spořitelny asi tunelují státní podporu svým klientům, u státních dozorových orgánů ani oslovených poslanců nespokojení klienti zastání nenašli.

Volba a předvolba operátora, které měly umožnit výběr telefonního operátora z konkurenčních nabídek, neplní očekávání. Ceny jsou i přes pokles sazby DPH a nižším mzdovým nákladům více než dvojnásobné než v sousedním Německu. Dovedně spletená konstrukce povinností, klientům až "nuluje" případné výhody.

Je opravdu pozoruhodné s jak bohorovným klidem sleduje nejsilnější strana vládní koalice strmý pád svých volebních preferencí. Jistě vítězí v nepodstatných šarvátkách a občas utrpí i Pyrhovo vítězství (viz zákon o DPH), ale ve strategické bitvě o důvěru voliče prohrává. Existuje proto několik důvodů.

V dubnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 5361 Kč. Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, za pomoc sponzora Globe.cz i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Dominik Joe Pantůček stále ještě (zadarmo) postupně zprovozňuje četné dosud nefunkční části časopisu, po lednové havárii serveru. Čtenáře prosíme o trpělivost: uvedeme časopis do plné funkčnosti co nejdříve.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.