Strobe Talbott: Spojené státy ten mezinárodní tribunál podpořily. Americký prezident Bill Clinton příslušnou smlouvu podepsal, ale nový americký prezident učinil pozoruhodný krok v tom smyslu, že svůj podpis odvolal. Já a jiní se domníváme, že to byla chyba. Nejlepším způsobem, jak mohou Spojené státy spolupracovat s mezinárodním společenstvím na mechanismech tohoto druhu, ať už jsou to protokoly z Kjóta anebo mezinárodní soudní tribunál, vzhledem k tomu, že jsou to mechanismy nevyhnutelně nedokonalé, je spolupracovat na nich v kontextu těchto mechanismů a nikoli je odmítat.

strong>Moderátorka: Znamená to tedy, že nyní principy vzájemnosti a spolupráce zcela zmizely z americké zahraniční politiky?

Strobe Talbott: To je trochu přehnané. Je to spíše otázka důrazu. Vždycky existovalo určité napětí mezi americkým duchem nezávislosti, americkou potřebou jednat na vlastní pěst a americkou potřebu stát v čele světa, pro niž je ovšem podmínkou, aby ostatní byli ochotni se Spojenými státy spolupracovat, aby nemuseli Spojené státy jen slepě poslouchat. Toto napětí existuje jako součást kontinua americké zahraniční politiky a odráží se i v Bushově vládě.

Moderátorka: Bushovu zahraniční politiku lze označit za pragmatický unilateralismus. Nevypočítal si prostě George Bush, že by se americkým občanům nelíbilo, kdyby měli američtí vojáci stanout před mezinárodním soudem, a tak se rozhodl, že soud nepodpoří?

Strobe Talbott: To je přesné. Avšak domnívám se, že ten úsudek byl chybný. Americký prezident má vždycky velký vliv na to, jak se takovéto otázky dají prezentovat americké veřejnosti a jak se k nim postaví americké veřejné mínění a americký Kongres. Může způsob, jak se o takovýchto otázkách rozhoduje, ovlivnit. A vzhledem k tomu, že prezident Bush je nyní ve Spojených státech populární, bylo by pro něj daleko jednodušší vysvělit lidem, proč je důležitý mezinárodní trestní tribunál, než například pro prezidenta, v jehož vládě jsem pracoval já, Clintona. Na mnoha místech sílí znepokojení ohledně unilateralismu, který je nyní v americké vládě velmi silný. Zajímavé je, že toto znepokojení nyní existuje i v americké armádě.

Moderátorka: Vy jste jednou napsal: "Za sto let bude pojem národa, jako ho dnes chápeme, zastaralý. Všechny státy budou uznávat jedinou, globální autoritu." Bushova vláda však jedná úplně obráceně a reaguje proti tomu, co charakterizují jako zmatenou, multinacionální politiku Billa Clintona.

Strobe Talbott: Není absolutně sporu o tom, že koncept suverénního národního státu se nám v současnosti mění před očima. Od westfálského míru jsme ušli obrovskou cestu, ušli jsme obrovskou cestu za 226 let od založení Spojených států, ušli jsme obrovskou cestu od ukončení studené války. Svět je stále silněji provázán v důsledku globalizace, vyvolává to nové šance i nová rizika. Prezident Clinton zastával názor, že pokud je možné spolupracovat s jinými státy, to je nejlepší způsob. To se nyní zcela obrátilo. Zejména někteří členové Bushovy vlády dávají přednost tomu, aby Spojené státy jednaly samostatně - spolupráce je pro ně jen řešením v tom případě, když se to nedá udělat jinak. Ale to se změní, i pod vlivem toho, co budou dělat a říkat jiné země. My potřebujeme spolupracovat s jinými zeměmi. Taky potřebujeme, aby si vyvinuly schopnosti pro vojenské akce, aby byly schopny zasáhnout, až bude zapotřebí vojenských akcí. Jedním důvodem pro americký unilateralismus - a je důležité, aby to lidé v Evropě pochopili - je to, že evropská vojenská kapacita je nesmírně malá.

Moderátorka: Takže prezident Bush rozhodl, že Británie a Evropa, protože mají jen minimální armádu, vždycky budou následovat Spojené státy, vojenskou a ekonomickou mocnost, jíž se nikdo nevyrovná, a Spojené státy si budou moci vybírat, kdy a za jakých okolností bude chtít s Evropou spolupracovat?

Strobe Talbott: Přesně o tomhle se teď v americké vládě debatuje. Někteří členové americké vlády si myslí, že jestliže Amerika připraví určitou politiku, třeba útok proti Saddámu Husajnovi, Evropané se k ní pak připojí a budou dělat to, co jim nařídíme, zjistí, že gravitace americké moci a americké politky je tak silná, že se nebudou moci nepřipojit. Sám se na to dívám trochu skepticky, a někteří členové americké vlády se na to také dívají dost skepticky.

Moderátorka: Co se týče tohoto mezinárodního soudního tribunálu, americké styky s Evropou dosáhly nyní tak hněvivého stavu, že nyní nelze ani vyřešit tento spor, který většina lidí považuje za bezvýznamnou právnickou, technickou drobnost. Jak tedy budou Spojené státy s ostatním světem řešit daleko důležitější, složitější světové otázky?

Strobe Talbott: Problém s tím tribunálem se bohužel velmi nešťastně spojil s otázkou, zda budou Spojené státy ochotné udržovat dál v Bosně a jinde své mírové sbory. Pokud ten spor nebude vyřešen, bude to mít velmi záporné důsledky nejen na spolupráci v Bosně, ale po celém světě. Velmi by to zkomplikovalo úsilí Spojených států vytvořit koalici pro zásah proti Saddámu Husajnovi.