Podle posledních průzkumů lidem nejvíce vadí nezaměstnanost (59%), zadlužení státu (48%), vysoké daně (42%), zdravotnictví (29%) a důchodový systém (28%). Je toho podle sobotní MfDnes více, ale já se budu věnovat jen těmto bodům.

Nezaměstnanost

Nezaměstnanost je skutečně největší problém v tomto státě. Nezaměstnanost způsobuje flustraci společnosti i té, která zatím práci má. Rodí bídu postižených a také jejich hněv. Hněv proti společnosti, která to způsobuje. Svědčí o tom i volební výsledky komunistů a to, jak se lidé odklánějí od ČSSD. Ale sociální demokracie (ve vleku US-DEU) s tím nemůže nic dělat. Liberálové mají jediný recept -- růst ekonomiky. Podle nich bůh Růstu vyřeší všechny problémy. Podle nich nejdůležitější je liberalizace trhu práce. Tedy: aby zaměstnavatelé mohli vyhodit na dlažbu zaměstnance podle své potřeby.

Pravda je ale úplně jinde. Stále méně lidí vyrábí stále více zboží.

Při minimálních platech roste nezaměstnanost. Lidé nemají peníze a nekupují stále nové zboží. To má za následek nucený pokles výroby a nové propouštění. Je to kolotoč, ze kterého liberálové nevyskočí.

Jedině zvýšená poptávka může snížit nezaměstnanost. Lidé musí mít peníze, aby kupovali zboží. Ne snižování výroby a propouštění zachrání ekonomiku. Zaměstnanost a vysoké platy jsou řešení současné krize. Jenže, vykládejte to lidem, kteří vidí jen k nejbližší výplatě dividend. Řešením by mohla být i krátkodobá umělá zaměstnanost. Bez umělé zaměstnanosti to nelze vyřešit. To věděl už před 600 lety Karel IV., a proto dal stavět v Praze Hladovou zeď.

Zadlužování státu

Druhý největší problém dneška podle agentury je zadlužování státu. 48% lidí si dělá starosti se státním dluhem. Chtěl bych vědět, kudy chodili tazatelé takového výzkumu. Vypadá to, že chodili po sekretariátech ministerstva financí a ODS. Podle mne to obyčejného člověka nezajímá. Člověk, který obrací v dlani každou korunu a rozmýšlí se, může-li si koupit salám potom, co zaplatil činži, tomu je státní dluh šumafuk. Tento údaj vypadá, že byl vložen na něčí objednávku.

Strašit lidi zadlužováním budoucích generací je trochu samoúčelné. Náš schodek rozpočtu asi 100 miliard korun není žádné neštěstí. Kdyby naši politici nevěděli co s tím, mohli by se zeptat George Bushe. Ten si s tím žádné problémy nedělá. Letos už má v USA schodek rozpočtu 512 miliard dolarů (ne korun!) a připočítá-li k tomu dalších 500 miliard schodku obchodní bilance, je to dohromady více než tisíc miliard dolarů. (Velkou část těchto peněz dluží USA komunistické Číně, pozn. red.) A tohle dělá už 4 roky a bude to dělat další 4 roky. Vyhrál volby, bude snižovat dále už tak nízké daně a nedělá si vrásky. Tak proč by si měli dělat vrásky obyčejní lidé u nás? Přitom bych řekl, že ten průšvih v USA bude na nás mít horší vliv než náš vlastní dluh.

Vysoké daně

Poukazování na vysoké daně z příjmu a snaha o jejich snižování je evergreenem všech liberálů. "Třiadvacetiletá Lucie Maršánová pracuje v pražské softwarové firmě jako účetní a připadá jí, že odvádí ze svého platu až příliš vysoké daně. Už si spočítala, že kdyby platila rovnou patnáctiprocentní daň, brala by o dva tisíce korun čistého více. Myslím, že takové snížení daní by se vyplatilo většině lidí i firem. Tvrdí slečna Maršánová (a všeznalý redaktor Kopecký z MfDnes), a proto volí ODS, která takové snížení daní slibuje". Doufám, že do daní slečna Maršánová nepočítá sociální a zdravotní pojištění.

Věřím, že jako účetní slečna Maršánová umí počítat. Slečna Maršánová si ale neumí spočítat, co by takové snížení způsobilo. Vláda už dnes peníze nemá. Přitom 85% státních výdajů jsou tzv. mandatorní výdaje. To jsou výdaje na chod státu, definované některým ze zákonů. Z těchto peněz se platí učitelé, státní úředníci, vojáci, hasiči a policisté. Staví a opravují se z nich silnice a podobně. Také se z nich vyplácejí sociální dávky (přídavky na děti, na nezaměstnané) výzkum, ústavy sociální péče a všechny takové věci. Vláda pod tlakem US-DEU snižuje daně. Výsledkem je snížení příjmů do státní pokladny. Bude se muset šetřit. Takže tyto mandatorní výdaje se budou muset snížit.

Slečno Maršánová, co zrušíme? Armádu bychom mohli zrušit. Stejně nám jako občanům státu k ničemu není. Pětatřicet tisíc žoldáků nás nezachrání -- ti neubrání ani okresní město před útokem. A navíc - jsou stejně pořád mimo území našeho státu, kde se účastní všech možných válek a domů si jezdí jenom odpočinout. Jenže armádu zrušit nelze. Policii zrušit také nelze ze stejného důvodu, budou ji potřebovat, až armáda nezaměstnaných vyjde do ulic.

Takže zrušíme podpory v nezaměstnanosti nebo dětské příspěvky? Ušetřit by se dalo také na učitelích nebo na hasičích. A na rozbité silnice si lidi už zvykli.

Až vládě dojdou peníze, bude muset zase zvýšit daně. Samozřejmě nikoli daně z příjmu - na to by doplatili ti nejpotřebnější. Proto vláda zvýší daně z přidané hodnoty. Každý bude platit podle své spotřeby. Chudí ovšem procentálně k svému příjmu budou platit víc. Nejdříve vláda zruší sníženou daň na potraviny a potom začne zvyšovat DPH. Někde ty peníze vláda sehnat musí. A platit budou hlavně ti chudí. DPH je totiž daň chudých.

Liberálové (včetně těch v sociální demokracii) likvidují poslední vymoženost, kterou si pracující v posledních sto letech vybojovali. Likvidují totiž solidární systém. To byl systém podpory pro nejchudší do kterého platil každý podle svých možností. Bohatí více a chudí méně. Snižování daní z příjmu a zavádění DPH je likvidace solidarity.

Zdravotnictví a důchodový systém

Následně už ODS ve své Modré šanci připravuje zrušení solidárního zdravotního a důchodového pojištění. Skrývá to za slovy o "dobrovolném pojištění". Tady už by si lidé měli dělat starosti. "Dobrovolné" pojištění je eufemismus pro ovládnutí tohoto sektoru soukromými pojišťovnami. Jsou to stovky miliard korun, které se dají do správy soukromníkům. A jak spravují soukromníci svěřené peníze, velmi dobře znají všichni podílníci Harvardských fondů.

Je tady ještě jeden problém. Protože nové pojištění nebude už solidární, budou všichni platit pojistné v plné výši. V případě zdravotního pojištění je výsledek jednoduchý -- bude stejný jako v USA, kde čtvrtina obyvatel nemá zdravotní pojištění. Nemají na ně. V případě důchodového pojištění je situace ještě horší. Takové soukromé pojištění je kapitálové. To znamená, že lidé dostanou zpátky tolik, kolik si naspoří za 40 let. Pokud nedojde v Čechách k tak oblíbenému vytunelování, čekají na jejich peníze jiná nebezpečí. Inflace. Málokdo si to uvědomuje, ale na Západě byla v posledních 30 letech asi stoprocentní inflace. Nevypadá to tak, ale je to fakt. V roce 1970 byl v Německu plat 600 DM a v USA byl 400 dolarů. Dnes je to v Německu 3 000 eur (dříve 6 000 DM) a v USA 4 tisíce dolarů. Čili desetinásobek. Nemusím snad říkat, že životní úroveň desetkrát nestoupla. Takže - kolik vlastně bude činit důchod? Bude se blížit spíše těm 600 DM (400 dolarům) nebo těm 3 000 eur (4 000 dolarů). Bude takový důchod stačit k živobytí? To jsou otázky, na které nedostanete odpověď. Ale lehce si vypočítáte, kdo na novém systému vydělá.