„Udělali jsme všechno, co bylo v našich silách. Pamatujte na nás,“ napsal na bílou tabuli, která běžně slouží k rozpisu chirurgických zákroků v nemocnici Awda, palestinský lékař Mahmoud Abu Nujail. Jen pár týdnů nato budovu zasáhly rakety. Dva zdravotníci pracující pro Lékaře bez hranic tehdy zemřeli.

Nejedná se přitom o výjimečný incident. Z nemocnic se stávají márnice. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) došlo již k 203 podobným útokům, při kterých přišlo o život 22 zdravotníků. Mnoho dalších přišlo o své blízké. Jiní zase byli zraněni.

Lékaři bez hranic se v žádném konfliktu nestaví ani na jednu ze stran. Vrcholní světoví politikové by měli v kontextu izraelsko-palestinského konfliktu okamžitě trvat na bezpodmínečném dodržování mezinárodního humanitárního práva. To výslovně říká, že na zdravotnická zařízení ani její personál či pacienty se nemá útočit. Dokud se válčící strany nezačnou řídit základními pravidly války, stávající boje budou nadále dopadat především na ty nejzranitelnější.

Zdravotnický systém už zkolaboval

Situace je kritická už téměř dva měsíce. Nedávný několikadenní klid zbraní na tom bohužel příliš nezměnil. I když se na místo dostaly zásoby nové; léky, pitná voda, jídlo nebo palivo stále chybí. Lékaři kvůli tomu i nadále musí často provádět operace bez anestetik a sterilizovaných nástrojů. Nemají dostatek pohonných hmot pro zajištění plnohodnotného fungování nemocnic.

Severní část Pásma Gazy navíc kvůli intenzivnímu bombardování postupně mizí z map. Lidé se dennodenně snaží zpod trosek vyprostit mrtvá těla svých blízkých a sami přitom čelí nebezpečí a nezměrnému násilí. Další obyvatelé byli vyzváni k evakuaci na jih, kde už nyní přebývá milion lidí a hrozí zde epidemie.

Bezpečno není ani na jihu

„Všude jsou vnitřně vysídlení lidé. Hustota zalidnění je neuvěřitelná. Domy, které jsme ještě nedávno viděli stát, když jsme okolo projížděli, tam už nejsou. Stále mi hlava nebere, že životy lidí tady mohou ve vteřině skončit,“ popisuje situaci na jihu Pásma Gazy Nicholas Papachrysostomou, koordinátor urgentního zásahu Lékařů bez hranic. Jeho týmu se nedávno podařilo zprovoznit jedno ze zdravotnických středisek. „Jen první den přišlo 750 lidí. Zvládli jsme ale ošetřit jen asi čtvrtinu z nich,“ dodává Papachrysostomou.

Na klinice provozované Lékaři bez hranic ve městě Khan Yunis působí i lékař Hafez Abukhussa, jenž se věnuje plastické rekonstrukční chirurgii. Podle něho je situace vážná i tam. „Umíte si představit, že přijmete 100, 200 a někdy i 500 zraněných pacientů za den? Situace je se zhoršuje, protože mnoho nemocnic bylo evakuovaných. A jejich pacienti přišli k nám. Většina z nich jsou ženy a děti,“ říká chirurg Abukhussa, který od začátku posledního vyostření bojů pracuje nepřetržitě.

„Nejvíce mě zasáhlo, když jsem uviděl nevinné zraněné dítě, které potřebovalo náročnou operaci, protože přišlo o končetinu. Jako jediné z celé rodiny přežilo. A když se vzbudilo z anestezie, ptalo se po své rodině. Taková situace mi láme srdce,“ uzavírá lékař.

Dodávky humanitární pomoci musí proudit na nejpostiženější místa bez ohledu na to, zdali probíhá dočasné příměří, nebo se plně válčí. Zástupci vrcholné politiky by měli vynaložit veškeré úsilí a prostředky k vytvoření skutečně dlouhotrvajícího, stabilního příměří. Jen tak lze zabránit dalšímu krveprolití.

Shrnující video o tom, po čem Lékaři bez hranic volají, můžete nalézt na našich sociálních sítích.