5. 3. 2024 / Edvard Sequens
Všechny projekty s reaktorem EPR se dosud potýkaly nebo potýkají s
výraznými technickými potížemi, které vedly k zásadnímu nárůstu rozpočtu
a prodloužení doby výstavby. Finský reaktor Olkiluoto stavěla společnost
Areva (dnes Framatome). Problematický projekt (se zpožděním dvanácti let
oproti původnímu harmonogramu) byl jednou z hlavních příčin finančního
kolapsu společnosti Areva a jejímu převzetí společností EDF. Smlouva s
finským investorem byla uzavřena na pevnou částku 3 miliardy eur,
přičemž skutečné náklady dosáhly 12,4 miliard eur [1].
Výstavba dvou EPR reaktorů v čínské jaderné elektrárně Taishan trvala
přes devět let. V červenci 2021 byl v elektrárně zaznamenán problém s
poškozením palivových tyčí, v jehož důsledku došlo k úniku
radioaktivních plynů. Řešení problému si vyžádalo roční odstávku prvního
reaktoru [2].
V případě jediného stavěného reaktoru Flamanville 3 v domovské Francii
došlo k obdobným problémům jako ve Finsku. EDF aktuálně předpokládá
celkové náklady na úrovni 13,2 miliard eur bez finančních nákladů, při
zahájení výstavby byly náklady odhadovány na 3,3 miliardy eur. Očekává
se spuštění během roku 2024 po 17 letech stavby a 12-letém zpoždění [3].
Společnost EDF je pak hlavním investorem dalších dvou reaktorů EPR v
britské elektrárně Hinkley Point C. V optimálním případě bude první blok
elektrárny spuštěn v roce 2029 (po deseti letech stavění), v dalších
možných scénářích počítá EDF s roky 2030 a 2031. Poslední lednový odhad
nákladů na výstavbu (overnight costs) ve výši 31 až 34 miliard liber =
36 až 40 miliard eur v cenách roku 2015 [4].
EDF musela také prioritně řešit problémy stávajících reaktorů ve
Francii. Na konci roku 2021 byl zjištěn problém s korozí potrubí
chladícího systému u čtyř reaktorů s výkonem 1450 MWe a následně u
dvaceti reaktorů s výkonem 1300 MWe. Problém patrně nesouvisí se
stárnutím reaktorů, neboť u starších bloků s výkonem 900 MW se
nevyskytuje [5].
Nevládní organizace poukazují na závislost Francie na ruském jaderném
průmyslu. EDF nadále využívá služeb ruského obohacování uranu. V únoru
2024 nizozemský jaderný úřad ANVS povolil přepravu až šesti zásilek
obohaceného uranu z Ruska do společnosti Urenco v Almelu určených pro
EDF. Po zahájení ruské agrese na Ukrajině, společnost Urenco
prohlásila, že vypoví všechny kontrakty s Ruskem, ale nestalo se tak.
„Od začátku války dokumentujeme a zveřejňujeme dodávky uranu z Ruska do
dceřiné společnosti EDF v Lingenu, a to i přes rotterdamský přístav,“
říká Vladimir Slivyak, laureát ceny Right Livelihood, z ruské nevládní
organizace Ecodefense [6].
Edvard Sequens, energetický konzultant sdružení Calla, řekl:
„Francouzský jaderný průmysl se potýká s opravdu vážnými problémy.
Nedokáže nové reaktory stavět včas a za slíbenou cenu, chybí mu
dostatek odborných kapacit pro údržbu domácích zastarávajících jaderných
elektráren a pokud má stavět nové, nejspíše budou mít přednost před
zahraničními zakázkami. Navíc pro Dukovany EDF nabízí doposud
neexistující reaktor. Dost důvodů, abychom na Macronovu jadernou misi v
Praze dívali kritickým pohledem.“
Další informace může doplnit:
Edvard Sequens, energetický konzultant, Calla – Sdružení pro záchranu
prostředí edvard.sequens@calla.cz
Poznámky:
[1] The World Nuclear Industry Status Report 2023, The Olkiluoto-3 (OL3)
Saga, str. 472-474
[2] China nuclear: Taishan reactor shut down over damaged fuel rods, 30.
7. 2021, BBC
[3] Update on the Flamanville EPR, EDF, 16. 12. 2022
[4] Press release EDF, Hinkley Point C Update, Published on 23. 1. 2024
[5] The World Nuclear Industry Status Report 2023, FRANCE FOCUS, str. 97
[6] Urenco is back in business with Russia – despite of war in Ukraine:
International NGOs reject uranium deliveries from Russia to Almelo,
22.2.2024, informace k problematice může poskytnout Vladimir Slivyak,
Ecodefense Russia, tel.: 0049-178-1792352, e-mail: ecodefense@gmail.com
--
Diskuse