14. 8. 2024
Někteří čtenáři Weapons and Strategy tvrdí, že existuje silná podobnost mezi současnou bitvou u Kurska a bitvou v Ardenách, která zuřila v prosinci 1944 a lednu 1945. Je to téma, které stojí za to prozkoumat.
Bitva v Ardenách byla pokusem nacistických sil zlomit postup Spojenců do Německa. Hitler čelil dvěma hlavním spojeneckým silám: Na severu Britům a Kanaďanům; na jihu Američanům.
Nacistickým válečným plánem bylo rozdělit spojenecké armády a postupovat na západ v naději, že se jim podaří dobýt Antverpy. Přístav Antverpy byl hlavní zásobovací trasou pro spojenecké armády. Pokud by byl tento hazard úspěšný, Spojenci by se ocitli ve vážné situaci a pravděpodobně by byli otevřeni dohodě s Hitlerem.
Kdyby USA a Velká Británie vyjednávaly s Hitlerem, Rusové by byli ponecháni svému osudu. Němci mohli přesunout své síly na západní frontu k obraně Berlína.
Hitler počítal s tím, že odtrhne USA a Velkou Británii od Ruska, a to nejen na bojišti, ale i ideologicky. Po Jaltě v únoru 1945 a Postupimi v červenci 1945 bylo jasné, že USA (Roosevelt v Jaltě, Truman v Postupimi) a Velká Británie (Churchill v Jaltě a Churchill a Clement Atlee v Postupimi) musí ustoupit Stalinovi a souhlasit s územními ambicemi Ruska ve východní Evropě.
O rok později hostil americký prezident Harry Truman ve Fultonu ve státě Missouri na Westminster College Winstona Churchilla, který byl v té době zbaven moci. V tomto projevu, známém jako projev o železné oponě, Churchill řekl:
"Od Štětína v Baltském moři až po Terst na Jadranu se přes celý kontinent spustila železná opona. Za touto linií leží všechna hlavní města starobylých států střední a východní Evropy. Varšava, Berlín, Praha, Vídeň, Budapešť, Bělehrad, Bukurešť a Sofie, všechna tato slavná města a obyvatelstvo kolem nich leží v oblasti, kterou musím nazvat sovětskou sférou vlivu. A všichni jsou v té či oné formě podrobeni nejen sovětskému vlivu, ale i velmi vysoké a v mnoha případech stále větší míře kontroly ze strany Moskvy. Pouze Atény – Řecko se svou nesmrtelnou slávou – mohou svobodně rozhodnout o své budoucnosti ve volbách pod britským, americkým a francouzským dohledem."
Kdyby byli nacisté v bitvě v Ardenách úspěšní, Churchill by nikdy nepronesl svůj projev. Studená válka, jak ji chápeme dnes, se sice mohla odehrát tak jako tak, ale dynamika a území, která se na ní podílela, mohla být docela dobře jiná. USA již byly atomovou mocností a Rusové, navzdory svým obrovským ztrátám a devastaci ruského území, mohli být nuceni přehodnotit územní strategii, kterou Stalin uplatňoval v Jaltě a Postupimi.
Do Arden se zapojily velmi velké síly. Na začátku bitvy měly nacistické síly početní převahu nad Spojenci v živé síle (500 000 oproti 229 000) a ve výzbroji (557 tanků proti 488). Ke konci bitvy se poměr změnil, protože Spojenci přivezli více sil a vybavení, takže spojenecké síly čítaly 700 000 mužů a Wehrmacht se ztenčil na 383 000. Spojenci měli v poli 2 428 tanků (nepočítaje stíhače tanků); nacisté pouze 216 (a měli nedostatek paliva).
Na začátku bitvy v Ardenách tvořily spojenecké síly v poli převážně jednotky druhého sledu, které nebyly tak zkušené jako dobře vycvičené jednotky, které USA v průběhu bitvy vrhaly do bitvy. (Spojeneckou "tajnou zbraní" se ukázal být troufalý George Patton.) Německé síly byly na druhé straně dobře vycvičené, vysoce disciplinované a odhodlané a tvrdí bojovníci.
Zde je podobnost mezi současnou bitvou u Kurska a Ardenami. Rusko nemělo u Kurska svou pravidelnou armádu. Oblast bránily nezkušené teritoriální síly. Na druhou stranu ukrajinské brigády patřily k nejlepším jednotkám na Ukrajině.
Rychlý postup do Ruska v okolí Kurska a dobytí osad a vesnic je jasným důkazem nepřipravenosti na ruské straně a jejího využití ukrajinskými ozbrojenými silami.
V případě Arden Němcům pomohlo špatné počasí, které na nějakou dobu znemožnilo letecký průzkum. Spojenci nemohli použít své letectvo proti seskupeným nepřátelským silám. To se samozřejmě změnilo, když se počasí umoudřilo – a to se projevilo, zejména při osvobození Bastogne a zničení německých zásobovacích linií.
Počasí v Kursku se zdá být pěkné. Ukrajinci toho využili k vypuštění nesčetných dronů a k provádění raketových a dalekonosných dělostřeleckých útoků. Rusové se opozdili s použitím svých bezpilotních letounů a dělostřelectva, hlavně proto, že pravidelné ruské síly nebyly na frontě.
Je také pozoruhodné, že ruský dohled nad Ukrajinou pominul ukrajinské přípravy na útok (stejně jako Spojenci před zahájením útoku v Ardenách). Jak k tomu došlo, není v případě Kurska dosud jasné.
Je však naprosto jasné, že Spojenci nepochopili německé přípravy na Ardeny. V obou případech se to, co viděli nebo neviděli, střetávalo s jejich předsudky o schopnostech a záměrech nepřítele.
Spojenci nikdy neočekávali, že Němci udělají něco víc, než že se pokusí bránit svou vlast, což znamenalo, že Spojenci nikdy neočekávali ofenzívu a rozhodně ne tak odvážnou, jakou Němci zahájili. Spojenci si také nemysleli, že by Němci někdy mohli táhnout na Antverpy.
Rusové také pokročili ve svém systematickém programu snižování velikosti a bojeschopnosti ukrajinské armády. Vytrvalý postup v Doněcku, i když pomalý, začínal lámat vaz ukrajinskému odporu – nebo si to Rusové alespoň mysleli. Měli napůl pravdu a napůl se mýlili.
Rusové měli pravdu v tom, že na ukrajinské armádě vybírají obrovské náklady. Souběžně s tím Rusové ničili ukrajinskou kritickou infrastrukturu včetně elektrické energie – a vyslali tak politický vzkaz ukrajinskému vedení a obyvatelstvu.
Rusům však uniklo, že Ukrajina má stále některé ze svých nejtěžších brigád, které by mohla použít při speciálních operacích. Ukrajinci se rozhodli je použít v Kursku, než aby se dívali, jak jsou masakrováni v Chasiv Jaru nebo New Yorku.
(Klíčovou ruskou chybou bylo, že se nesoustředili na zničení ukrajinských elitních brigád. Místo toho se Rusové zaměřili na územní zisky a nechali Ukrajince rozhodovat o tom, které jednotky budou kde bojovat.)
Kurská ofenzíva je poměrně malá ve srovnání s nahromaděnými armádami v bitvě v Ardenách. Na začátku Kurska Ukrajinci vyčlenili asi 1 000 vojáků a skromný doplněk obrněných vozidel a dělostřelectva. Ukrajina také použila protivzdušnou obranu, včetně mobilních baterií Patriot, prostředků elektronického boje a velkého počtu dronů.
Stejně tak na ruské straně existovaly pouze teritoriální jednotky, které neměly obrněnou techniku a chyběly jim moderní protitankové zbraně. V době, kdy je toto psáno, Rusové povolali Čečence a wagnerovce (nyní součást pravidelné ruské armády). Objevují se zprávy, že na cestě do Kurska jsou také větší síly, které se rekrutují ze záloh a ne z jednotek bojujících jinde na Ukrajině.
K 11. srpnu byla většina vpádu "stabilizována", což znamená, že ukrajinské útoky jsou z větší části úspěšně odráženy.
Současná bitevní scéna v Kursku se Ardenám nepodobá. Cílem nacistů bylo zlomit americkou a britskou armádu, rozdělit je a zahnat k moři. Ukrajinským cílem je udržet ruské území tak dlouho, jak je to jen možné. V obou případech bylo cílem vyjednávání, ale nacisté doufali, že Spojence porazí, zatímco Ukrajinci ve vztahu k Rusům takovou naději nemají.
Zatím nevíme, zda bude Ukrajina schopna útok na Kursk udržet. Pokud země nasadí více sil, nebude mít výhodu, kterou měla v první fázi bitvy. Ukrajinský hazard tedy nese s sebou strategické a politické riziko. V tomto smyslu mají bitva v Ardenách a Kursk společné téma.
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse