Námořník, 190 vagonů yperitu a svědomí

23. 7. 2010 / Miloš Kaláb

I v tomto století má mnoho lidí svědomí a některé dokonce pronásledují jeho výčitky až do konce života. Právě to se stalo námořníkovi Blairovi Laidlawovi. V únoru 1946 sloužil jako mladý muž na minolovce Middlesex a v roce 2008 zemřel v Pembroku. Celou tu dobu ho trápily výčitky svědomí proto, že udělal něco, co se s jeho svědomím neslučovalo. Týkalo se to yperitu.

Co provedl mladý námořník tak strašného, že ho trápily výčitky svědomí 62 roků? Někdo by tomu dnes ani nevěřil, že mu zbytek života zkazila účast na likvidaci yperitu - velkého množství yperitu. Dnešní generaci výrazy "yperit" ani "hořčičný plyn" asi nic neřekne. Byl to bojový plyn použitý německou armádou u Yprès v Belgii za první světové války a tedy mu to místo prvního použití dalo jméno.

Yperit, jemuž se také říkalo "hořčičný plyn" podle typického zápachu, byl velice krutou bojovou látkou. Jejím cílem nebylo vojáky zabíjet, nýbrž vyřazovat z boje. Zasažený voják "musel být zachráněn" svými spolubojovníky a dopraven do týlu, takže hned bylo o několik vojáků na frontě méně. Yperit pronikal do těla pokožkou, na které dělal bolestivé nehojící se puchýře, oslepoval, mrzačil, pokud přímo nezabíjel. Byl účinný všude, kde byla vlhkost - zejména v očích, plicích, ve slabinách, v podpaždí. Jeho účinky byly tak strašné, že se vlády států shodly na jeho zákazu.

To ale neznamenalo, že jej nikdo nevyráběl. Naopak - ve druhé světové válce se vyráběl na všech stranách pro případ, že by ho nepřítel použil, aby mohla přijít stejná odveta. Kanada jej vyráběla v Cornwallu ve východním Ontáriu. Skladovali jej pro "strýčka Příhodu" v 10 219 ocelových sudech. Válka ale skončila bez jeho použití a byl tedy problém, co s ním udělat. Přece máme moře a to je široké a hluboké a není do něho vidět! Námořník Blair Laidlaw byl přidělen k jednotce, která dostala rozkaz naložit yperit na vyřazenou námořní loď a poslat ji i se smrtelně nebezpečným nákladem ke dnu v akci nazvané "Operace hořčice". Yperit se přepravoval do Halifaxu po železnici celkem na 190 vagonech. Když byly sudy naloženy na loď, ta byla odtažena od pobřeží a na určeném místě potopena.

Námořník Laidlaw cítil v podvědomí, že se celá akce vymyká jeho názoru na svět. Cítil se spoluvinen už v roce 1946 a potom po celý zbytek života. Během akce porušil předpisy o jejím utajení a udělal si obrázky nějakým levným fotoaparátem. Snímky nebyly kvalitní a postupem času vybledly, takže se k ničemu nedají použít. I když mělo být potopení yperitu tajnou záležitostí, brzy o akci psaly noviny ve městě Halifax na kanadském východním pobřeží. Pan Laidlaw si uschovával výstřižky, takže i dnes je možné dočíst se, že "plyn žádným způsobem neohrožuje lidské zdraví nebo život v oceánu. Podle vyjádření ministerstva pro životní prostředí mořská voda yperit zřejmě rozloží". Mluvčí ministerstva ale prohlásil, že mu "nebylo nic známo o tom, že by byl plyn likvidován, až se o tom před týdnem dočetl v novinách Globe and Mail". Pan Laidlaw tehdy řekl členům své rodiny, že se nadále necítí vázán rozkazem o likvidaci yperitu nikdy nemluvit, když viděl, že se o něm píše po celé Kanadě.

V té době probíhal mezinárodní soud nad válečnými zločinci v Norimberku a všichni lidé v uniformách si z něho vzali ponaučení, že výmluva na "prosté plnění rozkazů" nebyla uznávána jako omluva za zločinné jednání.

Před časem vytáhli američtí rybáři z moře 80 km jižně od Long Islandu dva granáty plněné yperitem. Jeden dělník na palubě byl vážně popálen, přestože měl na sobě nepromokavé oblečení a gumové rukavice až po lokty. Další tři členové posádky byli ošetřeni pro různé projevy postižení včetně poškození zraku. Zprávu o tomto incidentu přinesla agentura Associated Press a poznamenala, že mořská voda yperitu za půl století nijak neuškodila. Úřady se snažily zjistit, kam se dostalo 14 400 bušlů krabů, které rybářská loď prodala, než se projevila na posádce otrava yperitem.

Dva roky po smrti svého manžela cítila Lois (Chaput) Laidlawová povinnost předat manželovu složku o "Operaci hořčice" sdělovacím prostředkům. O případu amerických rybářů popálených yperitem nevěděla. Říkala, že její manžel začínal každou diskusi o té záležitosti slovy: "Nesmím o tom mluvit, ale..." a po celý život měl pocit, že se zúčastnil něčeho nesprávného.

Podmořská skládka, na kterou narazili američtí rybáři, je opravdu veliká. Vojenská zpráva z roku 2001 ukazuje, že se válečný materiál potápěl jižně od Long Islandu v roce 1967. Pod vodou je 4577 jednotunových kontejnerů s yperitem a 7380 "raket" se sarinem. To je bojová látka, která byla použita v roce 1995 při teroristickém útoku na podzemní dráhu v Tokiu. Tehdy zahynulo 13 lidí, 450 bylo těžce zraněno a tisíc bylo ošetřeno zejména pro problémy se zrakem. Kdyby měl být ve válce použit sarin, byl by rozprášen prostřednictvím stovek malých bombiček umístěných v raketě. Americké zprávy uvádějí, že od konce první světové války potápěla americká armáda nebezpečnou munici celkem 74krát. (Německo potápělo své nebezpečné bojové látky v Baltickém moři).

Při nynějším úniku ropy z vrtu firmy BP v Mexickém zálivu se uvažovalo o atomovém výbuchu jakožto možnosti, jak uzavřít ložisko. Ukázalo se ale, že i na dně tohoto zálivu jsou potopeny staré zásoby bojových látek. Zprávu o Laidlawovi a potápění bojových látek v moři zpracoval penzionovaný reportér novin The Ottawa Citizen Dave Brown.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 23.7. 2010