2013: Dva státy určitě ne! Třetí intifáda možná ano!

27. 12. 2012 / Jiří Kalát

Rok 2012 byl v mnohém stejný, jako ten minulý, nebo alespoň podobný. Mohlo by se tedy zdát, že se celý konflikt nikam neposunul, jen se zopakovaly kroky, chyby i provokace let předešlých. Však i přestože lidé "na zemi" změny pocítí až za mnohem delší dobu, ty tu jsou a přinášejí naději, zklamání i strach z vývoje věcí budoucích.

Asi nejdůležitější výhrou pro Mahmúda Abbáse a jeho Palestinskou samosprávu se tento rok stala změna statusu Palestiny v OSN ze "stálé pozorovatelské entity" na "nečlenský pozorovatelský stát". Bude záležet jenom na něm a jeho vládě, co s tímto novým postem dokáže, jak ho využije pro blaho svého lidu a své země. Abbásova podpora, i podpora jeho politiky, na Západním břehu neustále klesá. Zvláště pak mladí lidé vyžadují nové, nezkorumpované vedení. Dochází i k pozvolné radikalizaci palestinské mládeže, která přestává vidět budoucnost v rozhovorech, ale mnohem raději se upíná k pěstem a kamení.

Na druhé straně betonové zdi se Benjamin Netanjahu snaží opevňovat dobyté pozice před nadcházejícími lednovými volbami. Trochu zoufalýma očima pátrá po extrémní pravici politického spektra, kde díky "prohrané" válce s Hamásem ztratil několik důležitých bodů. Jeho popularita utrpěla i díky spojenectví s Avigdorem Liebermanem, který nyní čelí řadě obvinění a míří před soud. Předvolební pozice spojených stran Likud a Jisrael Bejtanuj jsou sice silné, ale nikoliv tak, jak si oba mocní muži představovali. Netanjahuovy poslední kroky v "osadnické politice," kdy jen během několika předešlých týdnů schválil stavbu více než 4000 bytových jednotek na okupovaných územích s tím, že další ještě v novém roce přibudou, jasně ukazují, kterým směrem se jeho budoucí vláda bude ubírat. I díky tomu se možná ani on, ani jeho spolupracovníci ze spojené kandidátky, netají svojí nechutí k dvoustátnímu řešení palestinsko-izraelského konfliktu.

Další významný hráč v palestinsko-izraelském konfliktu se nezměnil a je jím stále Barack Obama, jehož znovuzvolení do funkce prezidenta USA mu otevírá nové možnosti řešení komplikovaných problémů v oblasti. Nemusí se ohlížet na další volby, ani na silný tlak lobby mnoha zájmových skupin, zvláště pak těch pro-izraelských, která jsou v Bílém domě velice silná a mocná. Obama se tento rok dal slyšet, že Netanjahu je pro něj lhářem a můžeme pouze odhadovat, co to znamená pro budoucnost. Snad dokáže nyní izraelského premiéra udržet více na uzdě mnohem silnějším proti-netanjahuovským (nikoliv však protiizraelským) postojem, a tím zabránit další válce na Blízkém východě.

Naopak by mohlo působit posilování pozice Hamásu, který se neustále chlubí tím, že vyhrál poslední válku s Izraelem. Moc tohoto uskupení, stejně jako jeho popularita, pomalu vzrůstá a to i díky nynějšímu příměří s Fatahem. V posledních týdnech se mu otevřely dveře na Západní břeh, kde pomalu začíná aktivovat (aktivizuje?) své "spící sympatizanty," kteří začínají opět šířit myšlenky radikálního hnutí.

V tomto obvyklém mixu násilí, nejistoty, podvodů, propagandy a lží se pozvolna šíří myšlenky ozbrojeného odboje a povstání proti Izraelské okupaci. Válka s Gazou mnohým ukázala, že i násilí může být cestou, jelikož mírová jednání k ničemu nevedla a jsou už dávno mrtvá. Řečem tak už málokdo věří. Možná stojíme na prahu třetí intrády, která bude mnohem krvavější, než ty dvě předešlé. Co o tom tedy rozhodne? Pouze lidé, jejich vůle a rozhodnutí. Vliv bude mít i Izrael přešlapující ve dveřích války s Iránem.

Co by však vypuknutí konfliktů mohlo ještě ovlivnit? Lednové volby v Izraeli, které zřejmě vyhraje spojení stran Likud a Jisrael Bejtanuj, pod vedením Liebermana a Netanjahua. Ti budou pokračovat v neustálém ilegálním zabírání západního břehu Jordánu, čímž se ještě zvýší neustálé napětí ve Svaté zemi. Spojení Fatahu a Hamásu (pokud k němu opravdu dojde) nebo i pozvolné přibližování (ke kterému dochází) povede k větší radikalizaci společnosti. To by na jedné straně mohlo znamenat ozbrojené povstání, na té druhé i uklidnění horkých hlav, které by se mohly bát další války. Nad tím vším bude stát Barack Obama (a částečně i Irán), jako pověstný jazýček na vahách a snažit se ukočírovat toto šílené spřežení.

Hamás, Fatah, Benjamin Netanjahu, Avigdor Lieberman, Barack Obama, Irán i další herci tohoto blízkovýchodního dramatu i komedie, nám tak v roce 2013 sehrají další dějství, které možná povede ke třetí intifádě či válce, ale míru se zřejmě ještě nedočkáme. I když - naděje umírá přeci poslední, že?