Stalinistické Československo během dvou let akceptovalo víc uprchlíků, než má přijmout demokratická ČR

8. 9. 2015 / Daniel Veselý

Nemá snad ani příliš smyslu rozumovat nad tím, proč Československo přijalo v rozmezí let 1948 a 1949 na 12 tisíc řeckých uprchlíků včetně několika tisíců dětí, kteří kvapem opustili svou vlast, kde zuřila brutální válka a fašistický teror, rozpoutaný v první řadě řeckou monarchistickou vládou, již podporovaly Velká Británie a Spojené státy ZDE. Šlo prostě o lidské bytosti (ano i levicově zaměření jedinci a komunisté a jejich děti jsou lidskými bytostmi), které potřebovaly okamžitou pomoc, a ta jim byla ze strany – světe div se! – československé stalinistické věrchušky nabídnuta. Mnozí brblalové mohou namítnout, že tehdy šlo o ideologicky motivovanou pomoc, ale to je v případě nutnosti podat pomocnou ruku trpícím naprosto irelevantní záležitost.

Uvědomme si, že ač byl stalinistický teror v době, kdy sem začínaly proudit tisíce zoufalých Řeků, teprve v plenkách, netrvalo dlouho a naplno se rozvinul, aby v různých formách a intenzitě postihl statisíce československých občanů. A v tomto pro Čechoslováky temném období zde bylo repatriováno 12 tisíc Řeků, kteří uprchli před mnohem děsivějším terorem, jemuž v průběhu tří let padlo za oběť asi 150 tisíc lidí, z nichž drtivá většina byla usmrcena monarchisty a fašisty, které podporovaly „demokratické“ západní velmoci ZDE.

Řečtí uprchlíci v nové domovině zapustili kořeny a byli schopni se plně začlenit do tehdejší společnosti. Jednalo se převážně o občany levicového zaměření, ale například i několik desítek válečných zajatců z řad královské armády. V první vlně v roce 1948 dorazilo přes 3000 dětí, na přelomu let 1948 až 1949 je následovali dospělí. Po aklimatizaci v karanténních táborech následovalo usídlení emigrantů v příhraničních okresech severní Moravy a severozápadních Čech. Zpočátku izolovaná skupina se v polovině 50. let minulého století adaptovala a postupně se Řekové rozmístili téměř po celé republice ZDE.

Jistě, někteří škarohlídové s peprnou poznámkou na rtech mohou namítnout, že šlo přece o uprchlíky pocházející z naší dobré euroatlantické civilizace, byť levičáky a komunisty (sic), nicméně lidé prchající nyní například ze Sýrie a Iráku, mohou s morální převahou v odvetnou uvést argument, že jejich civilizace má tisícileté kořeny – a navíc utíkají přesně před tím, čeho se kverulující našinec nejvíce bojí, tedy islámským terorismem, potažmo džihádisty z Islámského státu. Navíc, jak před časem psal Petr Zídek v Lidových novinách, Československo v roce 1953, tedy v době, kdy stalinistické represe kulminovaly, přijalo i uprchlíky z Íránu, kde – opět – Spojené státy a Velká Británie zosnovaly puč proti demokraticky zvolenému premiérovi Mosaddekovi.

Je neskutečně trapné a zahanbující, že represivní stalinistická vláda, pro níž někteří jedinci bojovali se zbraní v ruce, byla schopna poskytnout pomocnou ruku tisícům potřebným, zatímco stávající, nominálně demokratická vláda má problém přijmout mnohem menší počet uprchlíků a současná hlava státu tomu svou nenávistnou rétorikou přizvukuje, a to s přičinlivou podporou mnoha Čechů. Měli bychom se hluboce stydět.