14. 11. 2018
Nicméně pouze dva roky poté se Trump nachází v opačné pozici: Chválí Kim Čong-una, údajně "historickou" dohodu s režimem a hovoří o "míru", zatímco KLDR se důsledně vyhýbá všem vágním slibům, které učinila.
Změna začala prezidentovým rozhodnutím sejít se s Kimem osobně. Po červnovém summitu v Singapuru Kim vyhlásil "jasný" závazek vůči "denuklearizaci". To byl začátek měsíce trvající optimistické rétoriky. Jenže dokument dojednaný v Singapuru neobsahoval oboustranně odsouhlasenou definici denuklearizace. Každému, kdo je informován o třech dekádách vyjednávání s KLDR, to bylo zcela jasné: Pro Severokorejce "denuklearizace" znamená odzbrojení Jižní Koreje a sjednocení poloostrova pod vládou Kimů.
Navzdory nedostatku záruk na červnovém summitu a během následné kyvadlové diplomacie měla administrativa vždy kam ustoupit: Ke kampani maximalizující nátlak. Dosud platné sankce proti KLDR jsou mnohem silnější než cokoliv, co předložila Obamova administrativa. Avšak kampaň maximalizace tlaku, která je doprovázela, je pryč, když ji nahradila prezidentova zamilovaná rétorika vůči Kimovi.
A nyní se rozkládají i sankce. Vždy bylo zájmem Číny udržet Kimův režim naživu, protože alternativou by mohla být sjednocená Korea coby spojenec USA na čínské hranici. A tak Číňané hledají cesty, jak obejít sankce. Podobně Rusko.
Politika Trumpovy administrativy vůči KLDR selhává. Režim přežil to nejhorší ze sankcí, Kim rozšiřuje jaderný program, místo aby ho omezoval. Posílil a získal odvahu díky přímým jednáním s Trumpem. Charakter jeho režimu se nezměnil a ústupky byly spíše symbolické. Pět měsíců po summitu se Trump se svou politikou appeasementu nemá čím vykázat, až na velmi pěkné milostné dopisy.
Podrobnosti v angličtině: ZDE
Diskuse