Čižinský a fascinující možnost nemožného

19. 12. 2019 / Boris Cvek

Když pak o tři roky později oznamoval vznik celopražského projektu „Praha sobě“, zdálo se mi, že na ten jeho přístup zezdola je to příliš velké sousto. Ale aktivizoval takové množství tak schopných lidí, že „Praha sobě“ získala nejen téměř sto tisíc podpisů, ale hlavně pak v komunálních volbách 16,57%. Tím se stala třetí nejsilnější formací po ODS (17,87%) a pirátech (17,07%). Sám Čižinský dostal 80 552 preferenčních hlasů, nejvíce ze všech kandidátů. V Praze 7 pak „Praha 7 sobě“ zvýšila svou podporu z roku 2014 na 55,48%.

Tohle je nepochybně ohromující typ politiky, takový příběh nemá v ČR žádná politická strana, hnutí, ani politická osobnost. Přesto nebo právě proto považuji za prakticky nemožné, aby se podařilo něco takového na celostátní úrovni. Jenže Čižinský právě to oznámil na zmíněné demonstraci:

„Milí sousedé z celé naší země!

V naší vlasti jsou miliony oprávněně naštvaných lidí! 30 let koukají na skandály, na jména jako Šlouf či Rittig, na miliardy, které chybí potřebným, chybí ve školách a v nemocnicích, koukají na lidi chycené do dluhových pastí. Musíme jim vrátit naději.

Recept existuje. Před osmi lety jsme si s peticí stoupli na ulici dva a mluvili jsme s lidmi. Oslovovali jsme sousedy a tím občanskou společnost. Přidalo se 30 dalších a změnili jsme jednu městskou část.

Před dvěma lety 300 dobrovolníků nasbíralo v mrazech i vedrech 100 tisíc podpisů a umožnilo změnu v celé Praze. Byla to velká škola. Potkali jsme stovky tisíc lidí, zajímali jsme se o jejich názory, věnovali jsme jim čas.

A proto tady říkám: Naši zemi nepromění billboardy. Proměníte ji Vy!

Když do toho půjdeme společně, prosadíme změnu. 30 lidí změnilo městskou část, 300 změnilo Prahu a 3000 změní celou naši zem.

Určitě jste viděli film 7 statečných. Městečko vlastně neosvobodili pistolníci, své městečko osvobodili jeho obyvatelé, kteří se nechali strhnout. A my teď mezi vámi hledáme těch 3000 statečných.

Chceme mluvit s lidmi a dát jim naději. Chceme získat jejich podporu pro nové lidi do politiky a proměnit ji.
3000 statečných osloví za rok milion z nás.

Nezakládáme politickou stranu, netříštíme síly, neštěpíme, nenecháme žádný hlas propadnout. Spojujeme a budeme spojovat. Nehádáme se a nebudeme se hádat.

Vytvořme politickou sílu, která zhmotní naději na změnu a změnu umožní. Zapojte se. Přidejte se na www.3000statecnych.cz Pustíme se do práce. To je náš recept. A startujeme ho právě teď.

Milion chvilek bude hlídat naši demokracii. A my dáme těm zklamaným naději, že věci změníme k lepšímu. Nikdo jiný to za nás neudělá. Když nic neuděláme, nic se nestane.
Díky, že jste tady!“

Co si o tom myslím já jako dlouholetý vnitropolitický komentátor Britských listů? Šílené. Nemožné. Imponující. A možná je to skutečně jediná cesta, jak dát lidem zase naději. Možná právě to, že je to nemožné, umožní změnu. Možná je to způsob, jak získat nevoliče nebo některé voliče Hnutí Ano. Možná to spustí stejný psychologický efekt jako růst preferencí paní Čaputové na Slovensku před rokem.

Kdyby tím Čižinský vzal voliče také TOP09, KDU a STAN, nevadilo by to: klíčové je, pokud má být politicky poražen Andrej Babiš, sjednotit jejich elektorát, nikoli ty strany. Možná ubere i pirátům, těžko ODS. Ale hlavním cílem jsou zjevně nevoliči a voliči Andreje Babiše. Není lepší a jistější cesty, jak dostat pana Babiše z politiky, než vzít mu jeho voliče. O tom nemůže být pochyb. Jisté je, že tito voliči nikdy nebudou volit pravici, ba ani piráty. Čižinský si o to více bude muset dávat pozor, aby nebyl zaměňován se středopravicí.

V politice je nesmírně důležitý příběh a lídr, příběh lídra. V tom nemá Čižinský konkurenci. Nemá jít o nějaký mudrující spolek lídrů, ale o jednoho lídra, který je mimo pochybnost výjimečnou a sjednocující osobností na základě svého příběhu. Přesto „Praha sobě“ není jen úspěch za úspěchem. Koalice na pražském magistrátu je velmi křehká, koalice „Prahy 1 sobě“ v městské části Praha 1, kterou vedl Čižinského bratr Pavel, se právě rozpadla. Ale i to může pomoci k tomu, aby voliči šli zrovna za Čižinským: čím větší kontrast mezi ním a tradičními stranami, tím pro něj lépe. Konflikt na velké Praze zjevně není, aspoň mediálně viděno, mezi „Prahou sobě“ a piráty, ale mezi tradiční stranou TOP09, která už měla v Praze svého primátora, a piráty. „Praha sobě“ se v každé krizi naopak chová velmi umírněně. I to by mohlo Čižinskému hrát do karet.

Jenže je to prostě šílené a nepředstavitelné udělat něco jako „Praha sobě“ na půdorysu celé republiky, udělat takto pojatou celostátní politickou formaci. Tím je to ale fascinující. Nikdo neví, zda a jaké voliče by takový projekt mohl získat. Můžeme se dozvědět víc jen tím, když se to zkusí. Ovšem „tři tisíce statečných“, to není málo. Tolik členů nemá celá TOP09, Ano má jen o něco více – a piráti nemají ani tisíc členů. To číslo bude první test Čižinského ambicí.

Pokud bychom si ovšem dokázali představit, že Čižinský opravdu dá lidem naději, uspěje ve volbách a složí většinovou vládu třeba s piráty (o ODS se nikdy nevyjadřoval pozitivně, což by se bývalým voličům ČSSD, kteří dnes volí Ano, mohlo líbit), pak tu máme najednou jinou zem, jinou Českou republiku s naprosto jiným étosem, než nabízejí současní vládnoucí politici i tradiční pravice. Dokonce bych věřil tomu, že politikovi toho typu, jakým je Čižinský, by většina občanů České republiky tolerovala i přijímání uprchlíků.

Musel by přinést ale opravdovou naději v to, že se podaří vyřešit domácí marasmus a vytvořit slušný stát. To už Babišovi asi nejspíše nevěří ani jeho voliči, ale drží se ho, protože se bojí pravice, té pravice, kterou jim nabízí Milion chvilek. Pokud je Čižinský bude chtít získat, musí se nejprve a nejvíce ze všeho snažit o to, aby nebyl zaměnitelný právě s touto pravicí. Na demonstraci „Milionu chvilek pro demokracii“, kde mluvil právě vedle tradičních pravicových politiků (i lidovci v pojetí pana Výborného jsou pravicovou stranou, která má nota bene asi nejblíže k ODS), se mu ten první výkop tímto směrem snad podařil.