20. 7. 2018
čas čtení
2 minuty
Myslím, že by Britské listy měly upozornit na rasistickou žumpu, která se rozlila pod facebookovým příspěvkem hnutí Žít Brno, píše Roman Kanda.
Velkou otázkou je, proč to ti lidé dělají? Z iracionálního strachu? Z hysterie? Čemu věří? Proč se bojí nesmyslů? Mají potěšení z toho vytvářet si iracionální pocit nadřazenosti nad jinými lidmi?
Goldhagenova kniha Hitler's Willing Executioners (Hitlerovi ochotní kati), která analyzovala dopisy německých vojáků z front druhé světové války, dokázala, že německé obyvatelstvo velmi dobře vědělo, že nacistické armády krutě vyvražďují neněmecké obyvatelstvo a souhlasilo s tím. Německo se stalo právem terčem ostré mezinárodní kritiky za to, jak lehce vražedné ideologii podlehla velká část tehdejšího německého obyvatelstva, jistě i z Československa, které se po válce octlo na straně vítězů.
Právem jsme vždy odsuzovali někdejší německý nacismus a rasismus, proč ho ale tak nadšeně dnes napodobujeme, namísto abychom řešili zásadní problémy České republiky, jimiž bude obyvatelstvo velmi brzo čelit (ztráta většiny zaměstnání v důsledku automatizace). Proč? Co z toho kdo má? Jaké potěšení jim to přináší? Nechápu. Dokážete to vysvětlit, ptá se Jan Čulík a dodává: Mimochodem, většina výroků reagujících na toto Facebookové prohlášení skupiny Žít Brno je trestných. Koho by to však v ČR zajímalo v situaci, kdy policie ČR má v některých policejních vozech Okamurovy či Konvičkovy plakáty...
Jde opravdu do tuhého. ČR nemá ani ekonomickou budoucnost, pokud se bude profilovat jako nenávistný ostře rasistický národ. Opravdu je nutné, aby se systematicky začalo s trpělivým vysvětlováním veřejnosti, proč je její hysterický rasismus kontraproduktivní a proč si jím krátkodobě, střednědobě i dlouhodobě, obrovsky škodí. Nestačí jen pasivně přijmout, "No tak, my Češi jsme extremní rasisti", a pokrčit nad tím rameny. To je cesta do záhuby.
Je opravdu zapotřebí zkoumat psychologické procesy, které vedou tolik Čechů k těmto nepřijatelným postojům. Během svého pobytu v ČR se na mě obracejí zcela spontánně lidi s hysterickými, rasistickými výlevy, které jsou pro ně emocionálně zjevně nesmírně důležité - přitom je to naprostý nesmysl, poznamenává Jan Čulík.
