Kdo se dívá, když tweetuješ?

17. 4. 2025 / Fabiano Golgo

Elon Musk, pansexuální plakátový chlapec americké technoarogance, chlapecký faraon chátrající Říše, která uctívá oltář kapitálu a kódu, si uzurpoval své místo na vrcholu globálního kolosea moderního myšlení - ne silou pravdy, ani vizí, ale frajerskou drzostí muže, který v životě neslyšel „ne“ od ženy, již by nemohl nahradit avatarem. Nejde tu pouze o bohatství. To je samozřejmost, lžičkou krmená svátost synků ze Silicon Valley. Jde o moc, syrovou a opojnou, proudící jeho nervovou soustavou jako Tesla nabíjená na maximum. Udělal ze sebe generálního ředitele naší představivosti.

 
Twitter, nyní přejmenovaný na „X“, snad aby smyl všechny minulé hříchy, nebo je možná zahalil do anonymity pornostránky, se stal jeho hřištěm. Co bývalo agorou moderní demokratické debaty, je dnes zakouřený sklep libertariánského bratrstva, který řídí muž, jenž tweetuje memy, jako by trolling byl svátost a ideologie hra pro sociopaty.

Frat boy - doslova „kluk z bratrstva“ - označuje typického amerického vysokoškolského studenta, člena exkluzivního pánského spolku (fraternity), často vnímaného jako privilegovaného, nezodpovědného a hlučného mladíka, kterému bylo v životě hodně odpuštěno. Musk není neškodný sportovec, který vítězil v pivních soutěžích. Ne, on je temný Dionýsos: ozbrojený kódem, satelity a dohledem. Dítě-muž, ne s pivem a objímáním, ale s dolováním dat a digitální kolonizací. Takový, který kdyby dostal kontrolu nad panoptikem, nejspíš by streamoval tvou historii prohlížeče pro zábavu a nazval to „svobodou projevu“.

A tím se dostáváme k bodu zlomu: přístup. Nejen k tvým myšlenkám, které dobrovolně vyvrhneš na X v 280znakových výlevech, ale k vnitřnostem tvého telefonu, k latentním touhám pohřbeným ve vyhledávání Googlem, k nočním zpovědím šeptaným obrazovce, když sis myslel, že tě nikdo nesleduje.

Máme skutečně věřit, že tento muž, který se směje zájmenům a flirtuje s autoritářskou estetikou, by se neponořil do řeky našich soukromých dat? Že by respektoval hranice, když celá jeho značka je postavena na jejich překračování? Že muž, který si s kryptoměnovými trhy hraje jako znuděný Říman s otroky, by se zastavil před morálními důsledky špehování?

Neurážej svou vlastní inteligenci.

Muskovi podobní muži neporušují pravidla - oni nikdy nevěřili, že by se na ně vůbec vztahovala. V jeho světě je pojem soukromí archaický, jako viktoriánská hra v salonku. Morálka je modulární, etika odnímatelný plugin. Když najde tlačítko s nápisem „totální dohled“, můžeš si být zatraceně jistý, že ho zmáčkne - nejen aby viděl, co se stane, ale aby o tom pak udělal meme.

Důvěřovat Muskovi s tvými daty je jako předat svůj deník šaškovi s komplexem boha. Není zlý v tom staromódním, kníratém smyslu. Ne, on je amorální, což je v naší době padajících jistot mnohem nebezpečnější. Je morální anarchista, ne ve vzpouře proti autoritě, ale proti zodpovědnosti samotné. Stal se dokonalým avatarem pozdně kapitalistického rozkladu. Není to muž, ale zrcadlo obrácené k naší vlastní zbabělosti. Udělali jsme z něj krále ne proto, že je moudrý, ale protože je ochoten udělat to, čeho se my bojíme. Předali jsme mu klíče k digitálnímu království - a teď se divíme, jestli se nepodívá do našich ložnic. Samozřejmě že ano.

A my budeme dál scrollovat, usmívat se, ťukat lajky a retweety, zatímco poslední cáry našeho soukromí budou léat do prázdna.