Volby 2025 aneb Zkáza levice opět potvrzena

7. 10. 2025 / Daniel Veselý

Jestliže si šéf oligarchické formace ANO Andrej Babiš nyní může zase polepšit, ostatní miliardáři ovlivňující chod ČR, kupříkladu arcizbrojař Strnad, mohou přijít o pár drobných. Mezitím bude drtivá většina české populace opět zápolit o mizející drobty ze stolu, což nyní opepří nevábný ozón hnědé barvy a intenzivnější hon na obětní beránky.

Učenlivým marketérům z ANO se mazaně podařilo neutralizovat fiktivní komunistickou hrozbu pocházející ze Stačilo! - národoveckého hnutí s levicově-konzervativním nátěrem - a oslabit rasistickou SPD, byť ta nakonec může v příští vládě zakotvit. Úplný bizár je v mých očích úspěch Motoristů, kteří si taktéž brousí zuby na vládní angažmá. K tomu Turkovi a spol. jistě dopomohl onen proklínaný „grýndýl“, tedy křečovitý pokus Evropské unie řešit existenciální klimatickou krizi tak, že náklady na tranzici na bezemisní ekonomiku uvalí na bedra zranitelných, aniž by je v první řadě zaplatily mocné fosilní korporace.   

Jinak řečeno: Babišův politický projekt se stal pro mnohé nespokojence přijatelnější alternativou než možnost vymanění se ze západních struktur a vykročení do neznáma: podle některých až do náruče Putinova Ruska, přestože se ČR svou oligarchickou podstatou podobá Ruské federaci víc, než se nám zavilí ochránci statu quo snaží namluvit. Dnešní Česká republika je za této situace vitální a životaschopnou demokracií pouze v přeludech privilegovaných mluvících hlav, nikoliv z pohledu neutěšené ulice.

Pro mnohé voliče je jistě dobrou zprávou, že progenocidní a extrémně asociální formace SPOLU, která shora vedla nekompromisní třídní boj prakticky proti všem segmentům populace, vyjma („demokracii nakloněných“) oligarchů. Prakticky nejextrémnějším příkladem nehorázného bohatnutí na úkor zbytku obyvatelstva je majitel zbrojařského konsorcia CSG Michal Strnad, který za uplynulý rok rozmnožil své jmění o čtvrt bilionu korun! Mezitím „drahota dusí“ třetinu českých domácností, Česko postihl rekordní propad příjmů, máme nejdražší elektřinu v EU, absurdně nedostupné a nákladné bydlení apod., přičemž žalostné příběhy nejvíce bitých jako by vypadly z Dickensových románů, o nichž se na BL barvitě a pravidelně rozepisuje Pavel Veleman. Pod to vše se může podepsat zejména Fialova vláda, již tuzemský komentariát milosrdně šetřil, protože Babiš, Orbán, Putin atd.    

Snad nejmohutnější politicko-mediální palba dopadla na hlavy představitelů hnutí Stačilo!, ke kterému mám sice spoustu výhrad a které bych nevolil, nicméně na jehož kandidátce se vedle podivných individuí objevily i mladé inspirativní osobnosti, jako je Vítek Prokop. Této mašinérie se s chutí zúčastnily i liberální weby Alarm a Deník Referendum, aby jejich redakce a čtenářstvo protlačilo do sněmovny šiřitelku izraelských hoaxů za Zelené Gabrielu Svárovskou, či ti otrlejší rovnou progenocidní Piráty. Namísto k levici tíhnoucích politiků, jako je Jana Maláčová, nyní v parlamentních lavicích (a možná i v ministerských křeslech) zasednou rasisté, fašisté a fosilové z SPD a Motoristů. Vyhrocený antikomunismus se tak i letos stal plně nabitou zbraní, i když se samo Stačilo! dopustilo nejednoho excesu, který nahrál na smeč semknuté frontě jejich odpůrců.

Největším zklamáním těchto voleb, které však není žádným překvapením, je naprostý propad strany Levice prosazující „demokratický socialismus“, kupříkladu zvrácením tragikomické kumulace majetku v čím dál tím méně rukou. Je však nasnadě, že v cinknutém politickém systému a volebním procesu, kde hrají prim velké peníze a vřelé vazby na oligarchické struktury, nedokázala strana volající po ekonomické, sociální a klimatické rovnosti a spravedlnosti získat ani 4000 hlasů. Věru vizitka České republiky, 35 let sužované jedovatou neoliberální propagandou, kde je jakýkoliv poukaz na třídní nespravedlnost a distribuci příjmů zdola nahoru nahlížen optikou divadelních monstrprocesů a gulagů.

Aby mohla v české kotlině v politickém zápase uspět nějaká progresivní formace akcentující křivdy a zároveň tužby většiny populace, musela by se oligarchií nakažená Česká republika radikálně překopat, počínaje vzdělávacím systémem, pokračuje přes mediální osvětu a konče rozbitím toxických oligarchických struktur – což je ostatně problém dalece překračující její hranice.