Vlci u dveří a v našich duších…
7. 10. 2025 / Pavel Veleman
čas čtení
9 minut
(Volby
2025 a sociální oblast)
“Vlci u dveří mi jdou popřát dobrou noc
vlci u dveří přišli lhát a vypít pivo
vlci u dveří maj uniformy a černý boty
vlci u dveří jsou všude, není kam utýct
Stejně tě najdou…”
(Jan Těsnohlídek, Vlci u dveří, Umakart, 2012)
Vždy
mě fascinovalo, jak na obecních úřadech úředníci tak málo
řešili výsledky voleb a například možného vlivu na naší
profesi, ale počínáním zapisovatelů ve volebních komisích, tím se žilo měsíc před
volbami i týden po volbách.
Dokonce
jsem zažil i obrovsky organizačně a “účetně” schopnou
kolegyni, která čekala v koutě úřadu, až doběhne pan vedoucí
sociálního odboru, a nechala ho dětinsky vyhrát. On potom měl
opravdu nelíčenou radost.
Zároveň
probíhala i neoficiální “soutěž” o nejpomalejší komisi,
kde se často úplná troska zapisovatele noční tramvají z
posledních sil blížila s pytlem volebních lístků.
V
pondělí potom přímo tajemníkovi musel vysvětlovat, proč zase
“kurva” byla ta “Desítka” kvůli němu tak pomalá. Nemylme
se, panstvo zejména na větších radnicích takto soutěží mezi
sebou u šampáňa…
Toto
celé vždy pro mně symbolizovalo určitou úřední a politickou
omezenost, kdy forma vítězí nad obsahem.
Mne
spíš zajímala zejména po obecních volbách možnosti změny k
lepšímu nejen pro zaměstnance, ale hlavně pro klienty sociálních
odborů. Osamocenost v této věci byla však obrovská a vždy mi
bylo dáno tvrdě na vědomí, že toto nás nemůže zajímat. Na
to jsme malí páni.
I
tak jsem se vždy zajímal, jak se pokusit oslovit místní poslance,
senátory a zejména tam posílat klienty se společensko/politickým
přesahem, a proto tak pečlivé jsem sledoval výsledky každých voleb.
To
mi zůstalo a podle mého názoru je sečteno a podtrženo v říjnu
2025 ohledně sociální oblasti následující:
Česká
republika je a bude stále dlouhodobě zemí vyděšených ovcí
(všem
současným politickým stranám to absolutně vyhovuje).
Vůdci
vlčí smečky záměrně ponechávají provoz napospas tzv.
vlkům/vykonavatelům. Začalo to prodejem hrnců, pokračovalo
elektřinou, metastázuje to v exekučních řízeních a dneska jede ve
velkém tzv. skupování toho posledního bohatství, které se v
“Klausově Bingu” dalo se štěstím vyhrát. Byt v té správné
ulici, která neměla svého restituenta a šla co nejdříve do
privatizace. Ta první generace dneska postupně odchází, o poslední
majetek často prekarizovaných a rozhádaných rodin se dělí hádají a soudí.
“Nemůžeš
se dohodnout s bratrem na dědictví, nech to na nás, žádná
starost, peníze ihned na účtech, klídek, vše vyřešíme.”
Vlci
jsou již prakticky u každých dveří, kořist je obrovská…A
žádné volby to v této chvíli nemohou v Česku nic změnit.
Oni
totiž zástupci těchto ovcí ve sněmovně nejsou. A tak zase
uvidíme ty věčné, pobíhající, infantilní ovce a ovečky -
řešící triviální sociální věci a čekající, zda nějaký
již přežraný vlk jim třeba nenabídne místo ve vlčí noře.
Ano, zde mluvím zejména o pirátstvu.
A
jeden z nástrojů bezzubé sociální politiky, který má řešit
tuto “sociální tragédii”, jsou sociální pracovníci, kteří
se čím dál více stávají takovými domestikovanými, bojácnými zvířátky, která své ovčí paničky a pány na pokyn mírných i
tvrdých vlků - zahrnují vřelostí, pokryteckou dobrotou a občas
i olíznou ránu po tvrdém ataku vlka, leč cíl vlčí smečky je
jasný: Neprobudil v nich chuť odporu a od toho své vodící pejsky
mají.
A
tak se ve skutečnosti i my nenápadně stáváme součástí vlčí
společnosti, nechráníme již ovce v tom podstatném a už vůbec
nevystupujeme proti vlkům, ale za cenu ohlodané kosti přijímáme
své submisivní místo, jako vlastně přirozenost sociální práce
a ve vlčí hře se dobrovolně stáváme užitečnými idioty.
Ezop
byl podle legendy - shozen ze skály, občané/ovce a často i hodní,
leč degenerovaní sociální psi svojí bojácností a úlisností
již stojí na samém okraji propasti a zcela stmelené vlčí smečky
byznysu a politiky jsou již nachystány k poslednímu útoku na to
poslední, co česká střední třída ještě má (vlastnické
bydlení) a po jejím získání do portfolia několika desítek
smeček vlčí oligarchie, bude opravdu jediná možnost, jak řešit
přebytečné, chudé/ovce - srazit je ze skály. My je dovedeme
klidné a poslušné až k ní - zbabělí a hodní vodící psi.
Ale
dost již unavujících metafor:
Nový
politický i úřední management na MPSV - bude donucen nejspíš
vytvořit krizový plán sociální pomoci pro osoby, které nebudou
schopniyplatit reálné nájemné od dubna 2026, kdy začne masivně
působit snížení sociální pomoci na nájemní bydlení.
Superdávka
je spíše píár nástroj, jak tiše a pokrytecky masivně snížit
příspěvky na bydlení a pan Jurečka moc dobře věděl, že při
realizaci této nepřipravené “dávkové revoluce” již nejspíše
nebude. To byl její zásadní cíl, který bude mít katastrofální
dopady na nájemní bydlení v celém již tak předraženém
systému.
Současná naprostá atomizace jednotlivých úřadů a osob, neustálých legislativních, účelových změn, složitosti výpočtu veškerých sociálních dávek a naprosté nedostupnosti veškerého bydlení, povede k narůstající agresivitě. Klienti v 8 ráno 2. ledna 2026 vyjdou do “Kontaktního místa pro bydlení” s nadějí získání dostupného nájemního bytu. Projdou posléze dalšími kancelářemi, zejména na Úřadech práce ČR se zaseknou a podají pět dalších žádostí a výplní několik dalších dotazníků, dodají deset příloh, odvypráví nejméně třikrát svůj smutný příběh dalším třem sociálním pracovníkům a nakonec uslyší od úředníků: “Byty nejsou, musíte čekat.”
Za dva měsíce
v té samé kanceláři se dozvíte po doplnění dalších
informací, že musíte čekat, případně další řadu, musíte se
odstěhovat do nejlépe vyloučené lokality, sami hledat na volném
trhu a využít svých sociálních kontaktů. A tak pořád dokola.
Frustrace a agresivita bude stoupat jak v papiňáku.
A
tím se dostáváme k tomu (pro mojí osobu) nejzásadnější věc.
Jestli mne
dlouhodobě zejména psychicky něco v této společnosti ničí, je
to obrovská podpora české veřejnosti na obou stranách barikády až
k brutální tvrdosti a až zakazující nechuti k přirozenému
soucitu k těm, kteří nestačí současnému nelidskému tempu
života a které obě dvě strany jinak nesmiřitelných táborů
vlastně sjednocují ve strachu z individuálního selhání,
jako prý hlavní příčiny sociálního propadu. Tímto zoufalým
zjednodušením získáváme morální alibi zavřených oči a
srdcí, když překračujeme cestou do firmy své bližní...
Vytěsnit
tento zásadní existenční problém ČR (ztrátu střechy nad
hlavou), se stává naším sebezáchovným kýčem přežití, které
z nás dělá bestie lhostejnosti…
A
proto nikdo nechce slyšet, že jde o systémové chyby této země v
nastavené neoliberální cestě, která jde vlastně bezbolestné
pro většinu národa změnit, jenže politická věrchuška a
oligarchie již vše drží pevně v klepetech a dusí a dusí…
Vše
tak končí v tvrdém, sobeckém, bezcitném ponechání v osamocenosti
propadu a v samotě, psychického a fyzického ponížení stále se
zvětšující skupiny obyvatel... Toto je náš současný společný
zločin, který nám historie neodpustí…Jak jste mohli…
Potřeba
chránit dneska již přímo fyzicky tyto skupiny před trápením a
utrápením k smrti lhostejné většiny, to je za mojí osobu to
nejpotřebnější, na co neustále otravně poukazuji a co cítím
jako největší selhání profese sociálního pracovníka.
Tady
je morální závora lidskosti a ta se musí držet všemi
prostředky!
Každá
doba a každý občan má své morální závory. Toto je ta má. A
snad i pro tuto neústupnost ke kompromisům u lidí, kdy jde o
život, mně k této skupině nikdo již profesně nepustí…
Tu
závoru však budu držet až do posledního dechu…
470
Diskuse