Když Impérium chřadne, kope kolem sebe jako raněná kobyla
8. 1. 2026 / Daniel Veselý
Žijeme v toxicky turbulentních časech, kdy už spousta z nás pomalu začíná chápat podstatu imperialistické zahraniční politiky Spojených států, jakož i podstatu politického systému panujícího v USA. Donald Trump a jeho loajalisté už se neohánějí nabubřelými frázemi o demokracii, jejím šíření ve světě či řádem založeným na pravidlech jako jeho liberální a konzervativní předchůdci. Maska je sňata. Nicméně je tu zásadní rozdíl, když je nyní v hledáčku Washingtonu autonomní území patřící členskému státu NATO, neboť se zdá, že americká anexe Grónska je fait accompli.
Už před pěti lety jsem psal o tom, že Spojené státy směřují k diktatuře, občanské válce, anebo k obojímu. Prakticky vzápětí, co Donald Trump nastoupil do Oválné pracovny, začal realizovat manifest s názvem Projekt 2025, jehož deklarovaným záměrem byla konsolidace exekutivy v intencích ultrakonzervativních myšlenek a jakési budování „kultu osobnosti“, jelikož Donald Trump začal obsazovat pozice ve státní správě svými loajalisty. Kongres se stal naprosto neúčinným nástrojem, zatímco Nejvyšší soud jde trumpovcům na ruku. Systém chatrných demokratických kontrolních mechanismů je v troskách. A Demokratická strana? Nevím, zda se mám smát, nebo plakat. Pronásledování a kriminalizace protestů proti izraelské genocidě v Gaze pak představují zjevné atributy autoritářského státu.
Totéž lze ovšem prohlásit kupříkladu o Velké Británii nebo Německu, kde represe proti propalestinským aktivistům dosáhla znepokojující úrovně. Gaza brutálně odhalila autoritářské tendence západního společenství, a to za situace, kdy se Západ svou podporou genocidního režimu v Tel Avivu dle mého mínění stal globálním páriou brutálně obnažujícím své represivní ledví.
Už nyní lze podle mého soudu Spojené státy považovat za autoritářskou zemi, což je poměrně logický posun od oligarchie, jak politický systém v USA v roce 2014 (za prezidentování liberální Obamovy administrativy) označili výzkumníci Martin Gilens a Benjamin Page. Jedná se o logický posun, neboť hromadění vytvořeného bohatství v čím dál tím méně rukou se s demokratickými principy naprosto vylučuje. Podle analýzy Rand Corporation z února loňského roku se v letech 1975 až 2023 (éra víceméně kopírující neoliberální politiku) od 90 procent obyvatelstva do rukou nejbohatších 10 procent přesunulo rekordních 79 bilionů dolarů.
Drift k autoritářství ve Spojených státech se přirozeně projevil i v zahraniční politice Bílého domu. Trumpova vláda odhodila veškeré zábrany, když bez obalu vytrubuje, že cílem ilegální agrese do Venezuely je kontrola tamních rozsáhlých ropných zdrojů. Vláda George W. Bushe alespoň předstírala, že jí v Iráku nejde o ropu. Císař, jak je nyní zcela očividné, je nahý, jelikož Trump a spol. se už ani nenamáhají vytvořit falešné důkazy, aby svou intervenci do Venezuely před světem obhájili. Přitom USA nikdy nevlastnily venezuelskou ropu ani území, jak čteme na stránkách listu Washington Post.
Jenže Trumpova vláda se ve Venezuele se vší pravděpodobností nezastaví. Patrně bude chtít obnovit kontrolu nad „neposlušnými“ zeměmi v Latinské Americe, Mexikem počínaje a Kolumbií konče. Ovšem zásadním geopolitickým zlomem by měla být zvažovaná anexe Grónska, tedy autonomního území Dánska, členského státu NATO. Tento krok pravděpodobně povede k rozpadu tohoto anachronického paktu, který Washingtonu sloužil při projekci jeho vojenské moci na evropském kontinentu a americkým zbrojařským korporacím hledajícím nové odbytiště pro své smrtící produkty. Expanze NATO k ruským hranicím nakonec podle předpovědí vyvolala vážnou bezpečnostní krizi na evropském kontinentu. A Moskva nyní směle může svou vlastní agresi na Ukrajině ospravedlňovat imperialistickými výboji Trumpova Bílého domu
Evropská unie, která nedávno uzavřela značně nevýhodnou dohodu s USA a která se stává militarizovaným blokem, taktéž zažívá horké chvíle. Budeme nakupovat od Spojených států zbraně a posílat je na Ukrajinu, když Američany podporovaná expanze NATO hrála zásadní roli při zažehnutí ruské agrese? Budeme i nadále od Spojených států kupovat předražený a vysoce neekologický zkapalnělý plyn? A koho máme vlastně považovat za primárního nepřítele? Rusko, anebo Spojené státy?
Chřadnoucí a upadající Spojené státy kolem sebe kopou jak raněná kobyla, jelikož - jak se zdá - prohrávají svůj globální zápas s autoritářskou Čínou. Trumpova zběsilá zahraniční politika není o ničem jiném než o loupeži přírodního bohatství suverénních zemí a ovládnutí strategických obchodních tras. USA v zahraniční politice jako tradičně uplatňují vojenskou sílu jako nástroj, který má tento pro USA neblahý stav zvrátit. Přitom Bílý dům volky nevolky poskytuje Pekingu zelenou k zabrání Tchaj-wanu. Washington už svou zahraničně-politickou agendu nehalí do falešných a vznosných frází, jelikož unipolární moment, kdy USA nerušeně vládly světu, je mrtev.
Diskuse