Vyznání mého liberalismu s komentáři po dvaceti letech

13. 11. 2026 / Boris Cvek

 

1. Na prvním místě občan, na druhém stát. Můj komentář 2026: to byla kdysi moje hlavní obava, obava z etatismu (inspirovaná zejména Popperovou Otevřenou společností). Znamená to stát jako servis pro občana, stát jako veřejná služba. Občan mimo stát nemůže být občanem. Neznamená to tedy minimální stát, ale stát jako účinný servis. S tím budou souviset i některé další body.

2. Pravidla nikoli vymyšlená Výborem pro veřejné blaho, ale vyrostlá zdola na základě zvykového čili obecného smyslu pro fair play (to je to, co nám po těch čtyřiceti letech chybí nejvíce). Můj komentář 2026: Jak je zřejmé ze závorky, neměl jsem na mysli běžné intuice zděděné z normalizace. Tento bod je jistě hodně „hayekovský“, čili vychází z představy samoorganizace na základě svobody. Fair play je ale klíčový pojem, regulativní idea, neustále se musí vracet její testování v reálných podmínkách. Můžeme to chápat jako „morálku“ nebo „morální hodnoty“, i když ty podle mě často slouží naopak jen k odvádění pozornosti od reality. Liberální pohled je v prvé řadě realistický.

3. Nejprve produkce, pak až přerozdělování (jinak není co přerozdělovat). Můj komentář 2026: Není to popření přerozdělování, je to důraz na to, že podmínky pro produkci musejí mít, pokud je to z reality nutné, přednost před přerozdělováním. Jak víme z vyspělých zemí, produkce a přerozdělování se nevylučují, spíše naopak. Ale produkce musí mít přednost, jinak opravdu není co přerozdělovat. Samozřejmě klíčová otázka je, jak a co produkovat, a to je otázka na prvním místě inteligence a poznání (tady se mi paradoxně prolíná Hayek a Dewey, ale platí to asi pro všechny body, více či méně). Stejně jako smysluplné přerozdělování samo.

4. Absolutní rovnost v právech a lidské důstojnosti, (přirozená) nerovnost v úspěšnosti. Můj komentář 2026: Nikdy jsem slovo „přirozená“ nechápal esencialisticky, dnes bych ho asi vůbec nepoužil, ale to je jedno. Nerovnost v úspěšnosti plyne ze samotného fair play (podobně jako ve sportu), zmíněného výše. Samozřejmě to vyžaduje právě co největší rovnost výchozích podmínek, co největší rozvoj skutečných talentů, tedy taky vývoj inteligence a produkce. Absolutní rovnost v právech a důstojnosti je samozřejmě regulativní idea, opět je jí nutno stále zkoumat v reálných podmínkách. Možná tady jsem nejblíže něčemu, co lze nazvat „morální hodnota“, i když – pominu-li evangelní inspiraci – liberální kořeny tohoto pohledu jsou spojené s historickou zkušeností útlaku, diskriminace atd. Ty historické reálie jsou naprosto klíčové pro pochopení obsahu tohoto ideálu.

5. Trh bez zvyklostmi a státem garantované vysoké míry fair play není trh, nýbrž džungle. Můj komentář 2026: Je naprosto zásadní mít na vědomí, že trh je produkt společnosti, nástroj společnosti, ne nějaký stav před společností. Možná je to paradoxní, ale tohle mám z Hayeka. Mnoho lidí to tam nevidí a klade důraz na jeho podle mě šílenou posedlost privatizací všeho. Trh není nic samozřejmého a samovolného, právě naopak. Podle Hayeka je hlavní smysl trhu rozvoj inteligence a pokrok v nových způsobech produkce, tvoření bohatství a všeobecného blahobytu. To by se mělo tesat do kamene.

6. Parazitovat na práci druhých je nepřípustné (pomoc nemohoucím je ale naprosto nutná). Můj komentář 2026: Dá se to číst jako kritika sociálního státu, ale taky jako kritika nízkých mezd pracujících. Nikdy jsem ani na vteřinu nebral vážně Marxovu teorii nadhodnoty, to je naprostá pitomost, ale vykořisťování je něco zcela reálného. Opět a opět je třeba hledat v konkrétní realitě, co je co. Pokud data ukazují, že zneužívání sociálních dávek je marginální problém, pak ti, kdo z toho stále dělají problém, chtějí zakrýt dost možná jiné parazitování. Apel na naprostou nutnost pomoci nemohoucím zase předpokládá zdroje a inteligenci (jak to udělat účinně, fyzicky, reálně), ale jeho hlavní smysl je asi v tom, abychom vůbec ty lidi viděli a zabývali se jejich problémy. Chudí lidé jsou dnes mnohem více těmi, kdo potřebují pomoc, než těmi, kdo by parazitovali. Mimochodem i v době, kdy jsem byl nejvíce nakloněn kritizovat sociální stát (právě kolem roku 2004-2005), představoval jsem si nikoli parazitující chudé, ale střední třídu, která místo smysluplné práce spotřebovává zdroje nutné pro pomoc skutečně potřebným lidem.

7. Má-li být produkce a prosperita, je třeba zajistit motivaci a svobodu trhu i společnosti (svobodná tvorba a výměna idejí zakládá racionalitu). Můj komentář 2026: asi nejvíce filozofický a hayekovský bod. Myslím, že význam rozvoje inteligence (proboha ne ve smyslu IQ, ale ve smyslu západní tradice vědeckého a filozofického génia) a poznání pro svobodu a prosperitu nelze přecenit. O to děsivější je dnešní stav vědy a vzdělanosti. Svobodná tvorba a výměna idejí není slučitelná s neustálým hodnocením údajného výkonu podle vnějších měřítek. Zde vidím základní důvod krize západní demokracie. Svobodná společnost nemůže přežít jako svobodná, pokud intelektuálně netriumfuje nad společnostmi nesvobodnými. Intelektuální triumf nejsou počty citací a publikací. To by nikdy svobodná společnost nemohla ani vzniknout.

8. Realista musí být racionálním oportunistou (čili fakta jsou více než sny). Můj komentář 2026: myslím, že jde o reakci na představu, že politici mohou tvořit programy a dodržovat programy bez ohledu na realitu. A opět jsme u inteligence, svobody, produkce. Není možné mít blahobyt jen proto, že něco chceme nebo máme dobré úmysly. Blahobyt, svoboda, celý charakter společnosti vychází z reality. Musíte hledat v realitě možnosti, jak zajistit blahobyt, svobodu a celý charakter společnosti. V tom spočívá inteligence a poznání. Oportunistou nejste proto, že vám jde o vlastní prospěch ve smyslu „kam vítr, tam plášť“, ale proto, že realita vyžaduje adekvátní reakci, aby bylo dosaženo reálného blahobytu, reálné svobody. Pro mě osobně je tohle hlavní důvod, proč se považuji za skalního příznivce kapitalismu. Takto by měl fungovat kapitalismus, produkovat inteligentní reakce na realitu bez iluzí a sentimentů. A taky je to důvod, proč je tak zásadní znát reálné dějiny. Možná bych měl zdůraznit, že tento osmý bod vychází z hlubokého přesvědčení, že dějiny nemají žádný smysl a že neexistuje nic jako zákon pokroku a nutnost reality nám přát v naší cestě vpřed. Představu o absurditě dějin mám z Popperovy Otevřené společnosti (četl jsem ji kolem roku 1999) a okamžitě jsem na ni přistoupil, hned ohromila mě svou pronikavostí a realističností.

9. Maximální otevřenost a veřejná kontrolovatelnost veřejné služby. Můj komentář 2026: demokracie a svoboda jsou bez veřejné kontroly moci nemožné. To je to, čeho se diktátoři tak moc bojí. Veřejná kontrola moci je nezbytná podmínka svobody a výraz jejího největšího ostnu: možnost ztráty postavení mocných a zajištěných („osvícený diktátor“ může dát svému lidu mnoho svobody ve smyslu prostoru k samostatnému rozhodování, ale tohle mu nikdy nedá ani on). Mimochodem takto „ možnost ztráty postavení mocných a zajištěných“ funguje i svobodný trh. Mohlo by se říci, že ve formulaci této maximy svého liberalismu nemám zmíněnu „moc“, ale službu. Ano, stát chápu jako veřejnou službu, službu občanovi. Aby se ze služby nestala moc, musí být kontrolovatelná. Neexistuje podle mě společnost, a to je význam té maximy, která by se nezvrhla v nesvobodnou zrůdnost, pokud by zmizela veřejná kontrola moci. A naopak. Ale opět: potřebujete inteligenci, vzdělanost a zdroje. Potřebujete občany, kteří tohle vědí a tohle sledují dnes denně, ve zcela konkrétní realitě. Kontrola musí být něco reálného, ne pouze hra na kontrolu (hra na volby a parlament jako třeba v Rusku).

10. Respekt ke každé jinakosti, která nechce pluralitu jinakostí zničit. Můj komentář 2026: samozřejmě konstitutivní náboženská, názorová tolerance klasického liberalismu, ale opět a opět něco, co má vést k mnohem širšímu cíli rozvoje inteligence, poznání, rozbíjení omezenosti na tradice, intuice běžného dne atd. Smysl pro realitu, která prostě je bytostně jinaká než všechny naše pojmy, zvyklosti a sklony, smysl pro produkci, která triumfuje právě v otevřenosti jinakosti, v zavádění dříve nemyslitelných technologií a způsobů života, ve využívání talentů a schopností dříve inferiorních lidí, historicky zejména žen. A opět a opět: průsečík Deweye, Hayeka, Poppera.