Bod zvratu (vachrlatý, leč úděsný)

2. 6. 2012

čas čtení 2 minuty

Řada z nás po určitou dobu říkala, že kořenem krize eurozóny je problém platební nerovnováhy. Během bezstarostných let se kapitál hrnul z jádra na periferii, což vedlo k velkým obchodním deficitům a nadhodnocení reálných směnných kurzů; nyní je to vše třeba obrátit. Jenže "interní devalvace" cestou deflace v jižní Evropě je v zásadě nemožná; pokud by to celé mělo mít reálnou šanci fungovat, potřebujeme skutečnou devalvaci ve Španělsku především cestou německé inflace spíše než španělské deflace. Čtyřprocentní německá inflace plus nulová ve Španělsku může fungovat; dvouprocentní a minus dvouprocentní nikoliv, napsal Paul Krugman.

A to tedy znamená, že celková evropská inflace musí být dostatečně vysoká. To je nutná, ale nikoliv postačující podmínka záchrany; nikoliv postačující, protože bankovní krize může přesto všechno rozbít na kusy, ale nutná, protože nemůžete vyřešit bankovní krizi, pokud neexistuje věrohodná cesta zpět k udržitelným ekonomikám.

Jeden indikátor na nějž bych se rád podíval je německý "breakeven" (bod zvratu, hranice rentability) - rozdíl mezi úročením obyčejných německých dluhopisů a dluhopisů indexovaných o inflaci (která zase znamená celkovou inflaci v eurozóně). To představuje implicitní tržní předpověď míry inflace a už dlouho tvrdím, že aby existovala reálná naděje, je opravdu nutné, aby překročila hodnotu dvou bodů.

Takže co se děje? Pane jo:

Nejsem si jist, že to na straně investorů opravdu znamená očekávání pouze 0,7% inflace po příštích pět let; patrně to rovněž odráží kolaps likvidity, který sráží ceny na relativně skromných trzích indexovaných dluhopisů (což se po kolapsu Lehmana stalo také). Ale to ještě další katastrofa.

Tento graf ukazuje euro na pokraji zhroucení. Pokud ECB nedokáže velmi, velmi rychle tuto percepci změnit - a já si myslím, že tohle je skutečně na ní - žába bude uvařena.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
15339

Diskuse

Obsah vydání | 4. 6. 2012