Na íránské agresi vydělávají Peking a Moskva

Donald Trump se v Íránu chytil do Bibiho pasti

16. 3. 2026 / Daniel Veselý

Zdá se, že dynamiku válečného konfliktu určují Íránci odrážející americko-izraelské útoky. Spojené státy, pro něž Írán nepředstavuje žádnou hrozbu, hrubě podcenily připravenost a vůli Teheránu k odporu. Je ale pravda, že Íránci primárně těží ze své geografické polohy. Režim ajatolláhů uzavřel strategickou tepnu, kudy proudí pětina ropných produktů, pouze pro tankery plující pod americkou a izraelskou vlajkou. Hormuzská úžina není v době dronů a moderních balistických střel zaminovaná jako během války Iráku s Íránem. Teherán drží v Hormuzu strategicky cenné eso. Dlouhotrvající uzávěra Hormuzského průlivu ekonomicky potrestá nejen Donalda Trumpa, ale i celý svět. Ekonomické otřesy pociťujeme už nyní.

Čím déle budou americko-izraelské vzdušné útoky pokračovat a zabíjet civilisty, včetně malých dětí, s tím větším odhodláním se Írán bude bránit. Podle teheránské vlády tyto údery poškodily více než 42 tisíc civilních cílů, včetně domovů, škol a nemocnic. Americký ministr války Pete Hegseth v pátek identifikoval více než 15 tisíc zasažených cílů. Izraelské údery na zásobníky s ropou a palivem v Teheránu vytvořily toxický dým, který v budoucnu způsobí epidemii respiračních nemocí, včetně rakoviny. Zabíjení íránských civilistů a stovek dalších v Libanonu, společně s atentátem na nejvyšší hlavu státu (jakkoli nenáviděnou) rozhodně k vnitřní změně režimu nepovede. Válka jen během dvou týdnů vysídlila přes 4 miliony lidí z domovů. Obnovené izraelské letecké útoky na jih Libanonu a Bejrút vyhnaly z domovů více než 800 000 Libanonců – tedy každého sedmého obyvatele země. 

Írán nemá kam spěchat. Hraje o čas, než ekonomická bolest přinutí Trumpa k přijetí jeho základních požadavků. Spojené státy už dvakrát Teherán podvedly, když vytvořily zdání jednání v dobré víře, aby nakonec na Írán zaútočily. Trumpův Bílý dům je frustrovaný a nešetří výhrůžkami. I kdyby Washington zaútočil na ropný exportní uzel Íránu, ostrov Charg, Teherán by nepadl. Husajnova vojska na ostrov Charg opakovaně útočila během irácko-iránské války, aniž by Chomejního režim kapituloval. Tento ostrov se nachází nedaleko íránského pobřeží v severní části Perského zálivu.

Jenže Bílý dům si dvakrát rozmyslí, zda na ostrov Charg zaútočí. Ještě více by stouply ceny benzinu, a to si Donald Trump nemůže dovolit. Teherán by v takovém případě také mohl odpálit balistické střely na ropnou infrastrukturu a odsolovací zařízení v arabských monarchiích. Jinými slovy, Írán by zničil jejich ekonomiku, neboť ropnou infrastrukturu nic nechrání. I kdyby USA srovnaly ostrov Charg se zemí, Írán by nekapituloval, jak soudí Trita Parsi.  

Spojené státy a Izrael by do Íránu musely vyslat více než milion vojáků, uvážíme-li rozlohu a lidnatost této země. To je minimum. Troufám si odhadnout, že tento scénář v hornatém Íránu nenastane. Tato válka je nepopulární jako klíšťová encefalitida.

Benjamin Netanjahu uspěl ve svém vytrvalém záměru vtáhnout Spojené státy do války proti Teheránu. Írán je jedinou zemí v regionu, která se dokáže Izraeli a USA vzepřít. Trump nakráčel přímo do Bibiho pasti. Uvidíme, zda se mu z ní podaří dostat ven. V cestě za uznáním reality však stojí Trumpovo ego a fakt, že v tomto boji nemůže vyhrát.

Svévolná Trumpova a Netanjahuova agrese proti Íránu posiluje strategické protivníky USA a Západu obecně: Rusko a Čínu. Kreml si přijde na své kvůli rostoucím cenám za ropu a zemní plyn, zatímco USA nezbudou zbraně a vojenské systémy pro Ukrajinu. A pro Tchaj-wan. Moskva má kvůli Trumpově hlouposti jedinečnou příležitost, jak si polepšit v ukrajinském kotli. Mezitím Čína nedisponuje tak rozsáhlým přírodním bohatstvím jako Rusko. Jenže íránská uzavírka strategického průlivu se netýká ropných tankerů s téměř 12 miliony barelů nezpracované ropy, které zamířily do Číny. Čína disponuje jedněmi z největších strategických ropných rezerv na světě s 1,3 miliardy barelů. Peking má na zlé časy zásoby ropy na tři až čtyři měsíce, zatímco Trumpův Bílý dům na pouhých 40 dnů. Koneckonců úžinou proplouvají plavidla do Indie a dalších zemí, které údajně jednají s íránskou vládou, a nikoliv s Trumpem. Peking však nechce být závislý na geopolitických otřesech, kdy by mohl být ohrožen chod jeho průmyslu, a mohutně investuje do obnovitelných technologií.

Zdá se, jako by Trumpova vláda systematicky decimovala své šance v průběžných volbách do Kongresu, prohlubovala ekonomické problémy ve světě a zároveň posilovala Peking a Kreml.