Akademická svoboda v rejži

23. 12. 2019 / Karel Dolejší

Tři přední čínské univerzity vymazaly ze základních dokumentů zmínky o "svobodě myšlení" a "akademické nezávislosti" a nahradily je "vlastenectvím" a "učením [prezidenta] Si Ťin-pchinga" ZDE. Zlá a nepovolená kritika podobných postupů, jakou prezentuje třeba český projekt Sinopsis ZDE, v Číně pochopitelně nepřipadá v úvahu - a veškeré její stopy proto z cenzurovaného internetu rychle zmizely.

Příběh vymazání čínské akademické svobody je v zásadě ze západního pohledu příběhem konce bláhových iluzí. Jednou z nich byla po dekády slepá víra, že sám "čistý trh", bez robustní občanské společnosti a politické plurality, dokáže rozložit nejživotaschopnější komunistickou diktaturu světa. Fukuyamův "konec dějin" převádějící všechny epické ideologické boje na tržní prózu se však nedostavil. Naopak plně vycházejí pesimističtější prognózy, podle nichž přechodná a účelová perioda čínského NEPu nakonec zákonitě přejde do obvyklého komunistického utažení šroubů, které vytvoří nezbytný domácí předpoklad imperialistické expanze do zahraničí.

Další populární západní iluze tvrdila, že "čistý internet", bez navazujících nezávislých a kritických sociálních struktur, představuje v diktaturách automaticky faktor kritiky a osvobození. Takovým historkám se ovšem dalo věřit jen do chvíle, než vešlo ve známost, že Peking vyvinul pokročilý systém elektronického špiclování, před jakým bledne vše, nač se kdy zmohly technologicky zaostalé komunistické diktatury sovětského typu ZDE.

A konečně třetí rozvrácenou iluzi představuje předpoklad, že akademický kapitalismus nejméně čtyři dekády nahlodávající akademickou samosprávu a hodnotové základy západních univerzit představuje cosi "pokrokového" - a nikoliv fenomén, který se západním akademickým strukturám nakonec krutě vymstí. Ovšemže opožděná "manažerská revoluce" v akademické sféře ani dost málo nepřispěla k zodolnění západních univerzit vůči obdobnému tlaku, jakému podlehly jejich čínské kolegyně. Jestliže jde v rámci akademického provozu vždy v prvé řadě o peníze - a ty Peking má - pak si ovšem vždy může akademické kapitalisty levně koupit. Jako třeba v Česku ZDE.

Nastává paradoxní situace, kdy západní establishment po léta si utahující ze "zastaralých a již nepotřebných" tradičních akademických hodnot - a to se týká rovněž řady vysokých akademických funkcionářů - běduje nad jejich okatou demontáží Číňany a dost možná se dokonce chystá k okázalé exhumaci ostatků za účelem oponování čínskému vlivu.

Není přitom zcela vyloučeno, že v zemích na západ od bývalé železné opony snaha dovolat se kdysi dobře zavedené tradice akademické svobody nakonec svůj účel přece jen alespoň tu a tam splní.

Méně již v marasmu postkomunismu, který má hluboko pod kůží institucí i zdevastovaných individuálních charakterů zaryté služebnost, poklonkování a absolutní nekritičnost vůči aktuálním držitelům moci - ať už je jimi kdokoliv.