O nadějných studentských protestech na amerických univerzitách

30. 4. 2024 / Daniel Veselý

Vládnoucí třída má z okupačních stávek či protestů vsedě nahnáno, neboť v sázce je její pochybná prestiž, ne-li privilegia, o něž se mocní přirozeně nechtějí s nikým dělit. Tato nesmírně důležitá činnost je reminiscencí na plodný politický aktivismus 60. let převážně na amerických univerzitách, který Spojené státy jaksepatří zcivilizoval. Jedná se možná o “nejvýznamnější studentské hnutí od války od Vietnamu,“ jak o protestech konajících se na 120 kampusech napsal Guardian. Sami pořadatelé okupačních protestů popisují, že se učili od starších generací a že se inspirovali dědictvím protiválečných demonstrací z 60. let.  

Mocenský aparát ve Spojených státech až na několik revoltujících demokratů v Kongresu stojí neochvějně za Izraelem, a tudíž i za jeho genocidní mašinérií v Gaze. Verbální výtky amerického prezidenta Joe Bidena na adresu Benjamina Netanjahua jsou v tomto horkém volebním roce určeny především pro domácí publikum; jediné, co platí, jsou činy, třeba podmíněná vojenská pomoc Izraeli, a nikoli bianko šek, jak je tomu nyní.

Někteří pozorovatelé se izraelský “problém” snaží vylíčit jako problém s premiérem Benjaminem Netanjahuem. Nejde jen o z korupce obviněného izraelského premiéra a jeho utrapravicové ministry Smotriče a Ben-Gvira, nýbrž o celý izraelský establishment, přijde-li řeč na izraelské vyhlazovací operace v Gaze. Válečné úsilí IDF v pásmu obhajuje a podporuje také vášnivý Netajnahuův kritik a ústřední opoziční politik Jair Lapid.  

Stoupencům Izraele nezbylo nic jiného než vytáhnout osvědčenou, byť už notně vyčpělou kartu: antisemitismus. Nelze vůbec popřít, že klasický antisemitismus je za posledních sedm měsíců na vzestupu, leč nikdo pro jeho šíření nedělá víc než Netanjahuův režim. Revoltující studenti nepožadují nic, co by se byť jen vzdáleně podobalo antisemitismu: žádají, aby jejich mateřské univerzity rozvázaly obchodní styky s Izraelem a izraelskými společnostmi, aby Bidenův Bílý dům ukončil vojenskou podporu pro Izrael, a obecně volají po uzavření příměří v Gaze. Někteří demonstrující vycházejíce z klasických požadavků hnutí Boycott, Divestment and Sanctions (BDS) rovněž chtějí, aby jejich univerzity přerušily akademické vazby na Izrael.

Jestliže na těchto “táborech lidu” dochází k antisemitským výstřelkům, jedná se pouze o omezené incidenty. Proizraelská Antidefamační liga, jež sama směšuje antisemitismus s antisionismem, zdokumentovala několik případů, které mají bouřící se studenty na Kolumbijské univerzitě a dalších amerických vysokých školách vykreslit jako k násilí inklinující antisemity. Jedná se však o ojedinělé incidenty vyslovující podporu Hamásu (nikoliv klasické antisemitské stereotypy), kdy kupříkladu jeden z řečníků prohlásil: “Ať je známo, že to byla povodeň Al-Aksá [název pro útok ze 7. října], která znovu vrátila zájem o celosvětovou intifádu do popředí. A je to právě obětavý duch palestinských bojovníků za svobodu, který povede každý boj ve všech koutech země k vítězství.“  Ničím nerušená podpora izraelského genocidního řádění v Gaze patří nejen v amerických politických kruzích k zjevně bontonu, zatímco podobné výkřiky jsou vydávány za ohrožení demokracie. Tito jedinci však nedisponují žádnou mocí, takže jsou naprosto neškodní.

Právě termín jako “intifáda” nebo heslo “od řeky k moři” jsou vydávány za příklad výroků volajících po vyhlazování Židů. Intifáda v arabštině znamená povstání. Jedná se o klíčový koncept, kdy represe zákonitě vyvolá rebelii, v tomto případě proti izraelské okupaci. Příkladně 1. intifáda v 80. letech byla do jisté míry nenásilná: na jedné straně ji charakterizovaly stávky, bojkoty, protesty a občanská neposlušnost a na straně druhé házení kamenů a molotovových koktejlů po okupační armádě, což je však v souladu s nezadatelným právem okupované populace vzdorovat okupaci. Tehdejší izraelský ministr obrany Jicchak Rabin odpověděl na palestinskou rebelii nekompromisně; nařídil, aby izraelská armáda “lámala revoltujícím Palestincům kosti”.

Setkáváme se rovněž s pojmem “globalizovaná intifáda”, kterýžto lze chápat jako apel na celosvětový aktivismus v solidaritě s palestinským hnutím odporu. Nařčení, že intifáda nebo globalizovaná intifáda je kódový termín pro vraždění nebo etnickou čistku židů, mají nulovou oporu v realitě. A to i vzhledem k povaze okupačních protestů na amerických univerzitách, jež jsou zaměřeny na politiku státního útvaru - Izraele, a nikoli na domnělou či reálnou činnost židů.

Totéž platí pro heslo “od řeky moři” zpopularizované v 60. letech palestinskými frakcemi odporu coby požadavek na osvobození oblasti geograficky se rozkládající mezi Středozemním mořem a řekou Jordán. Znamená to osvobození od útlaku, kdy by v dané oblasti mohla žít obě etnika v míru, a nikoliv volání po židovské krvi. Pokud je prvotním hybatelem  násilí a bezpráví v bývalé Palestině sionistický režim provozující apartheid a nyní genocidu v Gaze, nebylo by na místě jej demontovat a nahradit demokratickými mechanismy zaručující rovná práva všem, podobně jako k tomu došlo v Jihoafrické republice? To samozřejmě  neznamená pogromy, zabíjení či vysidlování židů z Izraele, jak se nám snaží přívrženci izraelské represe namluvit. Jak Hamás, tak Netanjahuův Likud mají tento slogan zakomponován ve svých chartách, ovšem s tím rozdílem, že Hamás na rozdíl do Likudu ve své updatované chartě z roku 2017 uvádí, že je ochoten uznat vznik palestinského státu podle hranic z roku 1967.

Ona záplava antisemitských excesů vesměs znamaná recyklaci těchto prakticky neškodných termínů, z nichž se zoufalí a frustrovaní stoupenci Izraele horečnatě snaží vyrobit hrozbu druhého Holocaustu, zatímco Netanjahu v reálu vykonává genocidu v Gaze. Uměle vyvolaná krize antisemitismu loni vedla k šokující rezignaci prezidentek Harvardu a Pensylvánské univerzity. Deset dnů trvající policejní represe si na amerických univerzitách vyžádaly přes 900 zatčených studentů, další byli vyloučeni či suspendováni ze školy.  Zdá se ale, jako by tento kdysi úderný mocenský instrument ztrácel na své síle: pokud se systematický a mnohdy neviditelný útlak stane “online” genocidou, je totiž ohromně obtížné kontrolovat narativ.