25. 10. 2012
/
Jan Čulík
čas čtení
2 minuty
Karel Dolejší zastává tento názor:
Českou průmyslovou tradici už dnes nemá kdo a jak obnovit, české země zůstanou subdodavatelskou a tranzitní ekonomikou, regionem montoven, skladů, hotelů a benzínových pump obývaným především prekarizovanými dělníky, skladníky, pingly a prodavači. Ještě je třeba na tento stav adaptovat, co z bylo z české kultury, a hlavně se spoléhat na vyšší moc, s níž budou všichni uvědoměle spolupracovat. Choďte k volbám, jen tak se prý objeví ten pravý politik, který nahromaděné problémy navzdory všemu a všem vyřeší, který zajistí nové období dostatku a prosperity. Vyberte si mezi staročechy a mladočechy. A třeba malujte tykadla. Jediné, co je zde označováno za naprosto nežádoucí a odsouzeníhodné, je z tance duchů vystoupit, neúčastnit se jej -- například proto, že fiktivní řešení v podobě revitalizačního hnutí pokládáte za nedůstojné, ubohé a zbytečné; například proto, že bez získání kontroly nad nějakými "výrobními prostředky" je veškeré volební mumlání a zaříkávání vposledku jen kolektivní psychoterapií.
Nemyslím, že je to férový způsob argumentace. Podle mého úsudku není "všechno ztraceno" a není prostě pravda, že "jakékoliv pokusy o nápravu jsou jen sebeobelháváním se". Není ani pravda, že jedinou možností je "vystoupit a nepodílet se", sledovat zpovzdálí, jak se všechno hroutí "beze mne".
Pohybujeme se tady v kruzích a prostě se neshodneme. Už jsem psal při předchozích katastrofických bědováních tohoto typu od Karla Dolejšího, že jsem přesvědčen, že tento apriorně apokalyptický postoj je intelektuální leností a svatouškovstvím - alibistickým zdůvodněním, proč se nemáme o cokoliv pokoušet, protože "všechno je stejně v háji".
Nejpohodlnější je jistě se od všech pokusů cokoliv zlepšit distancovat, protože "jsou to jen falešné pokusy". To konec konců praktikuje dnes skoro celý český národ, který se nedokáže sejít ani na demonstraci - a pohleďme, jak pozitivní to má pro něj důsledky... :)
Potíž je, že historie takhle prostě nefunguje. Vždycky je nějaká možnost. Lidská inteligence vždycky vede k nějakému nakonec pozitivnímu řešení.
Pro pluralitní postoj Britských listů je asi dobré, že se názorově v této věci neshodnou ani šéfredaktor se svým jediným redaktorem. Na druhé straně svědčí o určité umanutosti, že redaktor znovu a znovu v každém druhém článku poukazuje na to, že je údajně všechno ztraceno a nemá smysl se nikdy o cokoliv snažit. Co se dá dělat, kdykoliv to Karel Dolejší zase napíše, budu muset k tomu připisovat poznámku, že je celá řada indicií, doma i v zahraničí, že to prostě není pravda.
Jan Čulík
