25. 10. 2012 / Radim Hreha
Podle i DNES „Po krajských volbách se zdá, že se českým a moravským voličům zastesklo po komunistické vládě. Tenkrát přece byla práce pro všechny a hlavně bylo všechno levnější! Tvrdou ránu nostalgii ovšem zasadil Petr Staníček svým "kalkulátorem" životního standardu. Podle něj totiž tvrzení o levných starých časech je pouhou chimérou. Stránka www.zakomunistu.cz funguje teprve několik hodin, ale její sláva už se šíří sociálními sítěmi.“ Tolik nejčtenější server.
Softwarový výojář Petr "Pixy" Staníček s touto kalkulačkou možná může uspět u některých méně inteligentnějších teenagerů na facebooku, avšak srovnává nesrovnatelné.
O absenci jeho znalostí předlistopadové reality zřejmě pochyb není. K neznalosti skutečného života chudiny v současnosti, se upřímně přiznal sám: „Třeba moje babička měla důchod 600 Kč (přibližně 4 200 Kč), v takové bídě snad teď u nás už nikdo nežije," cituje Staníčka iDNES. Fakt, že spousta lidí nedosáhne ani na uvedenou sumu, Staníčka evidentně neznejistil, stejně jako redakci iDNES.
Nicméně, Staníčkův problém a všech médií, která ho budou hojně citovat, spočívá v neznalosti a slepé důvěře různým statistikám. Autor své výpočty odvíjí od úrovně středového příjmu 3 000.- Kč v roce 1989 a 21 000.- Kč v roce 2011.
Jádro pudla však spočívá v současných drastických rozdílech příjmů členů establishmentu a zbytku populace. Příjmy tzv. úspěšných lidí totiž mimořádně zkreslují úroveň průměrného platu příslušníků střední třídy a nejslabších sociálních vrstev. Jinými slovy: příjmu 21 000.- Kč podle Českého statistického úřadu v roce 2011 nedosahovaly dvě třetiny zaměstnanců.
Za vlády komunistů, však rozdíly mezi „horními desetitisíci“ a zbytkem národa nebyly velké. Plat ředitele byl častokráte nižší nebo na úrovni jeho dělnických podřízených. Běžný ředitel průměrného podniku (600 zaměstnanců) měl plat kolem 4.000 Kč, zatímco uklízečka měla plat 1 900.- Kč. Na průměrný plat v té době proto dosáhly tři čtvrtiny obyvatel.
Dalším problémem je srovnávání izolovaných cenových ukazatelů namísto spotřebního koše, který statitika zná jako vyvážené srovnávací měřítko. Vysoké ceny nájmů či energií dnes v životních nákladech převažuje láci některého spotřebního zboží. Lacinou televizi si pořídit může jen ten, kdo ji potřebuje a kdo na ni má. Chleba či maso ale musí kupovat každý. Kdysi v méně inteligentních chlubných statistikách minulosti ve stejně logice snižovalo snížení cen lokomotiv tehdejší "drahotu" - zvýšení ceny mléka.
I proto se není co divit, že nezanedbatelná část voličů si osvojuje rčení „zlatí komunisti". Zejména, když čtou výplody současných mediálních propagandistů, kteří používají metody svých totalitních předchůdců. Mediální gramotnost národa je totiž evidentně vyšší, než za totality.
Diskuse