-
28. 11. 2025
/
Občanská věda a šance pro českou faunu
10. 1. 2025 /Konec jalových řečí o klimatu: Jak EN-ROADS mění diskusi ve společné řešení
26. 5. 2023 /Globální databáze potravin i pro Česko
13. 12. 2021 /Konference o budoucnosti Evropy
27. 7. 2021 /Už zase sprchlo
13. 7. 2021 /Řeči se vedou a voda teče
9. 7. 2021 /Když dva dělají totéž...
8. 7. 2021 /Když se Bill a Melinda rozcházejí
29. 6. 2021 /Jde o majetek, ne o lidi
9. 6. 2021 /Jak se učit společenské odpovědnosti
Multifunkční hybatel v digitálním prostoru
Jiří Podhorecký působí na pomezí technologií, environmentalistiky a občanské participace. V publikačních textech a dobrovolnické práci se soustředí na to, jak digitální nástroje mohou usnadnit zapojení veřejnosti a přeměnit data na užitečné rozhodnutí — nikoli jako konečné řešení, ale jako prostředek k lepší orientaci v komplexních problémech.
Jeho přístup kombinuje systémové myšlení a praktické nasazení: analyzuje vazby mezi technologií, přírodou a společností a ukazuje, jak jednoduché rozhodnutí může mít dalekosáhlé dopady. Místo obecné kritiky se věnuje návrhům, které usnadňují transparentní a inkluzivní participaci — například nástrojům pro strukturování podnětů veřejnosti nebo otevřeným platformám pro krizové řízení.
V oblasti datové etiky upozorňuje na rizika centralizovaných, uzavřených systémů a dává přednost řešením, která svěřují kontrolu místním komunitám. Zkušenosti z humanitárních a dobrovolnických projektů podtrhují jeho přesvědčení, že lokalizace softwaru a zapojení dobrovolníků zvyšují relevanci a použitelnost nástrojů v praxi.
V otázkách klimatu a životního prostředí preferuje analýzu podloženou modely a daty — například práci s interaktivními simulátory, které umožňují zkoumat dopady různých politik. Podpora občanské vědy a sítí fotopastí pak tvoří praktickou část jeho zájmu: propojení veřejnosti s vědou skrze sběr dat, který zároveň vzdělává a posiluje pocit spoluzodpovědnosti.
Podhoreckého role lze popsat jako multifunkčního hybatele: propojuje technické nástroje, komunitní praxi a analytické rámce tak, aby usnadnil přechod od pasivního sledování k aktivnímu zapojení. Pracuje s realistickým optimismem — nevyhýbá se kritice, ale zaměřuje se na konkrétní mechanismy a nástroje, které fungují v praxi.