Řeči se vedou a voda teče

13. 7. 2021 / Jiří Podhorecký

O stavu životního prostředí, o čisté vodě nebo klimatu se vedou řeči. Zdálo by se, že na všech frontách. Mezi vědci, na vysokých školách, mezi politiky, celebritami, obyčejnými lidmi. Na místech, kde jim ty řeči umožní vyjádřit se, zaujmout čtenáře nebo posluchače a posílit svůj vlastní sociální kredit. Na vědeckých konferencích, na sítích, v mediích a možná i v hospodě. To s tou hospodou nevím určitě, protože tam nechodím.

Evoluční biolog Dr. Guy McPherson, emeritní profesor University of Arizona na základě svých studií prezentuje na webu "Příroda má poslední slovo" teorii "blízkého vyhynutí". V ní předpokládá, že lidstvu zbývá pro existenci, jak ji dosud známe na Zemi, nějakých posledních pár let. Přesněji do roku 2026. Na první pohled se tak zařazuje téměř až k fanatickým doomsayistům, které je potřeba slušnými lidmi ignorovat. Jeho vyjadřování má ale kromě vědeckých zdrojů i jednoduchý základ, imunní k nějakým emocionálním, nebo politicky vyhraněným sdělením:

Chápeme-li Zemi jako komplexní systém s oběhy energií, tak lidská civilizace v posledním miléniu zasáhla do jeho stability a vyvinula se jako tepelný motor. Cokoliv děláme, tedy včetně výroby ledniček a zmrzliny, spotřebovává a nakonec ve výsledku uvolňuje energii do atmosfery. Z jakékoliv činnosti se podstatná část přeměněné energie uvolňuje jako zbytkové teplo. Tento tepelný motor poháněný civilizací nabírá na obrátkách a my ho stále neumíme zpomalit. Jak to dopadne, je už dlouhé roky vypočitatelné podle termodynamických zákonů. Jen to generace, která to má stejně "za pár" nechce připustit. Raději bude stále věřit i sebemenším nepodloženým nadějím, které jsou proti pozorování zrychlujících se skutečností opravdu nepodstatné.

V tomto textu bych rád doplnil svůj pohled, v čem mi ty řeči nedostačují.

Průběžně vznikají environmentální kauzy spouštěné tu odhalením nějakého politického svinstva, tu vypuštěním jiného svinstva přímo do řeky, do moře, nebo náhlou událostí mezi nebem a zemí. Řeči se vedou téměř o všem a voda zatím stále teče i bez nich. Už také vidíme, jaké ty řeči mají častokrát vliv. Na rozhodné jednání odpovědných lidí relativně slabý. Proti systematickému tlaku hlídačů a honících psů demokracie si některé struktury vyvinuly hroší kůži a nějaké řeči na internetech nebo v novinách je zdaleka nerozhází. Ani když jsou naléhavé, jako hněv slečny ze Skandinávie, nebo když to jsou kurážná slova komentátora neberoucího ohledy na zavedená pravidla moštárny.

Chápu, že investigativní novináři pojali za své, že mají povinnost odhalovat tato svinstva a co nejvíce medializovat, aby došlo k nápravě a potrestání zločinců. Jenže křičení "Dělejte něco" už považuji za vesměs nefunkční. Někdy dokonce motivující hlupáky dělat přesný opak. Tedy nic. Užitečnější je předvedení "Dělám konkrétně toto a výsledkem bude toto." Když to nedělám osobně, alespoň nesu příklad, jak to dělají jiní a co má být výsledkem. Právě na tom staví i koncept žurnalistiky založené na řešeních. Anebo koncept kolektivnch projektů ve veřejném zájmu.

Před lety vznikl v Tanzanii projekt s názvem "Pump It Up" který měl za úkol získat data o vodních zdrojích v celé zemi. Přesněji o existenci studní a pramenů v zemi kde je sucho, o vydatnosti, čistotě vody a typu znečištění vodních zdrojů. Hackaton spuštěný pro tanzanijské ministerstvo životního prostředí rozběhl v krátké době otevřené softwarové workflow, praktické především kvůli sběru dat přes mobilní telefony ze země několikanásobně větší než ČR a s 54 miliony obyvatel. Do projektu se zapojili převážně dobrovolníci mezi studenty. Analýzu shromážděných dat o studnách pak na datech provedli další lidé.

Zmiňuji to proto, že původní zadání, i realizace je vlastně prostá, pokud je stanovený cíl a alespoň elementární vůle ho dosáhnout. Na vzniklých datech už mohou navázat nějaké další kroky. Bez dat by byli stále jen ve fázi domněnek a teorií, nebo dokonce názorů.

Více si můžete přečíst třeba ZDE  

nebo hledejte kilíčová slova Taarifa waterpoint

Podobný projekt, který mi přijde v rozměrech České republiky inspirativní, je Národní registr pramenů a studánek eSTUDÁNKY. Počátky registru studánek a pramenů jsou už velmi staré a vznikaly jako dobrovolná zájmová činnost Mladých Ochránců přírody (MOP). V té době rozhodně neměly formu jako mají dnes a marně by se tvůrci snažili vysvětlovat "byznysmodel" někomu, kdo by takové úsilí soudil pouze hlediskem potenciálního vlastního zisku. Dnes eSTUDÁNKY považuji za veřejně prospěšný počin, který bych si nikdy netroufal vyčíslovat něčím tak povrchním, jako penězi. Jsou mi příkladem, že společným dobrovolným úsilím se dají vybudovat strukturované informace o životním prostředí a pak se tyto informace stanou hodnotnými. Jestli to budou zrovna studánky, nebo jiné nezpeněžitelné hodnoty, je věc dalšího přemýšlení a činů.

Takže závěrem: Do řečí o světové havárii životního prostředí už není užitečné přispívat jen plamennými názory.

Je potřeba změnit vlastní jednání, realizovat a rozmnožit příklady vedoucí ke změnám ve vlastním blízkém okolí. Je to praktičtější, než z hospody v Horní Dolní ukazovat prstem, že Bolsonaro v Brazílii kácí deštné pralesy. Výsledky se mohou naplnit jen aktivním poznáním reality, odpovědným zpracováním poznaného, neodkladnými rozhodnutími a jednáním schopných, ve prospěch všech.