Správným řešením pro mnoho lidí by bylo lámání recividistů v kole

15. 7. 2021 / Boris Cvek

čas čtení 1 minuta

O novém zákonu "třikrát a dost", prosazeném ve Sněmovně koalicí Ano, ODS, SPD, KDU, TOP09 s čestnými výjimkami jednotlivých poslanců těchto formací, jsem vyslechl v médiích několik rozhovorů se zastánci toho zákona, píše Boris Cvek.

Nejhorší na tom zákonu je to, že nevychází z pragmatické úvahy, jak účinně zamezit sociálním patologiím. Hlavní linie argumentace je tato: jsou tu lidé, kteří páchají vážné přestupky a je jim všechno jedno, proto jim (a jejich rodinám) vezmeme peníze. Jako prevence to jistě fungovat nebude, ale ono to možná nebude fungovat ani jako řešení aktuální patologie, dokonce to nejspíše povede k jejímu zhoršení.

Ti lidé, kterým je všechno jedno, jsou v pozici, kdy jim je všechno jedno, právě proto, že nemají co ztratit. Jakmile přijdou o dávky, budou moci ztratit ještě méně. Budou v situaci, kdy se pro ně stane kriminální činnost jediným východiskem. A co jim bude hrozit? Teplo a pravidelná strava ve vězení?

Autoři a podporovatelé toho zákona se snaží podávat tu situaci tak, že teprve oni uznávají sociální patologie jako vážný problém, který chtějí aspoň nějak "řešit". Jejich odpůrci by měli volit strategii oponentury, která nejen ten problém uzná, ale ukáže na něj jako na ještě vážnější a více alarmující, než říkají proponenti zákona. Problém je, že funkční řešení - jako je sociální práce s těmi lidmi, sociální bydlení, převdení exekucí na standard západních zemí - bude pro velkou část populace něco protiintuitivního. Naopak intuitivní by pro ně bylo lámání recidivistů v kole. To je dědictví středověku.

2
Vytisknout
5170

Diskuse

Obsah vydání | 20. 7. 2021