Když Okamura chce pravdu jako nástroj pro pověry a lži

7. 6. 2026 / Boris Cvek

Poslankyně Vesecká (motoristé) sdělila, že zákon je problematický, protože hrozí šíření dojmu o kolektivní vině, ale prý se tak na druhou stranu dá bojovat s fámami (například tohle podle fámy udělal Ukrajinec, ale on to ve skutečnosti udělal Čech). Poslankyně Decroix (ODS) naopak nevidí v takovém zákonu nic, co by pomáhalo bezpečnosti, kohezi, integraci společnosti, to jsou témata pro jiné úsilí, jako je např. reparativní justice. A konečně nová místopředsedkyně Sněmovny (STAN) upřela jednoznačně pozornost na riziko kolektivní viny.

Okamurovi se to dobře mluví o pravdě, když ví, že společnost je už dlouho v takovém stavu, že vrah z filozofické fakulty je vnímán nekolektivně jako nějaká úchylka od normálního Čecha, zatímco vraždící ne-Čech, ideálně tmavý muslim, imigrant, to je peklo na zemi. Že a proč tomu tak je, to nebylo téma debaty. Ostatně když už pravda, tak by taky měla padnout asi pravda o duševním stavu pachatele, jeho osobnosti, jeho minulosti. A jsme v začarovaném kruhu, v němž nemůžete nahradit absenci znalostí parciální pravdou.

Kdo neví, jak z mladých muslimů ve Francii ve vězení vznikají teroristé, může si myslet, že příčinou je islám nebo tzv. rasa. Kdo věří, že existují rasy – Okamura se prohlásil ve studiu za míšence dvou ras – může číst kriminalitu optikou rasové kauzality (stejně jako ten, kdo věří soudním spisům z čarodějnických procesů, může tvrdit, že pátek Lautner dělal sexuální orgie na Petrových kamenech, respektive, vzato důsledně, že létal tam na koštěti). A to už nemluvím o tom, pokud si někdo opravdu myslí, že ve městech západní Evropy se mnoha lidem žije tak hrozně, že se bojí dokonce i utéci k nám do bezpečí.

K tématu zveřejňování pravdy o zločincích se debata dostala přes téma rozsudku nad rasistickou politickou kampaní. Co mě tam zaujalo, byl názor paní Vesecké, že SPD boduje ve volbách díky tomu, že se nebojí pravdy o tom, jak migranti vraždí v Evropě. Kdyby třeba řekla pravdu o tom, jak vraždí Češi u nás, začali bychom se bát Čechů. A to nemluvím o tom, že by řekla pravdu o tom, jak čeští politici připravili státní kasu o brzy už bilion korun.

Samozřejmě tématem byly i meze svobody slova, politické kampaně atd. Zejména Decroix mluvila o mezích daných svobodě odpovědností. Asi se ovšem přeřekla, když řekla, že následky neomezené svobody slova jsme si už zažili v minulosti. Marně jsem pátral, co má na mysli, protože neomezená svoboda slova v Evropě nikdy nebyla, rozhodně ne za Výmarské republiky. Úspěch Hitlera mezi lety 1928 a 1930 nebyl jistě dán zavedením svobody slova. Ostatně v USA svoboda slova téměř neomezená fungovala dlouho dobře a za nástup Trumpa k moci jistě nemůže.

Vlastně úplně pominu debatu o dění ve Sněmovně. Jen mě zaujalo, že moderátorovi se líbil výrok poslance Bendy, že lidi si volí poslance, aby se nemuseli hádat na ulici, aby to místo nich poslanci dělali ve Sněmovně. Proti tomu se asi všichni politici ve studiu shodli na tom, že Sněmovna má dělat zákony. Decroix dokonce trvala na politické konfrontaci právě z tohoto důvodu a potěšila mě i Vesecká, když tvrdila, že mluvit o válce dvou táborů ve Sněmovně, kde je celé spektrum názorů, nedává smysl. Samozřejmě dobrá zpráva je to, že existuje snad už i shoda na novém jednacím řádu Sněmovny.

Ale musím se vrátit na začátek. Představte si společnost, ve které většina věří nebo aspoň neodmítá, že židé vraždí děti, aby mohli jíst jejich krev. České země kolem roku 1900. Dnes už tomu nevěří asi nikdo. Kdyby žid dnes zavraždil české děvče, bylo by to vnímáno s podobnou lhostejností, pokud jde o kolektivní vinu, jako vraždění na filozofické fakultě. Musíme se ptát, jak takové osvěty dosáhnout i pro muslimy, ba jak dosáhnout obecně realistického chápání světa u většinové společnosti i ve věci politiky, daní, úředníků, fungování institucí. A hlavně: jak zabránit tomu, aby se to, co bylo v roce 1900, nevrátilo. Ono to souvisí právě i s daněmi, institucemi, politikou, reálnou kvalitou života.

Okamura a krajní pravice na naprosté zmatení lidí budou spoléhat, zdá se, a je to logické, stále více. Dokonce dnes ve studiu tvrdil, že snížení cen potravin v obchodech je zásluhou politiky nové vlády. Jenže, a to je ta tragédie, když jsem roky poctivě a detailně sledoval diskusi odborníků a politiků, hlavně demokratů z Fialovy vlády, na toto téma, nikdy jsem nepochopil, jak to vlastně realisticky řešit. To, že dokonce i premiér Fiala svého času objevil, že v Německu mají potraviny levnější než u nás, bylo osvěžující, ale proč tomu tak je, to jsme se nikdy nedozvěděli.