„Železný na Hrad“, tajné pražské restaurace, ruští imigranti a bezpáteřnost švejkovství

27. 4. 2021 / Fabiano Golgo

Jeden významný pravicový politik mě pozval, abych přišel do jedné restaurace poblíž Masarykova nádraží. Chtěl hovořit o zákulisních přípravách na to, aby se stal Vladimír Železný kandidátem, který v příštích volbách nahradí Miloše Zemana. Někteří lidé z vládnoucí strany hovoří o podpoře Petra Pavla, ale mnozí jsou proti volbě někoho, kdo má spojitost s armádou a býval v komunistické straně. To, co mě ale opravdu překvapilo, bylo, že mě vzali do známé restaurace, i když jsem si myslel, že na takových místech je zakázáno podávat jídlo uvnitř.

Restaurace byla uvnitř nacpaná k prasknutí, stoly přeplněné lidmi, těsně vedle sebe  a číšníci nedodržovali žádná bezpečnostní opatření, jako je dezinfekce rukou, ani nikdo z těch asi 30 přítomných lidí neměl na sobě roušku. Bylo to, jako by žádný lockdown neplatil. Připadalo mi, jako že jsem se octl v americké éře „prohibice“, kdy široká veřejnost nesměla nakupovat alkohol, zatímco bohatí chodili na časté divoké mejdany za ne zrovna úplně uzavřenými dveřmi.
 

Posledních dva a půl roku jsem strávil infiltrací do dvou pravicových politických stran. Sledoval jsem zevnitř jejich machinace, ale podepsal jsem smlouvu, podle které smím zveřejnit to,  co jsem viděl a slyšel, až za pět let. Jenže tato má práce skončila letos v lednu, takže nynější  setkání nebylo součástí té dohody a to utajovat nemusím.

Ptali se mě tam na můj profesionální názor, s přihlédnutím k mým zkušenostem získaným mnoha lety  privilegovaného přístupu k tajným interním číslům o počtu přístupů na webové stránky nejdůležitějších novin v této zemi. Na základě toho a mých antropologických studií o Češích chtěl ten, kdo mě na toto sezení pozval, poznat mé názory na to, zda má „Vovka“, jak nazýval bývalého generálního ředitele TV Nova, šanci.
 
Kromě mých názorů o nápadu vzkřísit jednu z nejdůležitějších postav české historie 90. let 20. století chtěl tento člověk také hovořit o ruských agentech, kteří jsou centrem všech současných vášnivých debat v této zemi. Téma zaujalo i sousední stoly a dokonce i personál. Zatímco někteří zastávali názor, že celá věc je nejasná a hájili opatrný přístup, aby se nerozzuřilo obří Rusko, drtivá většina požadovala přísnější sankce proti Kremlu a méně ponižující postoj, než jaký nyní česká vláda zaujímá.

Nicméně po chvíli vstoupila do restaurace skupina sedmi Rusů (i když jeden řekl, že se narodil v Moldavsku a jiný v Bělorusku), a tak všichni zmlkli. Samotní Rusové však brzy o tomto tématu začali mluvit se třemi hosty restaurace, kteří tam byli již před jejich příchodem a kteří se před několika minutami k ostré protiputinovské kritice připojili. Magicky však nyní jejich dosavadní ostrá kritika Rusů jaksi zmizela a se zájmem jsem začal sledovat  hanebně a nechutně otevřenou zbabělost alespoň tohoto „vzorku“ Čechů -  ovšem všichni jsou součástí  vlivných kast v ČR, jinak by nebyli v té „ilegální“ restauraci. Dva ze tří přítomných jednoduše stoprocentně změnili názor, jaký vyjadřovali jen před několika minutami.

Rusové mluvili velmi hlasitě a všichni ostatní mlčeli a poslouchali jejich řeči o tom, jak jsou Češi hloupí, že hrají americkou hru, jak by Češi měli být rádi, že má Kreml na Pražském hradě velkého přítele, že by Karlovy Vary už neexistovaly nebýt Rusů, a dokonce si absurdně stěžovali, že Gagarin nebyl v této nevděčné zemi dostatečně oslavován, což si, jak ten člověk řekl, uvědomil, když se nedávno podíval na home schooling své dcery, které se týkalo prvního ruského kosmonauta.

Sergej byl velmi naštvaný, že učitel jeho dcery věnoval prvnímu muži ve vesmíru jen několik minut, a jeden z českých hostů dodal, že se zde neprojevuje ani dostatek respektu pro maršála Koněva, což vedlo Rusy k prudké sérii urážek českého národa (zatímco Češi mlčeli).

Pak jsem já, Brazilec, musel zaujmout jasný postoj, což vyvolalo okamžik mlčenlivého napětí poté, co jsem se postavil proti jejich imperialistické rétorice. Zeptal jsem se jich, zda by měl být národ vděčný za armádu, která je přišla „osvobodit“, jen aby pak převzala moc a dále jej terorizovala a utlačovala tak jako ti, od nichž je "osvobodila"...  

Můj hostitel z mé konfrontace s těmi rusky mluvícími hosty znervózněl  a trval na tom, abychom odešli.
 
Kromě toho, že jsem byl znechucen, když jsem byl svědkem takovéhoto bezpáteřního chování místních obyvatel, byl jsem zděšen tím, že tu v Praze existují restaurace fungující jako nějaké chicagské speakeasies za americké prohibice, které umožňují „speciálním“ lidem vstoupit, přičemž venkovní dveře jsou uzavřené pouze pro širokou veřejnost, ale ne pro „přátele“ restaurace.

Po návštěvě této restaurace v centru města jsme šli k pizzerii na Žižkově - ironicky v Koněvově ulici. Prostě jsme jen obešli stůl, který byl u vstupních dveří a sloužil jako výdejní stojan pro ty, kteří si přišli vyzvednout objednávku. Odvedli nás do zadní místnosti, která byla opět nabitá lidmi bez roušek.

Pokud to přidám k tomu, že většina lidí v ulicích vůbec pravidla týkající se používání roušek nedodržuje, nepřekvapují mě strašlivá čísla počtu koronavirových nákaz v České republice.

Mnozí Češi, zdá se mi, dělají to, co dělají vždycky: hrají věčného simulanta Švejka - zdánlivě souhlasí s tím, co říkají mocní, zatímco za jejich zády prostě pravidla nedodržují a dělají, co je pro ně nejjednodušší.
7
Vytisknout
6455

Diskuse

Obsah vydání | 29. 4. 2021