Děkovat Gorbačovovi? Není zač

2. 9. 2022

čas čtení 4 minuty
Michail Gorbačov, první a poslední prezident SSSR, chtěl zachránit sovětský systém, za jehož zničení mu nyní připisují zásluhy. To by si měl každý pamatovat po jeho smrti, když je oslavováno, co se stalo v době jeho vedení, jako by sám chtěl, aby se to stalo, píše Boris Stromachin.

Gorbačov byl chráněncem Andropova a myšlenky perestrojky, demokratizace a dalších kosmetických změn měly za cíl získat peníze ze západu na modernizaci.

Celé ústavy tehdy rozvíjely toto téma – jak vytvořit zdání liberalizace sovětského režimu, aniž by se změnila jeho podstata a aniž by komunisté ztratili moc. Gorbačov však zjistil, že i změny, které byl připraven za tímto účelem provést, podkopaly systém a jeho vlastní roli.

V důsledku toho Gorbačov nebyl "osvoboditelem". Jednoduše nechtěl a neměl v úmyslu ztratit moc; ale nerozuměl zemi, které vládl, ani faktu, že systém, který zdědil, nelze zachránit kosmetickou úpravou. Dal se pouze zničit a nahradit něčím jiným.

Nezamýšleným důsledkem jeho jednání bylo vytržení kormidla z rukou; a jeho jedinou zásluhou bylo, že na rozdíl od jiných komunistických vůdců usoudil rozumně, že život je cennější než moc. Nedošel tedy až na dno, což mohlo skončit tak, že by čelil popravě jako Ceausescu v Rumunsku.

Duch Ceausesca po roce 1989 musel hrát významnou roli nejen v tom, co se stalo v SSSR, ale i v osobním osudu Gorbačova. Sovětský lídr viděl, co se děje jinde, a uvědomil si, že je lepší dělat reklamu na pizzu, než být zastřelen nebo oběšen.

Toto rozhodnutí zachránit se mu přineslo nezasloužené vavříny osvoboditele, zabijáka komunistického draka, mesiáše a spravedlivého muže. Gorbačov však ve skutečnosti nikdy plně neunikl komunistickému paradigmatu, ve kterém vyrůstal; prostě nebyl připraven za ně zemřít, i když je důležité si pamatovat, že byl připraven kvůli němu zabíjet.

V dubnu 1989 poslal vojáky do Tbilisi, v lednu 1990 další do Baku a v lednu 1991 ještě další do Vilniusu. Ve všech těchto případech zemřeli lidé. Ne tolik jako na náměstí Nebeského klidu nebo tolik, kolik by zemřelo za Stalina, Chruščova, Brežněva nebo Andropova, kdyby byli tehdy ve funkci.

A zemřeli na Gorbačovův rozkaz. Bez ohledu na to, jak často to Gorbačov popíral, bez ohledu na to, jak moc se snažil svalit vinu na ústřední výbor, politbyro, své generály, kohokoli jiného, ​​v sovětském systému moci takové věci nemohly být schváleny nikým jiným kromě nejvyššího. Nikdo pod ním by za to odpovědnost nepřevzal.

V roce 2011, když Gorby odletěl do Londýna, aby oslavil 80. narozeniny ve společnosti anglické královny, Vladimir Bukovskij navrhl, aby tam byl zatčen kvůli soudu za účast na masakrech v letech 1989-1991. Téměř nikdo tehdy v Rusku ani v zahraničí tuto myšlenku nepodporoval.

To je nanejvýš nešťastné. Kdyby byl zatčen a odsouzen, Gorbačov by nebyl poslán do vězení na dlouho. Místo toho by jeho trest byl symbolický. Byl by prvním žijícím sovětským lídrem, který byl odsouzen za skutečné zločiny a ne za mýtické zločiny, jako je rozpad SSSR a zrada komunismu.

Gorbačov by byl shledán vinným ze zabíjení lidí ve snaze zachránit sovětské impérium, ne ho zničit. A to by bylo důležité pro budoucnost Ruska. Zatímco Západ nebyl připraven ho zatknout, Gorbačov se údajně velmi obával, že to udělá Putinův režim. Věděl, jaká je KGB a jaký druh soudu pořádá.

Nyní je první sovětský prezident mrtev a dostane se mu chvály od velké části světa a udání od mnoha v Rusku, kteří jsou stále naštvaní, že nezabil ještě více lidí, a tím nezachránil sovětský systém. Velkou otázkou v nadcházejících dnech není tento vzorec: Velkou otázkou je, kdo půjde na jeho pohřeb?

Kdyby Putin nenapadl Ukrajinu, je pravděpodobné, že by mnoho západních lídrů přijelo nebo vyslalo vysoké úředníky jako své zástupce. Nyní je méně pravděpodobné, že se to stane, ale rozhodnutí, která učiní, řeknou hodně o tom, zda chápou, o co Gorbačovovi skutečně šlo – totiž o záchranu sebe sama, když nedokázal zachránit svůj systém, místo aby byl svatou postavou, za jakou ho mnozí považují.

Zdroj v ruštině: ZDE

0
Vytisknout
5110

Diskuse

Obsah vydání | 6. 9. 2022