Proste to urob! aneb jak Slovensko zachraňuje civilizaci před angličtinou
5. 12. 2025 / Fabiano Golgo
čas čtení
5 minut
Generální tajemník Machala hrdě oznámil, že se Slovensko inspiruje Francií – zemí, kde si na cizí slova dávají tak pozor, že by člověk řekl, že angličtina je nějaká útočná chemická látka. Francie má slavné zákony chránící francouzštinu ve veřejném prostoru, které však francouzská mládež porušuje s vervou pirátů: říkají „email", přestože úředníci vymysleli „courriel", a hashtag měl být „mot-dièse", což lidé používají přibližně stejně často jako sůl do kávy.
Mezitím na Slovensku se podle Machaly „dostává do jazyka příliš mnoho anglicismů". Pohled na anglické jídelní lístky v Bratislavě ho zjevně traumatizoval – turisté si totiž dovolují rozumět tomu, co si objednávají. A to je samozřejmě zásadní problém, protože jazykové zákony přeci musí bránit takové nebezpečné formě dorozumívání. Slovenská verze budoucnosti tak možná začne tím, že host obdrží jídelní lístek jen tehdy, když zvládne vyslovit „bryndzové halušky" bez zakoktání.
Aby bylo jasno: jazyková policie není novinka. Některé státy ji praktikují s láskou hodnou operační lampy. Francie se snaží angličtinu regulovat už desítky let, ovšem s výsledky, které by se daly shrnout asi takto: čím víc ji zakazují, tím víc ji lidé používají. Kdyby zakázali i slovo „bonjour", pravděpodobně by do pěti let vzniklo „bonžur", „banžór" a nakonec „hello". Je to jako s dietami: čím víc si zakážete sladké, tím větší máte chuť na čokoládu.
Slovenské ministerstvo ovšem vidí v regulaci budoucnost a navrhuje překvapivě přímočaré překlady. „Think Different" od Applu má být „Premýšľaj inak", což zní jako slušný dopis rodičů učiteli: „Jožko premýšľa inak, ale prospieva." „I'm Lovin' It" se má změnit na „Milujem to", čímž se McDonald's promění ze symbolu americké kultury v cosi podezřele připomínající vyznání lásky k bramborákům od babičky. A „Taste the Rainbow" od Skittles bude „Ochutnaj dúhu", což v kontextu slovenské anti-LGBT politiky zní téměř jako provokace.
Zákon má prý chránit identitu. Ono je to hezká myšlenka – jazyk jako symbol hrdosti. Jen je zvláštní, že se ochrana často projevuje tak, že se překládají slogany mezinárodních značek, zatímco lidé mezi sebou klidně míchají jazyky jako v nadšené polévce. Jazyk není křišťálová váza, která spadne, když na ni sáhne cizí slovíčko. Je to spíš houba: nasává vše, co může. A čím víc toho nasaje, tím je zajímavější.
Jestli chce Slovensko skutečně zakázat cizí slova, bude muset začít u té největší jazykové hrozby: u slovenštiny samotné. Ta je totiž tak prošpikovaná cizími výpůjčkami, že kdyby jazyková policie fungovala důsledně, lidé by směli mluvit jen zvuky „hm", „ach" a občasné zalapání po dechu.
Stačí se podívat na několik běžných slov. Kdyby se o nich Machala dozvěděl, možná by odpadl na místě.
Co třeba taková škola? Zní to jako pilíř národní identity. Jenže ne – přišlo to z řeckého slova scholé, které původně znamenalo „volný čas". Což je ironie, když víme, kolik volného času má průměrný školák.
A okno? To je slovenské jako Tatry a brynza. Kéž by! Pochází z germánského augōnō, tedy „oční otvor". Kdybychom byli důslední, Slováci by dnes měli doma maximálně „svetlíky pre oči".
Pokračujme s prestižním slovem ministerstvo, které tak dlouho bojuje proti cizím slovům, až zapomnělo, že samo je cizí jako eurofondy. Latinské minister znamenalo „sluha". Ano — ministerstvo kultúry je doslova „úřad sluhů". To je možná jediné, co dnes působí opravdu slovensky: alespoň jazykově slouží věci vyšší.
Pak máme kostol. Ten nepochází z žádné mytické slovanské duchovní tradice, ale z latinského castellum, tedy pevnost či malý hrad. Takže ano, když jde Slovák v neděli do kostola, jde vlastně do pevnosti. Což někdy možná přesně odpovídá atmosféře.
A okno? To je slovenské jako Tatry a brynza. Kéž by! Pochází z germánského augōnō, tedy „oční otvor". Kdybychom byli důslední, Slováci by dnes měli doma maximálně „svetlíky pre oči".
Pokračujme s prestižním slovem ministerstvo, které tak dlouho bojuje proti cizím slovům, až zapomnělo, že samo je cizí jako eurofondy. Latinské minister znamenalo „sluha". Ano — ministerstvo kultúry je doslova „úřad sluhů". To je možná jediné, co dnes působí opravdu slovensky: alespoň jazykově slouží věci vyšší.
Pak máme kostol. Ten nepochází z žádné mytické slovanské duchovní tradice, ale z latinského castellum, tedy pevnost či malý hrad. Takže ano, když jde Slovák v neděli do kostola, jde vlastně do pevnosti. Což někdy možná přesně odpovídá atmosféře.
Nehovoříme ani o slovech jako sekunda, minúta, norma, bankomat, tramvaj, polícia, program, hotel, cukor (z arabštiny!), panva (z turečtiny!), nebo dokonce košele (z latiny). Pokud by se slovenské ministerstvo opravdu odhodlalo k očištění jazyka, běžný rozhovor by vypadal jako komunikace dvou jeskynních lidí, kteří se snaží znovu vynalézt pojmy jako „čas", „oblečení" a „sladké".
Zakazovat cizí slova ve slovenštině je tedy stejné jako zakazovat rozinky ve štrůdlu.
0
155
Diskuse