Kdo do tebe kamenem, ty do něj sociální empatií?

29. 10. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 5 minut
28. října napadl radikální příznivec konspiračních teorií v domě předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové jejího dvaaosmdesátiletého manžela Paula. Kladivem mu způsobil frakturu lebky a další zranění na paži a ruce. Z dosavadního průběhu vyšetřování plyne, že cílem pachatele bylo usmrtit Pelosiovou. - Možná ale tento frustrovaný útočník prožil složité dětství, v mládí ho ve škole šikanovali a kvůli rostoucím cenám pociťoval sociální úzkost. Proto bychom ho měli chápat - a i když sám nedodržuje vůbec žádná pravidla civilizovaného soužití a ohrožuje druhé, naší povinností je s takovými lidmi diskutovat, a to "demokraticky". 

Západní kultura během tří dekád po studené válce skrznaskrz nasákla falešným pocitem bezpečí. Pochybné intelektuální módy, včetně určitého typu revizionistických historiků, založily své kariéry a komerční úspěch na kontroverzních přístupech, které relativizují všechny a vše - a které ponechaly západní společnosti morálně naprosto bezbranné, bez šance obhájit své přežití a existenci.


Satira v úvodním odstavci tohoto článku není ani zdaleka tak přehnaná, jak by si někdo mohl myslet. Běžně se vyskytují osoby omlouvající násilnické ultrapravicové radikály třeba právě s ohledem na údajnou rodinnou anamnézu. Takoví lidé se s oblibou vciťují do těch, kdo by je osobně nejraději poslali do plynu, vzdychají a roní slzy nad jejich neblahým osudem. To ve vnitropolitické rovině.

V té mezinárodněpolitické nabízejí údajně rozumnou (jimi samými vybájenou, účelově vymyšlenou) perspektivu masových vrahů jako je Vladimir Putin, kteří světu vyhrožují jadernými zbraněmi a plánují dobyvačná tažení přes celé kontinenty. "Člověk sám o sobě" je totiž prý vždycky dobrý - takže pokud vůbec existují takoví lidé jako útočník na Paula Pelosiho, basídžové mrzačící a vraždící ženy v ulicích íránských měst nebo Putin a jeho nohsledi na válečné stezce proti "neexistující Ukrajině", je to vždy "důkazem" toho, že je musel zlý Západ, "systém", nějak urazit a pokazit jejich původně dobré záměry. Až jim tedy pěkně pofoukáme bebíčko a dáme vše, čeho žádají, budeme zase všichni bratři a nastane mír na zemi. Haleluja.

Problém s podobným přístupem ovšem spočívá v tom, že nikdy, doslova nikdy nefunguje. Ustupování vyřvávajícím radikálům v tričkách s Putinem, kteří se těší, až budou ministry vyhazovat z oken, by vedlo jedině k tomu, že budou povzbuzeni žádat mnohem víc. A totéž platí v mezinárodním měřítku o expanzívních imperialistech íránského nebo ruského střihu.

Lidi, kteří rozesílají anonymní i neanonymní výhrůžky zastřelením či pověšením, jež chodí "diskutovat" s oponentem vybaveni kladivem, musí umět zdravá společnost rozehnat - a případně jejich poštívače v cizím žoldu včas pozavírat. Demokratická společnost musí neustále vysílat jasný signál, že hrát násilím, protiústavně a protiprávně (jako třeba žádat prezidenta, aby odvolal vládu na základě jakési pitomé petice) znamená, že se nikdo nikdy nikam nedostane - a co víc, pokud se uchýlí k takovému postupu, vyobcoval se z jakékoliv další legitimní demokratické diskuse.

Na straně západních sebenenávistníků ovšem vždycky existuje prostý, doslova primitivní interpretační klíč. Za patologickou nenávistí, obdivem k diktátorům a sklony k nebrzděnému násilí se stále dokola hledá legitimní sociální motiv. Vždycky špatně, ale to nevadí: Legitimizace antisystémového extrémismu automaticky generuje těm, kdo se zastávají příznivců usmiřování se s masovým vrahem, lacinou "antiestablishmentovou" popularitu.

Napíšu to ještě jednou a naposledy: Kdyby účastníci českých protistátních demonstrací organizovaných proruskými dezinformátory a hojně navštěvovaných politickými extrémisty všech barev byli primárně motivováni sociální úzkostí, nehledě na všechny výhrady by masově navštívili nedávnou odborářskou protestní demonstraci ČMKOS. Protože ve srovnání s tím, co vidíme pod heslem "Česká republika na prvním místě!", je i rozbředlý a beztvarý Středula ještě stále legitimním reprezentantem sociálních úzkostí.

Jenomže útočník na Paula Pelosiho, ani čeští antisystémoví demonstranti, ani Vladimir Putin nejsou a nebudou ve své nenávisti vedeni žádnými legitimními motivy, které si k nim přimýšlejí autodestruktivní intelektuálové. Takovíto lidé toužící po násilí a destrukci byli kolem nás vždy, jen se dřív obyčejně ostýchali se svými názory vylézt na denní světlo. Kdysi jsme takové názory poslouchali v přecpaných vlakových kupé, začouzených špeluňkách osmnácté cenové skupiny, na fotbale. Mohli jsme je tam slyšet v roce 1997, 2003, 2017. Dneska jsou ale díky ruské propagandě a využití sociálních sítí tyhle patologické typy shromážděny na náměstích a chystají "revoluci".

Jestliže se západní demokracie budou do svých nepřátel neustále jen vciťovat a přimýšlet k jejich čisté nenávisti údajně legitimní "skutečné" důvody, ani tím "nejchápavějším" přístupem se nedopracují ničeho jiného než brzkého sebezničení.

A také efemérní popularita těch, kdo se pro tento krátký moment ještě z kultivovaných pozic přimlouvají, bude záhy smetena kalným proudem bez jakýchkoliv skrupulí, který pomáhají definitivně vpustit do našich životů.

4
Vytisknout
13423

Diskuse

Obsah vydání | 1. 11. 2022