Patrně hrozí celosvětová recese, ale existuje způsob, jak se z této situace dostat

5. 1. 2023

Kristalina Georgieva, výkonná ředitelka Mezinárodního měnového fondu, říká, že v roce 2023 bude třetina světové ekonomiky v recesi.

MMF se v minulosti mýlil, ale i tak je pesimismus Georgievové oprávněný. Téměř všechny ukazatele hrozící recese blikají červeně. Ceny rostou rychleji než mzdy, což snižuje kupní sílu spotřebitelů. Ziskovost podniků snižují rostoucí náklady a slábnoucí poptávka. Rozvojové země, které si v době nízkých úrokových sazeb hodně půjčovaly, nyní zjišťují, že jejich dluhová zátěž je nezvládnutelná. Dvě velké bubliny aktiv v postpandemické éře - kryptoměny a technologické akcie - se v roce 2022 zhroutily.

Centrální banky zvyšují úrokové sazby, čímž odhalují zranitelnost "zombie" společností, které přežily jen díky dlouhému období nízkých úrokových sazeb. V USA je mnohem levnější půjčit si peníze na 10 let než na jeden rok. V minulosti byl tento neobvyklý jev, známý jako inverzní výnosová křivka, varovným signálem blížící se recese.

Čína vytáhla světovou ekonomiku z posledního vážného poklesu, ale tentokrát na to nemá. Ceny domů rostly v posledních třech desetiletích dvouciferným tempem, ale nyní v mnoha městech klesají, protože boom vedl k výstavbě stále většího počtu domů. Z politického hlediska si prezident Si Ťin-pching nemůže dovolit pád cen nemovitostí, takže může vrátit poptávku a nabídku do rovnováhy pouze omezením výstavby nemovitostí. To spolu s nárůstem počtu případů koronavirových nákaz po ukončení nulové tolerance vůči covidu znamená, že Čína je zemí, kterou je třeba v roce 2023 sledovat. MMF uvádí, že poprvé od počátku 90. let 20. století poroste čínská ekonomika méně než globální ekonomika jako celek. Mohlo by to být ještě horší, než MMF předpokládá.

Hlavní otázkou tedy není, zda světovou ekonomiku čeká v příštích 12 měsících těžký rok, protože to je zjevně pravda. Možná se najde jedna nebo dvě země, které se tomuto trendu vymykají, ale Spojené království mezi ně patřit nebude. Další rok slabších výsledků udrží při životě debatu o brexitu, i když přizpůsobení se životu mimo EU není jediným - natož hlavním - důvodem současných potíží Spojeného království. Jedná se spíše o celosvětový problém než o problém specifický pro Spojené království, a to již před brexitem.

Recese nebo téměř recese, které letos zažijí USA, EU a Spojené království, nejsou náhodné. Jsou záměrným politickým aktem, který centrální bankéři zdůvodňují tím, že jde o volbu mezi nynější bolestí nebo větší bolestí, která přijde později.

Jinak řečeno: čelí světová ekonomika dočasnému, i když nepříjemnému období stagflace (kombinace slabého růstu a vysoké inflace), nebo něčemu hlubšímu: krizi kapitalismu? A pokud je to to druhé, co se s tím dá dělat?

Historie se může opakovat. Dvacátá léta minulého století začala pandemií, inflačním boomem a hlubokou recesí. Trvalo nějakou dobu, než přišly lepší časy, a když přišly, hnací silou byla vlna nových vynálezů, které byly poprvé vyvinuty na konci 19. a na začátku 20. století, ale které potřebovaly čas, aby plně odhalily svůj potenciál.

Technooptimisté tvrdí, že umělá inteligence a biotechnologie budou v roce 2020 tím, čím byly ve 20. letech 20. století rádio a automobil: katalyzátorem období výrazně rychlejšího růstu. Domnívají se, že období abnormálně nízkých úrokových sazeb zbrzdilo čtvrtou průmyslovou revoluci tím, že umožnilo beznadějným společnostem se potácet dál. Období kreativní destrukce ukončí tuto chybnou alokaci kapitálu a povede k vyšším investicím do průmyslových odvětví budoucnosti.

Světová ekonomika je však již 15 let v útlumu. Peníze jsou levné a je jich dostatek od doby, kdy banky během globální finanční krize téměř zkrachovaly. Nic nenasvědčuje tomu, že by čtvrtou průmyslovou revoluci brzdil nedostatek kapitálu.

Vlády i soukromý sektor se spíše zdráhají investovat. Vlády mohly využít historicky nízkých výpůjčních nákladů k obnově zanedbané infrastruktury, ale neučinily tak. Soukromý sektor raději použil zisky na zpětný odkup akcií, než aby vsadil na nové produkty. Finanční inženýrství se ukázalo jako výnosné pro elity, které se domnívaly - zcela mylně - že když systém funguje pro ně, funguje i pro všechny ostatní. V jednom ohledu se již vrátila vzkvétající 20. léta. Zatímco životní úroveň mnoha lidí se snižuje, pro superbohaté je to nový zlatý věk.

Za obrovským skokem produktivity v prostředních desetiletích 20. století stály tři faktory: myšlenky, investice a boj proti nerovnosti. Ekonomiky se začaly skutečně hýbat teprve tehdy, když byly nové produkty dostupné masám díky politice, která podporovala plnou zaměstnanost, kolektivní vyjednávání a zvyšování mezd. V současné době je nápadů dostatek, ale chybí další dva faktory. Dokud se to nezmění, globální ekonomika uvízne ve vyjetých kolejích nízkého růstu.

Celý článek v angličtině ZDE