Dobré zprávy z Tchaj-wanu

2. 2. 2024

Tato tvrzení nejsou nepodložená a existuje spousta důvodů, proč jim věnovat pozornost. Je však příliš brzy na to, abychom odepsali Západ, natož demokracii. Přinejmenším bychom měli počkat na to, co se stane v průběhu tohoto roku, kdy se budou konat volby v zemích představujících polovinu světové populace.

Z dosavadních voleb jsou nejvýznamnější nedávné prezidentské a parlamentní průzkumy na Tchaj-wanu. Vzhledem k úloze ostrova v americko-čínském soupeření – které lze chápat jako souboj mezi demokracií a autokracií – se hlasování může ukázat jako jakási předzvěst.

To by byla dobrá zpráva. Ačkoliv Demokratická pokroková strana ztratila parlamentní většinu ve prospěch Čínské nacionalistické strany (Kuomintang neboli KMT), tchajwanští voliči si za svého příštího prezidenta zvolili kandidáta DPP Lai Ching-teho (známého také jako William Lai). Voliči dali najevo, že dávají přednost pokračujícímu demokratickému vládnutí a větší angažovanosti ve světě, v neposlední řadě se Západem, před podřízeností Číně (a nakonec znovusjednocením).

Není divu, že čínská vláda Laiovo vítězství zrovna nevítá. Loni, když tehdejší viceprezident Lai navštívil Spojené státy, čínské ministerstvo zahraničí ho nazvalo "potížistou skrz naskrz", který "tvrdošíjně lpí na separatistickém postoji tchajwanské nezávislosti". Od voleb čínští představitelé varovali, že jako prezident by Lai vystavil vztahy mezi oběma zeměmi "vážnému nebezpečí".

Stejně zlověstné je, že zatímco DPP označila volby za střet demokracie s autokracií, KMT označila volby za volbu mezi válkou a mírem. A den před hlasováním mluvčí čínského ministerstva obrany slíbil, že přijme "všechna nezbytná opatření" k "rozbití" separatistických spiknutí "v jakékoli formě". To vyvolalo obavy, že Čína bude po Laiově vítězství usilovat o znovusjednocení – které čínský prezident Si Ťin-pching považuje za "historickou nevyhnutelnost" – důrazněji, možná dokonce zahájí vojenskou invazi na ostrov.

Současné ekonomické potíže Číny – včetně zpomalujícího růstu, prudce rostoucí nezaměstnanosti mladých, klesajících zahraničních investic, klesajícího exportu, turbulencí na trhu s nemovitostmi a deflačních tlaků – by mohly takovou akci uspíšit. Jak ukázal ruský prezident Vladimir Putin a další, nic neodvádí pozornost lidí od klesající životní úrovně tak jako nacionalistická křížová výprava.

Násilné sjednocení by mělo dalekosáhlé důsledky. V prvé řadě by to narušilo křehkou rovnováhu v americko-čínském soupeření. USA vůči Tchaj-wanu dlouho udržovaly politiku "strategické nejednoznačnosti", ale pokud by Čína ostrov napadla, USA by se nakonec musely rozhodnout: Ať si Čína vezme, co chce, nebo bude Tchaj-wan bránit před čínskými silami, což by vyústilo v nebezpečný střet mezi dvěma největšími vojenskými mocnostmi světa.

Pak jsou tu ekonomické důsledky. Tchajwanský průliv je ústředním bodem světového námořního obchodu: V loňském roce jím proplulo 88 % velkých kontejnerových lodí na světě. Tchaj-wan navíc vyrábí více než 60 % světových polovodičů a více než 90 % nejpokročilejších čipů. S ohledem na tuto skutečnost agentura Bloomberg odhaduje, že válka o Tchaj-wan by svět stála asi 10 bilionů dolarů neboli 10 % HDP – mnohem více než globální finanční krize v roce 2008, pandemie COVIDu-19 nebo válka na Ukrajině.

Naštěstí není mnoho důvodů se domnívat, že Laiovo volební vítězství vyvolá okamžitou čínskou invazi. Ve skutečnosti je Si Ťin-pchingova reakce na hlasování zatím zdrženlivá. Možná se rozhodl omezit své řinčení zbraněmi ohledně Tchaj-wanu v předvečer amerických prezidentských voleb ze strachu, že by to povzbudilo pravděpodobného republikánského kandidáta Donalda Trumpa, který z konfrontace s Čínou učinil ústřední téma svého prvního funkčního období.

Západní lídři se ve svých reakcích na tchajwanské volby pohybovali na tenkém ledě. Zatímco americký ministr zahraničí Antony Blinken poblahopřál obyvatelům ostrova k tomu, že "prokázali sílu svého robustního demokratického systému a volebního procesu", americký prezident Joe Biden zopakoval, že USA nepodporují nezávislost.

Podobně německé ministerstvo zahraničí vydalo prohlášení, v němž uvedlo, "jak moc [tchajwanští] voliči usilují o demokratické hodnoty" a vyjádřilo přání rozšířit své vztahy s ostrovem – ale pouze "v rámci" politiky jedné Číny. Francouzské ministerstvo zahraničí poznamenalo, že "svobodné volby" ukázaly, "jak pevně je demokracie na Tchaj-wanu zakořeněna", ale Laie jmenovitě nezmínilo.

I tyto taktní reakce se mohou Číně dostat pod kůži. Komunistická strana Číny koneckonců už dlouho tvrdí, že liberální demokracie je neslučitelná s čínskou kulturou. V tomto smyslu je prosperující a demokratický Tchaj-wan nejhorší noční můrou KS Číny. A jak západní lídři zdůrazňují, prosperující, demokratický Tchaj-wan je přesně to, co dnes máme.

Tchajwanská demokracie je o to působivější, že je tak mladá: První prezidentské volby na ostrově se konaly až v roce 1996, po čtyřech desetiletích stanného práva za vlády KMT. Dnes je Tchaj-wan považován za jednu z pouhých tří konsolidovaných demokracií v Asii, spolu s Japonskem a Jižní Koreou.

Nedávné tchajwanské volby znovu potvrdily liberálně-demokratické hodnoty, které jsou ve velké části světa napadány – a jednoznačně odmítly alternativu. Jak Lai uvedl ve svém vítězném projevu, Tchaj-wan "bude i nadále kráčet bok po boku s demokraciemi po celém světě". Pokud letošní volby jinde přinesou podobné výsledky, bude mít ostrov i nadále spoustu společníků.

Zdroj v angličtině: ZDE