Pro včasné investice do smysluplných protipovodňových opatření je nezbytné rychle a efektivně zdanit superkonzumenty
3. 10. 2024 / Beno Trávníček Brodský
Letošní apokalyptické povodně bylo možné sledovat jen v úžasu. V tom pozitivním - jak, často i po několikáté, si lidé dokáží pomoci sobě i si navzájem. V tom negativním samozřejmě z vlastního fenoménu povodní; ale také z neschopnosti státu mít po fatálních povodních na přelomu milénia vybudována potřebná protipovodňová opatření všude, kde je to potřeba. K povodním už bylo řečeno mnoho, přesto bych rád poukázal na souvislost o které český mainstream nepíše.
1)
Skoro jistě (a na tom se shoduje leckdo s leckým) se už nelze spoléhat na to, že třeba „stoletá voda“ bude chodit cca po sto letech. Může se docela dobře stávat, že se budou „evropská moře“ přehřívat pravidelně a vytvářet jakýsi „středoevropský hurikán“, tedy kruhovou oběžnou tlakovou níži obdobnou té letošní – ve svém důsledku povodňovou. S každoročními teplotními rekordy, které zatím bohužel nikoho nerajcují k efektivním mitigačním (preventivním) opatřením (viz MITIGACE), je to pravděpodobné. Ostatně vlastní středomoří už svůj „hurikán“ má a funguje pravidelně (viz MEDIKÁN).
O již papírově vyřešených protipovodňových opatřeních všeho druhu by tak stát neměl meditovat. Měl by je neprodleně postavit, běh dalších co nejvíc urychlit. Nezapomenout ani na nezbytné opravy či zkušenostní úpravy stávajících. Už ale slyším v dáli slovutné, zejména „televizní“, makroekonomy jak ze zavyle vyjí: „A kde se na to tak rychle najdou peníze? Budeme snad dál navyšovat schodek státního rozpočtu a zadlužení naší země? Nebo dokonce budeme LIDEM navyšovat daně?!“
Tedy
2)
Začnu dotazem: Kdo má zcela nepochybně NEJVĚTŠÍ podíl na podobných průšvizích, jako byl aktuání povodňový „středoevropský hurikán“, jindy tornáda nebo třeba příliš častý příliš silný vítr, který sroluje tu a tam nějakou plechovou střechu nebo hodí strom na auto nebo na člověka? Tedy která osoba NEJVÍC atakuje svým činěním klimatický systém? Je to jistě ta, která má za svým životem obrovskou negativní ekologickou stopu (viz EKOLOGICKÁ STOPA) = SUPERKONZUMENT. Tedy člověk zpravidla (velmi) bohatý, spotřebovávající až příliš.
Abych čtenáře neupojmoval - za kým půjde horší ekologická stopa?
A) Za majitelem miniauta a elektrokola, který do práce jezdí většinou hromadnou dopravou?
B) Za majitelem několika superaut, kdy jedno slouží k „naparování“ se v podnikatelském a politickém prostředí (SUV či extra limousine), druhé před kráskami (kabriolet a nebo coupé), další před kamarády (supersport); který mnohdy ani netuší, jak se používá hromadná doprava a vlastní ego si dál léčí střídavým přesedáním z mazlíka nadupané mašiny do vymazlené čtyřkolky?
Není těžké si uvědomit, že SUPERKONZUMENTI by měli mít logickou povinnost přispívat do jakého „klimatického fondu“, ze kterého by si stát přilepšoval na budování opatření (nejen protipovodňových, ale třeba i na výsadby masivních přírodních větrolamů). Přesný způsob zpřevodování toku takových peněz je druhotná technikálie pro ekonomy. Chápu, že tak obrovské politikum budou politici ordinovat ekonomické SUPERMOCI těžko. Kdyby ale takové řešení začala systematicky VYMÁHAT veřejnost přímo dotčená povodněmi, nemohli by to politici minout. Otázkou zůstává, zda jako společnost jsme již připravěni SUPERKONZUMENTY pozvat k větší zodpovědnosti – nejen environmentální, ale i ekonomické a sociální.
Dovětek pro klimatické demagogy – sledujte kvalitní a zcela netendenční webové stránky www.chmi.cz !
Diskuse