Rozděl a panuj: největší hrozbou krajně pravicového brazilského exprezidenta Bolsonara není levice
15. 10. 2024 / Fabiano Golgo
čas čtení
13 minut
Křesťanský
fundamentalista a krajně pravicový populista, brazilský exprezident
Jair Bolsonaro, ztrácí moc od chvíle, kdy na politickou scénu vstoupil
internetový „kouč“ Pablo Marçal, který se snažil stát starostou
nejbohatšího a největšího jihoamerického města São Paulo. Marçal skončil
na třetím místě s nepatrným rozdílem hlasů oproti kandidátům na prvním i
druhém místě jen proto, že Bolsonaro doslova prosil se slzami v očích v
předvečer voleb své věrné voliče, aby dali šanci Ricardu Nunesovi, jeho
vlastnímu kandidátovi. Průzkumy ověřující, jak je Marçal populární mimo
město São Paulo, po celé Brazílii, ho však v popularitě předstihly před
Bolsonarem.
Bolsonaro nebude moci v roce 2026
znovu kandidovat na prezidenta, protože byl volebním tribunálem odsouzen
na 8 let k nesvéprávnosti v důsledku řady trestných činů, od
nezákonného financování kampaně až po podněcování útoků svých stoupenců v
lednu 2023, při nichž byly zničeny budovy dolní komory Kongresu a
Nejvyššího soudu, což bylo zjevným napodobením podobného davového
rabování, k němuž došlo v Kapitolu Spojených států, podněcovaného
Donaldem Trumpem. Počítá však s téměř slepou podporou svých fanoušků,
kteří si zvolí někoho podle jeho gusta.
Ukázalo
se, že je dost silný na to, aby dostal téměř neznámého bývalého vojáka
Tarcísia de Freitase do křesla guvernéra státu São Paulo, který je
zároveň nejbohatším na kontinentu. Tarcísio pochází z Ria de Janeira, o
to překvapivější bylo jeho vítězství, neboť mezi oběma státy a jejich
hlavními městy panuje historická rivalita, přičemž obyvatelé São Paula,
kteří jsou známí spíše evropským/severoamerickým přístupem k
dochvilnosti, pracovitosti a zodpovědnosti, jsou v kontrastu s
karnevalově/kopacabanově sexuálním a nezodpovědným obrazem obyvatel Ria
de Janeira. Bolsonarova síla však zajistila, že tyto předsudky šly
stranou, takže jím vybraný kandidát byl zvolen.
Stejná
situace se opakovala ve stovkách dalších případů starostů a členů
kandidátek městských, federativních státních a národních kongresů.
Virtuálně neznámí lidé byli zvoleni jen proto, že o to Bolsonaro požádal
své voliče. I když jeho nemesis, současný levicový prezident Lula (Luiz
Inácio da Silva), má podobnou sílu, Bolsonarova je ještě silnější,
neboť jeho elektorát pochází ze silně věřících obyvatel, z
pentekostálních evangelikálních kast brazilské společnosti, zatímco
Lulovi voliči jsou buď katolíci (kteří jsou méně nadšení ve své oddanosti
náboženství), nebo sekulární levičáci. Bolsonarovo prostřední jméno
Messias (Mesiáš) napomáhá tomu, že mnoho jeho stoupenců
skutečně věří, že byl vyvolen Bohem, aby zachránil Brazílii před
komunismem...
Nicméně, stejně jako to vidíme v České republice, krajní pravice se skládá z megalomanských
vůdců, kteří jsou podobně jako Trump natolik sebestřední, že neotevírají
prostor pro paralelní vůdce. A protože z velké části je krajně
pravicová ideologie založena na individuální moci lidí, kteří jsou
anarchisty ve smyslu neochoty dodržovat zákony a pravidla civilizovaného
chování, která jim nevyhovují, což vede i k odmítání autority
akademického vědění, institucionální moci a zavedených pilířů
společnosti, jako je tradiční/profesionální tisk, přitahuje to spoustu
podobných egocentrických vlků samotářů. A to vede k roztříštěnosti
krajní pravice.
Tomio Okamura ztratil značnou
část své podpory kvůli dalším krajně pravicovým stranám a lídrům, kteří
se objevili na scéně, a umožnili tak voličům svého typu větší výběr
téhož. A právě to úspěšně rozbilo jeho moc. Totéž se děje i Bolsonarovi.
Marçal
je typický typ člověka, od kterého by si každý, kdo má dva funkční
neurony, nic nekoupil, protože je to zjevný podvodník. Jeho životopis
začíná tím, že byl odsouzen na čtyři a půl roku do vězení (i když za
mříže kvůli nikdy nemusel - díky právnickým kličkám s protekční taktikou
trvalo příliš dlouho, než byl rozsudek oficiálně vynesen) za trestný
čin, který spáchal ve svých osmnácti letech: rozesílal viry infikované
e-maily seniorům, v důsledku čehož se mu podařilo získat jejich bankovní
informace a následně jim ukrást všechny finanční prostředky.
Pokud
se divíte, že někdo s takovou minulostí měl vůbec šanci získat důvěru
voličů, je třeba si uvědomit, že v dnešní době je zejména krajní pravice
vůči obviněním ze skandálů imunní a vždy věří, že bez ohledu na to, jak
zjevně a prokazatelně jsou jejich vybraní spasitelé vinni, existuje
proti nim nějaké spiknutí médií a mocenského establishmentu. A tak
odmítají cokoli, jak si chytře uvědomil Trump, když řekl, že i kdyby
někoho zastřelil na newyorské Páté avenue, stejně by nepřišel o jediný
hlas. Náboženský aspekt mysli těchto voličů jim pomáhá abstrahovat od
jakéhokoli obvinění jako od obvinění vznesených proti Ježíši Kristu,
takže čím více jsou jejich uctívaní kandidáti biti, tím více za nimi
stojí.
Seznam Marçalových zjevných zločinů je
obrovský a nikdy se nezastavil, včetně vyvedení skupiny lidí na horu,
aniž by k tomu měli potřebný oděv, což vedlo ke dvěma úmrtím a nutnosti
záchrany zbytku lidí státem sponzorovanými vrtulníky. A to je jen jeden z
nejměkčích příkladů z dlouhého seznamu prohřešků, které jeho fanoušci
stále ignorují.
V předvečer primátorských voleb
zveřejnil zcela falešný lékařský dokument, že levicový kandidát
Guilherme Boulos byl kdysi internován na psychiatrické klinice kvůli
předávkování kokainem. Dokument byl opatřen podpisem již zesnulého lékaře
(a dcera tohoto lékaře ukázala jeho podpis vytetovaný na ruce, který se
naprosto lišil od podpisu na falešném papíře) a Boulos ukázal, že byl na
živém videu na Instagramu v den, kdy byl údajně převezen na tuto
kliniku. Majitel kliniky měl fotografie, na nichž se objímal s Marçalem,
a byl stíhán za to, že se snažil získat lékařskou licenci pomocí
falešného diplomu, když ve skutečnosti měl pouze nízký kurz pro nutriční
specialisty.
Nestydaté triky, které Marçal
předvádí, mu na popularitě neubírají. Téměř 80 milionů dolarů na jeho
účtu, které nemají jasný zdroj, také nevede jeho fanoušky k údivu, jak
tak zbohatl. Jako internetový „kouč“ přece nemohl vydělat tolik peněz.
Jeho zjevné vazby na přední drogové gangstery také neovlivňují velmi
moralistickou fanouškovskou základnu. Je dalším důkazem toho, že žijeme v
orwellovské době, kdy na realitě nezáleží.
Bolsonaro
se pokusil zaútočit na Marçala a dočkal se okamžité tsunami vlastních
fanoušků, kteří mu útok oplatili, což vedlo ke změně, kdy se bývalý
prezident a jeho synové omluvili, že šli proti novému miláčkovi krajní
pravice. Boj proti Marçalovi převzal nenávistný evangelikální vůdce
Silas Malafaia, který byl pravděpodobně jeho největším spojencem při
získávání podpory pentekostální základny, ale odepsaný z boje a s
mlčícím Bolsonarem nakonec zaútočil na exprezidenta velmi odvážnými
výrazy, když ho označil za zbabělce, protože se sklonil před Marçalem, a
řekl, že skutečný vůdce nenásleduje masy, ale naopak inspiruje masy,
aby následovaly jeho.
Marçal v podstatě rozbíjí
soudržnost krajní pravice v Brazílii. Má mnohem větší šarm než
Bolsonaro a zdaleka větší slovní zásobu. Mladší, atraktivnější, s
rétorickým talentem „kouč“ z YouTube dokázal na svou stranu přetáhnout i
tvrdé politické spojence, jako je mladý homofobní poslanec Nikolas
Ferreira, jehož zjevná vlastní homosexualita je zakryta neustálými útoky
na práva a osoby LGBT. Do Marçalovy lodi naskočil i krajně pravicový
tisk, který, byť submisivně a uctivě, prosí Bolsonara, aby se s Marçalem
spojil.
Problém je v tom, že Marçal je
sólista, nechce se dělit o moc s Bolsonarovým klanem (kromě jeho tří
starších synů byl nyní zvolen i jeho nejmladší syn). Marçal by rozdrtil
Bolsonaroův vliv, pokud by se dostal do nejvyšší funkce v Brazílii jako
prezident země. A to již oznámil, že starostou São Paula ve skutečnosti
být nechtěl, že to byla jen zkouška pro jeho budoucí kandidaturu na
prezidenta v roce 2026. Bolsonaro si pohrával s myšlenkou, že by v
nadcházejících prezidentských volbách kandidovala na nejvyšší mocenské
křeslo ve futuristickém hlavním městě Juscelina Kubitscheka jeho třetí
manželka Michelle nebo starší syn Flavio. Marçal tento sen pohřbil.
Pokud
Marçal nebude uvězněn za své nejnovější zločiny praktikované během
nedávné kampaně - což se těžko stane díky osekané a děravé brazilské
legislativě, která umožňuje bohatým lidem s chytrými právníky odkládat
soudní procesy až o 8 let, po jejichž uplynutí legislativa podléhá
promlčecímu stavu -, je již nyní nejsilnějším kandidátem proti Lulovi.
Devětasedmdesátiletý
levičák bude ještě starší a jeho současná vláda je terčem ostré kritiky, když
už za nic jiného, tak za pochybný a slabý odpor k diktatuře venezuelského
Nicoláse Madura a za opakování mnoha autokratických činů, za jejichž
praktikování kritizoval Bolsonara, jako například za to, že na 100 let
prohlásil za tajné program první dámy a seznam lidí, s nimiž se setkala,
nebo za to, že mlčel, když byl jeho nejmladší syn Lulinha (inho/a v
portugalštině je ekvivalentem „ek“ v českých jménech, fungujícím jako
zdrobnělina) poté, co byl s pádnými důkazy obviněn z fyzického a
psychického násilí vůči své manželce, respektované psychiatričce.
Lula
také nedokázal jmenovat dostatek menšin do vysokých funkcí ve své
vládě, zatímco vedl silnou kampaň proti Bolsonarovu podobnému vzoru.
Dosud byli do Nejvyššího soudu, na ministerstva, do federálních bank a
agentur a dalších mocenských institucí jmenováni převážně bílí
heterosexuální muži z bohaté vrstvy. Také původní obyvatelé Amazonie
jsou stále napadáni nelegálními těžaři, nelegálními zemědělci a stále
umírají na nemoci, kterým lze předcházet. Nelegální požáry, které stále
ničí deštné pralesy, se jen trochu snížily a pak se zase zvýšily.
Prostředky pro ministerstvo pro původní obyvatelstvo byly ve skutečnosti
seškrtány na úroveň, která je ponechává bez větší pomoci obyvatelstvu
pralesů.
Lula byl zvolen, protože se mu mnoho
nelevicových voličů rozhodlo dát hlas, protože byli zděšeni
Bolsonarovými antidemokratickými středověkými způsoby. Teď už to znovu
neudělají, protože Lula neplní, co slíbil, a je považován za ješitného
stařeckého vůdce, jak je to běžné v politickém prostředí banánových
republik latinskoamerického světa.
Marçal
nemusí vyhrát jen v případě, že si Bolsonaro udrží část elektorátu a v
Brazílii se bude opakovat stejný jev rozdělování krajně pravicových
hlasů, jaký vidíme v českých zemích. Jedinou nadějí brazilského
levicového a středového politického spektra je, že Bolsonaro a Marçal
budou pokračovat v boji, aby se hlasy z tohoto spektra politického světa
mezi ně rozdělily a daly tak větší šanci levicovému kandidátovi. Pokud
však Lula nebo kdokoli jiný, kdo bude levicovou volbou v roce 2026,
nezíská v prvním kole voleb více než 50 % hlasů, ve druhém kole se obě
strany, Bolsonarova i Marçalova, spojí a zvítězí. Což se příští týden
stane ve městě São Paulo, protože průzkumy ukázaly, že Nunes získává 85%
Marçalových hlasů, což mu dává více než 20% rozdíl oproti Boulosovi.
Levice
je méně sexy se svou identitární politikou a ztrátou přitažlivosti pro
nižší třídy, v naší době, kdy je dělnická třída méně soudržná a tolik
lidí už nepracuje v továrnách, průmyslových podnicích nebo jiných
kolektivních prostředích, přičemž do popředí se dostalo home office a
osobní drobné podnikání neboli „uberizace“ práce. Identitářství a
ochrana menšin je přitažlivější pro vzdělanější vrstvy a jde proti
morálně konzervativní kultuře nižších vrstev.
Slavná
teorie politického dobývání, kterou tak dobře aplikoval Julius Ceasar
(divide et impera) nebo Napoleon (divide ut regnes), podle níž je
podpora rozdělení cestou k vítězství, je pro levici jediným světlem na
konci tunelu. V Brazílii i v zahraničí.
1447
Diskuse