Geopolitické hrátky obestírající tažení islamistů v Sýrii

5. 12. 2024 / Daniel Veselý

Zatímco Ruská federace má plné ruce práce s okupací Ukrajiny a zabíráním dalšího ukrajinského území, Írán je oslaben systematickými izraelskými útoky na seniorní představitele Islámských revolučních gard a konfliktem s Izraelem a libanonský Hizballáh má svázané ruce příměřím s Izraelem, což přirozeně vedlo k oslabení Asadova režimu. 

Kdyby se saláfistickým elementům operujícím původně v syrské provincii Idlíb podařilo obsadit i další významná syrská města Hamá a Homs, měli by otevřenou cestu do Damašku, a to by dozajista vyvolalo paniku jak v Kremlu, tak v Teheránu i Bagdádu. Z Iráku už do Sýrie vstoupily proíránské milice, aby Asadově a ruské armádě pomohly při potlačování islamistů, po jejichž boku bojuje Tureckem podporovaná Syrská národní armáda (SNA).

Rusko by v případě Asadova pádu, který však v tuto chvíli není na pořadu dne, mohlo přijít nejen o svého klienta, ale i o námořní základnu v Tartusu, jejímž prostřednictvím projektuje svou moc do Středomoří. Šíitský Írán by obdobně jako převážně šíitský Irák spatřoval v islamisty obsazené Sýrii smrtelné ohrožení. A Hizballáh by přišel o životně důležitou tepnu, kudy mu z Teheránu proudí zbraně.

Naopak spanilá jízda saláfistů v Sýrii hraje do karet Tel Avivu, pro nějž by největší výhrou bylo jak oslabení jeho Nemesis v Teheránu, tak zásadní ochromení operačních kapacit Hizballáhu. Izrael, který dlouhodobě okupuje část syrského území (Golanské výšiny), by dozajista preferoval islamistickou vládu v Damašku před íránským spojencem Asadem. Islamističtí rebelové včetně káidistů a Daeše zjevně pro Tel Aviv nepředstavují žádnou hrozbu, když je deklarovaným cílem sálafistů svržení Asadova režimu a vytvoření vlády, která by měla dobré vztahy s okolními zeměmi včetně Izraele, jak se pro Times of Israel vyjádřil jeden z vojenských velitelů islamistů, který zároveň uvedl, že příměří mezi Izraelem a Hizballáhem vytvořilo příhodný okamžik pro zahájení saláfistického tažení.

Důvod k radosti má rovněž Ankara, neboť vpád SNA do Aleppa prohloubí a rozšíří její vliv a moc v Sýrii na úkor jí nenáviděných  Kurdů. Aleppští Kurdové již v počtu desítek tisíc kvapně opustili saláfisty dobyté město a jeho okolí.

Spojené státy, jež podobně jako Turecko okupují část Sýrie, ústy poradce pro národní bezpečnost Jakea Sullivana konstatovaly, že HTS považují za teroristickou organizaci, přičemž Bílý dům má “reálné obavy ohledně záměrů a cílů” islamistů v Sýrii. Sullivan však dodal, že Bílý dům neroní slzí nad tím, že Asadova vláda podporovaná Ruskem, Íránem a Hizballáhem čelí jistému druhu tlaku. Ostatně kolaps Asadova režimu prosazoval již Obamův kabinet, a to tréninkem a vyzbrojováním protiasadovských elementů patrně už od roku 2012. Sullivan v témže roce v e-mailu adresovaném své tehdejší šéfce Hillary Clinton uvedl, že Al Káida je na straně Spojených států v Sýrii.

Cynický postoj Bílého domu ke stávající krizi v Sýrii dále objasňuje agentura Reuters, jež v úterý zveřejnila poznatky několika insiderů, podle nichž USA a Spojené arabské emiráty spolu během uplynulých měsíců jednaly o možnosti zrušit sankce proti syrskému prezidentovi Bašáru Asadovi, pokud se odpoutá od Íránu a neutralizuje trasy pro dodávky zbraní libanonskému Hizballáhu. 

Vícero zdrojů pro Reuters shodně uvedlo, že USA a Spojené arabské emiráty vidí příležitost, jak vrazit klín mezi Asada a Írán, který mu během občanské války, jež vypukla v roce 2011, pomohl dobýt zpět rozsáhlá území pod kontrolou tzv. rebelů. 

Nicméně akcentace zvěrstev a válečných zločinů Asadova režimu a jeho zahraničních kompliců během “špinavé války” v Sýrii, jakož i autoritářství a protizápadní postoj Asadových patronů v Kremlu a Teheránu přehlušují zločiny džihádistů v syrské válce a aktuální cynické geopolitické hry americko-izraelsko-turecké osy. 

Na chaotické a do značné míry nepřehledné dění v Levantě přirozeně nelze nahlížet binární optikou epického střetu “demokracií” a “autoritářství”, když je ve hře možné obnovení syrského konfliktu, destabilizace regionu a nová uprchlická krize. Zatímco oběti represálií Asadova režimu - především sunnité - by jeho pád dozajista uvítali, křesťané a šíitští alávité jsou vyděšeni a obávají se islamistických etnických čistek.