Češi volí jadernou variantu

13. 12. 2024 / Albín Sybera

Když Daniel Beneš, zkušený generální ředitel české energetické společnosti ČEZ, v květnu letošního roku popsal budoucnost české energetiky jako „založenou na obnovitelných zdrojích a bezpečné jaderné energii“, vyjádřil tím spíše přání než současnou realitu.

V současné době se energetický mix v Česku skládá především z jaderné a uhelné energetiky, s určitým druhotným vstupem z obnovitelných zdrojů. Podle údajů Mezinárodní energetické agentury (IEA) se v roce 2023 na mixu výroby elektřiny v Česku podílí jádro 39,4 %, zatímco uhlí 39,3 %.

 
Uhelné elektrárny mají být v rámci snahy o zmírnění změny klimatu v zemi postupně odstaveny do roku 2033, takže země bude při uspokojování budoucí poptávky po elektřině, která pravděpodobně poroste kvůli přechodu na elektromobilitu, závislá na jaderných a obnovitelných zdrojích. 

Klíčovou otázkou do budoucna je rovnováha mezi jadernou energií a obnovitelnými zdroji. Česko v současné době zaostává za ostatní EU a podle odhadů Ember a European Electricity Review 2023 v roce 2023 získávalo pouze 15 % své výroby energie z obnovitelných zdrojů, zatímco průměr EU byl 44 %. 

Středopravicová vláda plánuje, že obnovitelné zdroje budou do roku 2030 pokrývat pouze 30 % české spotřeby, zatímco cíl EU je 42,5 %. Stejně jako mnoho sousedů v rozvíjející se Evropě dává přednost jaderné energii a v rámci EU prosazuje, aby se k ní přistupovalo stejně příznivě jako k obnovitelným zdrojům.

Plány majoritního státního podniku ČEZ jsou také mnohem více založeny na jaderné energii než na obnovitelných zdrojích. Jeho volba znepokojuje nejen ochránce životního prostředí, ale i analytiky, kteří se obávají, že by Česko mohlo přijít o všechny výhody Zelené dohody Evropské unie.

Jaderná energie

Když Beneš letos představoval výsledky za první čtvrtletí, označil schválení státní podpory pro nový jaderný blok v Jaderné elektrárně (JE) Dukovany ze strany Evropské komise za „významný milník v rozvoji jaderné energetiky v České republice“.

Od té doby ČEZ doporučil české vládě, aby vybrala jihokorejskou společnost Korea Hydro & Nuclear Power jako dodavatele výstavby nikoliv jednoho, ale dvou jaderných bloků za 16 miliard eur na blok v Dukovanech, případně dalších dvou bloků v mladší JE Temelín, které by měly být postaveny později. Na přípravné práce již ČEZ vynaložil 141 milionů eur (3,5 miliardy korun).

Kromě toho ČEZ podepsal smlouvu o strategické spolupráci s britskou společností Rolls-Royce, které zaplatí několik miliard korun (1 mld. Kč odpovídá 39,5 mil. €) za 20% podíl v její jaderné firmě Rolls-Royce SMR vyrábějící malé modulární reaktory. 

ČEZ plánuje, že do roku 2050 nechá postavit několik reaktorů SMR o celkovém výkonu 3 GW. SMR budou umístěny v místech současných uhelných elektráren, jako jsou Prunéřov a Dětmarovice, které jsou postupně odstavovány. Pro srovnání: JE Dukovany a Temelín mají v současnosti výkon každá přibližně 2 GW.

Vzhledem k obrovským nákladům na tento jaderný pohon ekologičtí a energetičtí analytici upozorňují, že investice ovlivní podobu celé transformace české energetiky.

„Miliardy investované do nového jaderného zdroje budou chybět jinde, především v investicích do obnovitelných zdrojů, skladování energie, investicích do sítí a jejich řízení,“ řekl  Edvard Sequens, hlavní energetický analytik z nevládní ekologické organizace Calla. 

Podle Sequense by jaderné plány znamenaly také upřednostnění investic státní rozvodné společnosti ČEPS do „zajištění tranzitu [elektřiny] a distribuce vyššího výkonu z Dukovan a Temelína“. 

Diskutuje se však o tom, kolik těchto dodatečných investic je skutečně potřeba. Filip Křenek z think-tanku pro veřejné záležitosti Europeum poukazuje na výzkumný dokument pražského think-tanku AMO z roku 2021, který dochází k závěru, že rozvoj Dukovan nemusí nutně znamenat „masivní investice do elektrizační soustavy mimo zvýšení jejích kapacit“. 

ČEPS navíc krátce po výběru KHNP veřejně prohlásil, že energetická síť je připravena na projekt posílení jaderné energetiky, který by měl zahrnovat i odstavení starých bloků, upozorňuje Křenek. 

Riziko překročení nákladů

Sequens se kriticky vyjadřuje také ke způsobu, jakým jsou prezentovány náklady na nejasné investice. 

„Ministerstvo financí vyčíslilo výdaje na čtyři velké reaktory, které Fialův kabinet počítá na 1,75 bilionu korun. Tedy nejen peníze, které pošleme na účet KHNP, ale [hlavně] finanční náklady,“ řekl Sequens.

„Pokud ČEZ dokončí svůj plán na 10 modulárních reaktorů, znamenalo by to vzhledem k avizované spolupráci s technologií Rolls Royce více než zdvojnásobení těchto nákladů,“ pokračoval Sequens.

Existuje také značné riziko překročení nákladů. Rebeka Hengalová ze společnosti Europeum říká, že „ekonomická prognóza dostavby jaderných bloků není jednoznačně výhodná“, a dodává, že „není možné garantovat“ kalkulace, pokud jde o materiální a lidské zdroje.

Hengalová poukázala na výstavbu britské JE Hinkley Point C, projektu složeného ze dvou reaktorů EPR, každý o výkonu 1 630 MWe, který měl být dokončen v roce 2027 a měl stát 26 miliard liber (31 miliard eur). Letos francouzská společnost Electricite de France (EDF) oznámila, že náklady nyní vzrostly na odhadovaných 31-34 miliard GBP (v cenách roku 2015) a termín dokončení se pravděpodobně posune za rok 2030.

Podle Hengalové je možné, že skutečné náklady na jaderné investice podporované českou vládou budou mít podobnou trajektorii.

Křenek upozorňuje, že ačkoli finanční model pro jeden blok byl pro EK přijatelný, „největší riziko“ vidí ve zpoždění výstavby doprovázeném rostoucími náklady, které bude muset česká strana zaplatit. 

Stále také zůstávají nevypořádány právní námitky ze strany zklamaných konkurenčních uchazečů Westinghouse a EDF.

Hengalová upozorňuje, že „Česká republika neuvedla, podle jakých požadavků se rozhodla pro výběr KHNP“. Premiér Petr Fiala (ODS) při červencovém oznámení výběru uvedl, že „korejská nabídka byla lepší prakticky ve všech hodnocených kritériích“. 

Zatím se zdá, že vláda má jasno. Český antimonopolní úřad ÚOHS ve svém říjnovém rozhodnutí - kterým zamítl námitky společností Westinghouse a EDF proti výběru KHNP - konstatoval, že dukovanský tendr získal bezpečnostní výjimku a nemusel dodržovat zákon o veřejných zakázkách. ÚOHS rovněž uvedl, že námitky proti bezpečnostní výjimce měly být podány v březnu 2022. 

Pokud existují problémy s výběrem upřednostnění jaderné energetiky, existují také rizika s prosazováním varianty obnovitelných zdrojů. Výstavba nových obnovitelných zdrojů v Česku může být často problematická, tvrdí studie s názvem „Cesty k čisté a levné elektřině v roce 2050 v České republice“, kterou na začátku letošního roku zveřejnili nezávislí analytici Fakta o klimatu.

„Náklady na výrobu elektřiny v Česku může snížit rozvoj větrné energetiky. Ale i to je obestřeno mnoha neznámými. Například není jasné, jakým způsobem zde budou zahájeny,“ řekl v červnovém rozhovoru pro Český rozhlas autor studie Jan Krčál. 

Hengalová upozorňuje, že „v Česku je obecně problematické zahájit výstavbu nových [energetických] zdrojů,“ a připomíná referenda, která provázela červnové volby do Evropského parlamentu a v nichž několik obcí odmítlo výstavbu nových obnovitelných zdrojů ve svém okolí. 

„Zelená“ je stále podezřelá 

To, co České republice stále chybí, je řádná debata o budoucí energetické volbě. Populistické strany v čele s radikálně pravicovým (a v průzkumech veřejného mínění vedoucím) hnutím ANO agrochemického barona Andreje Babiše učinily ze zelené dohody klíčový bod svých útoků na Brusel. Bagatelizují naléhavost klimatické krize a potřebu přijmout protiopatření a poukazují na minulé skandály týkající se dotací pro solární farmy. 

Hengalová poznamenává, že jaderná energie je v zemi „zdrojem národní hrdosti“, zatímco „lepší informace“ o udržitelných zdrojích energie chybí. 

Křenek z Europeum dodává, že „Česká republika již ze Zelené dohody hodně těží ‚, ale ‘měli bychom více pracovat na tom, aby stát občany lépe informoval“, a dodává, že jaderná energie má lepší pověst než solární nebo větrná. 

Křenkova slova potvrdil i rozsáhlý výzkum českého environmentálního think-tanku Institut 2050, který v říjnu zveřejnil Český rozhlas a který se týkal postojů veřejnosti ke klimatu a z něhož vyplývá, že Češi jsou většinou proti Green Dealu, i když většinou nevědí, co obnáší. 

Češi také nevědí, že Green Deal poskytuje v současném programovém období více než 1 bilion Kč, přičemž čtyři z pěti respondentů uvedli, že „politici by nám měli lépe vysvětlit, jaké kroky ohledně ochrany klimatu plánují“.

Dále si 39 % respondentů myslí, že Green Deal zakazuje lidem jezdit po roce 2035 auty se spalovacími motory, zatímco jen necelá třetina ví, že tomu tak není, a další třetina si není jistá. 

Při odpovědi na otázku budoucnosti Green Deal 31 % respondentů uvedlo, že ji nedokáže posoudit, zatímco 26 % si myslí, že by měl být zrušen, a 24 % si myslí, že by měla být oslaben. Pouze 11 % respondentů si myslí, že by měl zůstat takový, jaký je, a 8 % si myslí, že by měl být posílena.