Nová vláda v Sýrii: Ženy jsou „biologicky“ nezpůsobilé pro politiku a univerzity by možná měly být segregovány

20. 12. 2024

Když fundamentalistická HTS na začátku tohoto roku vládla provincii Idlíb, než ovládla celou zemi, vyhlásila zákon o chování na veřejnosti, který vyžadoval, aby všechny dívky starší dvanácti let nosily na veřejnosti závoj; zákon o zákazu veřejného provozování hudby, segregaci pohlaví a zřízení mravnostní policie podobné té, která funguje v Saúdské Arábii a stále působí v Afghánistánu. Zdá se trochu nepravděpodobné, že by její představitelé změnili názor na vhodnost některého z těchto opatření, ačkoli ve velkých městech, jako je Aleppo a Damašek, nejsou tak silní jako v malém Idlíbu.

Na otázku, zda budou moci ženy i nadále vykonávat práci v justici, jak tomu bylo v sekulární baasistické Sýrii, Arnaout odpověděl, že budou moci studovat práva, ale možná ne předsedat soudům: „Ženy mají jistě právo učit se a vzdělávat se v jakékoli oblasti života, ať už jde o učitelství, právo, soudnictví apod. Nicméně pokud jde o to, že by ženy převzaly soudní moc, to by mohlo být předmětem výzkumu a studia odborníků a o tomto aspektu je zatím předčasné diskutovat.“ 

V baasistické Sýrii tvořily ženy 13% soudcovského stavu a v hlavním městě Damašku měly dvojnásobné zastoupení než na jiných místech v Sýrii. Jenže za Asada vlastně neexistovaly soudy.

Podle Freedom House tvořily ženy za starého režimu 46% vysokoškolských studentů, i když se spíše zaměřovaly na obory, jako je pedagogika a literatura, a byly málo zastoupeny v medicíně, ekonomii a inženýrství. 

Arnaout obecně naznačil, že univerzity budou pod novou vládou genderově segregované: „Syrské univerzity již vykazují mnoho pozitivních způsobů jednání, ale je třeba je posílit, aby se zlepšil vzdělávací proces a dosáhlo se lepších výsledků než dosud. Proto je nutné tyto způsoby řízení posílit tak, aby se studenti a studentky mohli plněji soustředit na vzdělávací proces.“ 

Studie prokázaly, že genderová segregace ve vysokoškolském vzdělávání poškozuje studentky a vyučující. Pokud by ženy musely odděleně chodit na medicínu nebo práva, mužská část univerzity by na ně pohlížela jako na občany druhé kategorie.

Arnaout byl rovněž dotázán, zda ženy budou moci pokračovat v politických funkcích: „Pokud jde o zastoupení žen v ministerských a parlamentních funkcích, domníváme se, že tato otázka je předčasná a měla by být ponechána právním a ústavním expertům, kteří budou pracovat na přehodnocení struktury nového syrského státu. Ženy jsou důležitou a honorovanou složkou, takže úkoly musí odpovídat rolím, které mohou vykonávat. V souvislosti s ženskými otázkami nebudou žádné obavy.“ 

Jinými slovy, HTS nepředpokládá, že by ženy mohly působit v parlamentu, ve vládě nebo jako premiérky.

To bylo dost špatné. Arnaout ze sebe udělal hlupáka, když prohlásil, že ženy jsou biologicky nevhodné pro vedoucí funkce: „Není pochyb o tom, že ženy mají svou biologickou a psychologickou podstatu, stejně jako své specifické vlastnosti, které musí odpovídat konkrétním úkolům. Například není vhodné, aby ženy používaly zbraně nebo byly umisťovány do rolí, které neodpovídají jejich schopnostem nebo povaze.“

Četl jsem, že moderátorka, která s ním dělala rozhovor, poukázala na to, že statisíce Syřanů uprchly před starým režimem do bezpečí v Německu a že vůdkyní, která jim umožnila vstup do země a poskytla jim bezpečí, byla kancléřka Angela Merkelová.

Al-Quds al-`Arabi citoval reakci profesorky Mileny Zain Al-Din z Damašské univerzity: „My, syrské ženy, jsme aktivistky, političky, obhájkyně lidských práv, novinářky, ekonomky, akademičky, dělnice a ženy v domácnosti. Jsme revolucionářky a bojovnice, a především jsme syrské občanky. Rétorika Obeidy Arnaouta je nepřijatelná. Syrská žena, která bojovala a vytrpěla spolu s miliony syrských žen, nečeká, až jí vyberete místo nebo roli, které budou v souladu s jeho smýšlením o budování našeho národa.“

List rovněž citoval ženy, které poukázaly na nespočet moderních syrských žen, jež plnily role „političek, soudkyň, bojovnic, lékařek, aktivistek a pracujících matek“, a doporučil Arnaoutovi, aby si o nich něco přečetl.

Některé ženy na sociálních sítích požadovaly, aby Arnaout své výroky odvolal a aby odstoupil. 

 

Celý text v angličtině ZDE