České fantasmagorie o Evropě, která neexistuje, ale má se probudit
24. 1. 2025 / Boris Cvek
Diskuse nebo spíše plivání spojené s tzv. green dealem v České republice představuje jeden zvláštní paradox. Zkuste si to představit: jste český politik, který vtlouká svým voličům řeči o suverenitě, ale pak přijedete na jednání premiérů, resp. ministrů všech 27 zemí, a vidíte, že se máte nějak dohodnout. Přitom je jasné, že domnělá suverenita k dohodě nestačí.
Zároveň, a to navzdory tomu, že dnes zejména u nás kdekdo mluví o Evropě, jak zaspala, jak potřebuje profackovat, jak selhává, jak se musí rozhodnout k akci, je faktem, že nic jako Evropa neexistuje. Tedy pokud se tím nemyslím zeměpisný kontinent, který sahá až k Uralu. Ale ten by asi těžko byl obviňován z toho, že zaspal atd. Samozřejmě: myslí se tím Evropská Unie. Jenže v té nerozhoduje žádná Evropa, ale 27 států.
V mnoha zásadních oblastech mají jednotlivé státy právo veta, které zrovna Česká republika dlouhodobě hájí. V těch ostatních oblastech je třeba většiny v hlasování představitelů jednotlivých států k přijetí nějakého rozhodnutí (nebudu rozvádět, jak velká většina to má být co do počtu států a obyvatel). Evropská Unie nemá žádnou centrální vládu a není federální stát. Evropský parlament nemá ani zákonodárnou iniciativu! Tak jsme to přece chtěli, ne? Žádná další integrace.
Co si ale počnou čeští politici, když se vrátí z Bruselu, kde se museli nějak domluvit s dalšími představiteli unijních států? Připomeňme, že např. ve skandinávských státech, tradičně vyspělých sociálně, vojensky, technologicky, v minulých unijních volbách vzrostla preference zelených a levicových stran. Čeští politici dlouhodobě zneužívají situace k tomu, aby v občanech budovali představu zlého Bruselu, který za všechno může. Třeba za green deal. Sami pro něj ale hlasovali.
Ocitáme se tedy v bizarní situaci. Věříme na neexistující Evropu, abychom na ni mohli plivat a fackovat ji, aby se podřídila našim eratickým, fiktivním potřebám, které sami – kromě NE, NE, NE… neumíme ani zformulovat. Kdyby nám někdo řekl, že tu jsou taky Francouzi, Dánové, Nizozemci, Španělé, Poláci, Italové… stáhli bychom ocas a kňučeli, protože co si s tím počít, že? Všechny je prohlásit za zlo? S kým se domluvit a na čem? Pokud jde o Evropu a Brusel, to je jiná věc! To se to fackuje a mistruje! Zoufalství je o to větší, že už se tak nějak nemůžeme dovolávat V4, protože Polsko a Maďarsko / Slovensko jdou zcela jiným směrem.
Dokonalým příkladem naprostého zmatení je tzv. Draghiho zpráva. Zajímá vůbec někoho, co v ní opravdu je? Problém je, že ji vypracoval někdo pro Unii jako takovou, není to český bič podle českých fantasmagorií. Tvrdí se v ní (dávám níže odkaz na svůj článek o Draghiho zprávě, který obsahuje na shrnutí obsahu zprávy v angličtině v Politicu), že green deal je třeba dotáhnout do důsledků, že je třeba ohromných, masivních investic po vzoru USA a Číny do zelených unijní ekonomiky, že je třeba vydat unijní dluhopisy, což vyžaduje větší integraci. U nás ale i ti, kdo se na Draghiho zprávu odvolávají, tvrdí, že green deal je zlo. Zbláznili se?
Úspěch skandinávské levice v unijních volbách:
Draghiho zpráva:
https://blisty.cz/art/121116-vysledky-analyzy-ekonomicke-kondice-unie-od-maria-draghiho.html
Diskuse